Radovan Karadžić

Radovan Karadžić
Радован Караџић
Radovan Karadžić před tribunálem v roce 2016
Radovan Karadžić před tribunálem v roce 2016
1. prezident Republiky srbské
Ve funkci:
7. dubna 1992 – 19. července 1996
Předchůdcepozice vytvořena
NástupceBiljana Plavšićová
Stranická příslušnost
ČlenstvíSrpska demokratska stranka
Narození19. června 1945 (80 let)
Petnica u Nikšiće, Socialistická republika Černá Hora, Socialistická federativní republika Jugoslávie
Národnostsrbská
ChoťLjiljana Zelen Karadžić
DětiSonja Karadžić-Jovičević
Alma materUniverzita v Sarajevu
Kolumbijská univerzita
Zaměstnánípsychiatr, politik
NáboženstvíSrbská pravoslavná církev
OceněníŘád Republiky srbské
Mikhail Sholokhov International Award for Literature and Art
PodpisRadovan Karadžić Радован Караџић, podpis
CommonsRadovan Karadžić
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radovan Karadžić (srbsky Радован Караџић; * 19. června 1945 Petnica[1]) je bosenskosrbský bývalý politik, básník a psychiatr, který sloužil jako prezident Republiky srbské během války v Bosně. Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) byl odsouzen za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.[2]

Vzděláním je psychiatr. Spoluzaložil Srbskou demokratickou stranu v Bosně a Hercegovině a sloužil jako první prezident Republiky srbské v letech 1992 až 1996. Byl na útěku od roku 1996 až do července 2008 poté, co byl ICTY obžalován z válečných zločinů.[3] Obžaloba dospěla k závěru, že existují rozumné důvody k domněnce, že spáchal válečné zločiny, včetně genocidy proti bosňáckým a chorvatským civilistům během války v Bosně (1992–1995).[3] Během útěku pracoval pod falešným jménem[4] na soukromé klinice v Bělehradě specializující se na alternativní medicínu a psychologii.

V roce 2008 Byl zatčen v Bělehradě a o několik dní později postaven před Bělehradský soud pro válečné zločiny.[3] Byl vydán do Nizozemska, byl umístěn do vazby ICTY v detenční jednotce OSN ve Scheveningenu, kde byl obviněn v 11 bodech z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.[5][6] Západními médii je někdy označován jako „Řezník z Bosny“,[7][8][9] přezdívkou, která byla použita také pro bývalého generála Armády Republiky srbské (VRS) Ratka Mladiće.[10][11][12]

V roce 2016 byl shledán vinným z genocidy ve Srebrenici, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, celkem v 10 z 11 obvinění, a odsouzen k 40 letům vězení.[13][14] V roce 2019 bylo odvolání, které podal proti svému odsouzení, zamítnuto a trest byl zvýšen na doživotní vězení.[15] Svůj trest si odpykává v britském vězení HMP Parkhurst na ostrově Wight. Jeho soudní proces byl považován za jeden z nejdůležitějších případů týkajících se válečných zločinů od konce druhé světové války.[16]

Oženil se s Ljiljanou Zelen-Karadžić a má dceru Sonju a syna Sašu. Je srbské národnosti – vyznává pravoslaví a jeho křestní světec je archanděl Michael. První knihu napsal roku 1966.

Životopis

Radovan Karadžić se narodil do srbské rodiny 19. června 1945 ve vesnici Petnjica v Lidové republice Černá Hora v Jugoslávii, poblíž Šavniku. Karadžićův otec Vuko (1912–1987)[17][18] byl švec z Petnjice. Jeho matka Jovanka (rozená Jakić; 1922–2005)[19] byla venkovská dívka z Pljevlji. Provdala se za Karadžićova otce v roce 1943 ve věku dvaceti let. Karadžić tvrdí, že je příbuzný srbského jazykového reformátora Vuka Stefanoviće Karadžiće (1787–1864), ačkoliv k roku 2014 to nebylo potvrzeno.

Jeho otec byl četnik – tj. člen pravicově orientované armády vlády Království Jugoslávie v exilu během druhé světové války – a byl vězněn poválečným komunistickým režimem po většinu synova dětství. Karadžić se v roce 1960 přestěhoval do Sarajeva, aby studoval psychiatrii na Lékařské fakultě Sarajevské univerzity.[20] Navzdory skutečnosti, že jeho otec bojoval ve válce, Karadžić sám neměl žádné vojensky orientované ambice. Všeobecně se věří, že nikdy neabsolvoval tehdejší povinnou jednoroční vojenskou službu v Jugoslávské lidové armádě, jak tento nárok uvedl Stjepan Kljujić, který byl chorvatským členem bosenského rotačního předsednictva.[21]

Karadžić studoval neurotické poruchy a depresi v nemocnici v Næstvedu v Dánsku v roce 1970 a během let 1974 a 1975 podstoupil další lékařský výcvik na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.[9][22] Po svém návratu do Jugoslávie pracoval v nemocnici Koševo v Sarajevu.[23] Byl také básníkem, ovlivněným srbským spisovatelem Dobricou Ćosićem, který jej povzbuzoval, aby vstoupil do politiky. Během svého období jako ekolog prohlásil, že „bolševismus je špatný, ale nacionalismus je ještě horší“.[24]

Finanční pochybení

Archivní fotografie pořízená při Karadžićově zatčení v listopadu 1984

Krátce po absolvování začal Karadžić pracovat v léčebném centru na psychiatrické klinice hlavní sarajevské nemocnice Koševo. Podle svědectví si často zvyšoval příjem vystavováním falešných lékařských a psychologických posudků zdravotnickým pracovníkům, kteří chtěli předčasný důchod nebo zločincům, kteří se snažili vyhnout trestu tím, že se prohlašovali za nepříčetné.[25] V roce 1983 začal Karadžić pracovat v nemocnici na bělehradském předměstí Voždovac. Se svým partnerem Momčilem Krajišnikem, tehdejším ředitelem těžebního podniku Energoinvest, se jim podařilo získat půjčku ze zemědělského rozvojového fondu, a použili ji k výstavbě domů v Pale, srbském městě nad Sarajevem, které vláda přeměnila na lyžařské středisko.

1. listopadu 1984 byli oba zatčeni pro podvod a strávili 11 měsíců ve vazbě, než je jejich přítel Nikola Koljević dostal na kauci.[24][25] Z důvodu nedostatku důkazů byl Karadžić propuštěn a jeho proces byl zastaven. Proces však byl znovu otevřen a 26. září 1985 byl Karadžić odsouzen ke třem letům vězení za zpronevěru a podvod. Jelikož již strávil rok ve vazbě, zbytek trestu si ve vězení neodpykal.[26]

Politická činnost

Radovan Karadžić v březnu 1994

Na základě povzbuzení od Dobrici Ćosiće, pozdějšího prvního prezidenta Svazové republiky Jugoslávie, a Jovana Raškoviće, vůdce chorvatských Srbů, Karadžić spoluzaložil Srbskou demokratickou stranu (Srpska Demokratska Stranka) v Bosně a Hercegovině v roce 1989. Strana měla za cíl sjednotit v republice bosenskosrbskou komunitu a spojit se s chorvatskými Srby při vedení Srbů k setrvání v Jugoslávii v případě odtržení těchto dvou republik od federace.

Během září 1991 začala SDS zakládat různé „srbské autonomní oblasti“ po celé Bosně a Hercegovině. Poté, co bosenský parlament 15. října 1991 hlasoval o svrchovanosti, bylo 24. října 1991 v Banja Luce založeno samostatné Srbské shromáždění, aby výlučně zastupovalo Srby v Bosně a Hercegovině. Následující měsíc uspořádali bosenští Srbové referendum, které vyústilo v drtivou podporu setrvání ve federálním státě se Srbskem a Černou Horou, jako součásti Jugoslávie. V prosinci 1991 vypracovalo vedení SDS přísně tajný dokument Pro organizaci a činnost srbského lidu v Bosně a Hercegovině za mimořádných okolností. Tento dokument byl centralizovaným programem pro převzetí každé obce v zemi prostřednictvím vytváření stínových vlád a para-vládních struktur skrze různá „krizová velitelství“ a přípravy loajálních Srbů na převzetí moci ve spolupráci s Jugoslávskou lidovou armádou (JNA).[27]

9. ledna 1992 vyhlásilo bosenskosrbské shromáždění Republiku srbského lidu Bosny a Hercegoviny (Република српског народа Босне и Херцеговине/Republika srpskog naroda Bosne i Hercegovine). 28. února 1992 byla přijata ústava Srbské republiky Bosny a Hercegoviny. Ta deklarovala, že území státu zahrnuje srbské autonomní oblasti, obce a další srbské etnické entity v Bosně a Hercegovině, stejně jako „všechna území, ve kterých Srbové představují menšinu v důsledku genocidy druhé světové války“ (ačkoliv jak toto bylo stanoveno, nebylo nikdy upřesněno), a že má být součástí federálního jugoslávského státu. Ve dnech 29. února a 1. března 1992 se konalo referendum o nezávislosti Bosny a Hercegoviny na Jugoslávii. Mnozí Srbové referendum bojkotovali a Bosňáci (bosenští muslimové) a Chorvati pro nezávislost se ho zúčastnili.[28]

Prezident Republiky srbské

Související informace naleznete také v článku Válka v Bosně.

6. a 7. dubna 1992 byla Bosna a Hercegovina uznána jako nezávislý stát Evropským společenstvím[29] a Spojenými státy.[30] 22. května 1992 byla přijata za člena Organizace spojených národů.[31] Na konci dubna 1992 přijal Vance-Owenův mírový plán, který však později parlament Republiky srbské nepřijal.

Karadžić byl zvolen prezidentem Republiky srbské, bosenskosrbské administrativy, v Pale kolem 13. května 1992 po rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V době, kdy tuto funkci převzal, zahrnovaly jeho de iure pravomoci, jak byly popsány v ústavě bosenskosrbské administrativy, velení armádě bosensko-srbské administrativy v době války i míru a pravomoc jmenovat, povyšovat a propouštět důstojníky armády. Ve funkci zůstal do 30. června 1996. Karadžić uskutečnil tři cesty do OSN v New Yorku v únoru a březnu 1993 na jednání o budoucnosti Bosny.[32]

V roce 1994 odcestoval do Moskvy na setkání s ruskými představiteli ohledně bosenské situace.[33] V roce 1994 prohlásila řecká pravoslavná církev Karadžiće za „jednoho z nejvýznamnějších synů našeho Pána Ježíše Krista pracujícího pro mír“ a vyznamenala ho devět set let starým rytířským řádem první třídy svatého Dionýsia z Xanthe.[34] Ekumenický patriarcha Bartoloměj oznámil, že „srbský národ byl Bohem vyvolen, aby chránil západní hranice pravoslaví“.[34]

V pátek 4. srpna 1995, kdy se chystala masivní chorvatská vojenská síla k útoku na Srby drženou Krajinu ve středním Chorvatsku, Karadžić oznámil, že odvolává generála Ratka Mladiće z jeho postu velitele a přebírá osobně velení VRS. Karadžić obvinil Mladiće ze ztráty dvou klíčových měst držených Srby v západní Bosně, která nedávno padla do rukou Chorvatů, a využil ztrátu těchto měst jako záminku k vyhlášení své překvapivé změny v organizační struktuře velení. Generál Mladić byl degradován na „poradce“. Mladić odmítl odejít tiše, prohlašoval, že má podporu bosenskosrbské armády a lidu. Karadžić odpověděl snahou prosadit se politickou autoritou a označil Mladiće za „šílence“, ale Mladićova lidová podpora donutila Karadžiće 11. srpna svůj rozkaz odvolat.[35]

Obvinění z válečných zločinů

Karadžić byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) obviněn z osobní a velitelské odpovědnosti za četné válečné zločiny spáchané proti Nesrbům v jeho funkcích jako vrchní velitel bosenskosrbských ozbrojených sil a prezident Rady národní bezpečnosti Republiky srbské. Stejným orgánem byl obviněn z odpovědnosti za smrt více než 7 500 Bosňáků (Muslimů). Pod jeho vedením a velením zahájily bosenskosrbské síly obléhání Sarajeva. ICTY jej obvinil z nařízení genocidy ve Srebrenici v roce 1995, když řídil bosenskosrbské síly k tomu, aby „vytvořily nesnesitelnou situaci naprosté nejistoty bez naděje na další přežití života“ v oblasti, která měla status bezpečné zóny OSN. ICTY jej rovněž obvinil z toho, že v květnu–červnu 1995 nařídil zajetí příslušníků OSN jako rukojmích.[36]

Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii byl obžalován v roce 1995 spolu s generálem Ratko Mladićem. Obžaloba vinila Karadžiće na základě jeho individuální trestní odpovědnosti (článek 7(1) statutu) a vyšší trestní odpovědnosti (článek 7(3) statutu) z:

  • Pěti bodů obvinění ze zločinů proti lidskosti (článek 5 statutu – vyhlazování, vraždy, pronásledování na politickém, rasovém a náboženském základě, pronásledování, nelidské činy (násilné vysídlení));
  • Tří bodů obvinění z porušení zákonů války (článek 3 statutu – vraždy, nezákonné působení teroru na civilisty, braní rukojmích);
  • Jednoho bodu obvinění ze závažného porušení Ženevských úmluv (článek 2 statutu – úmyslné zabíjení).[37]
  • Nezákonného přesunu civilistů z důvodu náboženské nebo národní identity.[38]
  • Vláda Spojených států nabídla odměnu ve výši 5 milionů dolarů za jeho i Mladićovo zatčení.[39]

Na útěku

Úřady propásly zatčení Karadžiće v roce 1995, když byl pozván hostem Organizace spojených národů. Během jeho návštěvy sídla OSN v roce 1993 mu bylo doručeno soudní předvolání v rámci civilní žaloby podle amerického zákona Alien Tort Act. Soudy rozhodly, že Karadžićovi bylo doručeno řádně, a proces byl umožněn u federálního obvodního soudu Spojených států.[40]

Karadžićova schopnost unikat dopadení více než deset let zvýšila jeho prestiž mezi některými bosenskými Srby, navzdory údajnému dohodnutí s Richardem Holbrookem.[41] Některé zdroje tvrdí, že dostal ochranu od Spojených států jako důsledek Daytonské dohody.[42] Holbrooke však opakovaně popíral, že by kdy byla taková dohoda uzavřena.[43]

Během doby, kdy byl uprchlíkem, mu pomáhalo několik lidí, včetně Boška Radonjiće, a v roce 2001 stovky jeho stoupenců demonstrovaly na podporu Karadžiće v jeho rodném městě.[44] V březnu 2003 jej jeho matka Jovanka veřejně vyzvala, aby se vzdal.[45]

Britští představitelé připustili, že vojenská akce by pravděpodobně nebyla úspěšná při přivedení Karadžiće a dalších podezřelých k soudu, a že vyvíjení politického tlaku na balkánské vlády by bylo pravděpodobně účinnější.[46]

V květnu 2004 se OSN dozvěděla, že „bratr podezřelého z válečných zločinů, údajně v procesu poskytování informací Radovanu Karadžićovi a jeho síti ICTY, byl omylem zabit při zásahu policie Republiky srbské“ a dodala, že „se tvrdí, že informátor byl cíleně umlčen, aby nemohl říci více.“[47]

V roce 2005 vyzvali vůdci bosenských Srbů Karadžiće, aby se vzdal s tvrzením, že Bosna a Srbsko se nemohou posunout ekonomicky ani politicky vpřed, dokud zůstane na útěku. Po neúspěšném zásahu začátkem května zatkly 7. července 2005 jednotky NATO Karadžićova syna Aleksandara, ale po 10 dnech jej propustily.[48] 28. července vyzvala Karadžićova manželka Ljiljana, aby se vzdal, po tom, co označila za „enormní tlak“.[49]

BBC v roce 2005 informovala, že Karadžić byl spatřen poblíž Foči: „38 km po silnici, na okraji Národního parku Sutjeska, Radovan Karadžić právě vystoupil z červeného Mercedesu“ a tvrdila, že „západní zpravodajské služby věděly přibližně, kde se nachází, ale v Londýně ani Washingtonu nebyla politická vůle riskovat životy britských či amerických agentů při pokusu o jeho a Mladićovo dopadení.“[50]

10. ledna 2008 BBC informovala, že byly zabaveny pasy jeho nejbližších příbuzných.[51] 21. února 2008, v době vyhlášení nezávislosti Kosova, byly portréty Karadžiće vystaveny během bělehradského protestu „Kosovo je Srbsko“.[52][53]

Od 20. dubna 1999[54] se Karadžić vydával za „new age“ odborníka na alternativní medicínu pod falešným jménem „D.D. David“, vytištěným na jeho vizitkách. Tyto iniciály zjevně znamenaly „Dragan Dabić“; úřady uvedly, že používal také jméno „Dr. Dragan David Dabić“.[55] K[56][57][58] Identita mu byla poskytnuta v Rumě bezpečnostní službou BIA, která použila údaje místního stavebního dělníka, skutečného Dragana Dabiće, narozeného v roce 1942.[59] Od roku 2005 žil v Novém Bělehradě, pracoval ve třech soukromých klinikách a přednášel před stovkami lidí o alternativní medicíně. Měl vlastní webovou stránku, kde nabízel pomoc při léčbě sexuálních problémů a poruch pomocí toho, co nazýval „Lidská kvantová energie“.[60] Jeho životopis na webové stránce uváděl rodiště v Kovači u Kraljeva a vzdělání na Lomonosovově univerzitě. Koncem nultých let nového tisíciletí publikoval články o svých praktikách v časopise o zdraví Zdrav Život, ačkoliv nebyl členem Srbské lékařské asociace (SLD) a neposkytl lékařský diplom ani životopis šéfredaktorovi, jemuž Karadžić tvrdil, že vyrůstal v Krajině. V první polovině roku 2008 se Karadžić účastnil různých zdravotnických konferencí sponzorovaných Zdrav Život po celém Bělehradě jako hostující řečník, přičemž některá vystoupení byla odvysílána na místní televizi.[59][61][62]

Údajné vyhýbání se dopadení v Rakousku

Objevily se zprávy, že se Karadžić v květnu 2007 vyhnul dopadení ve Vídni, kde žil pod jménem Petar Glumac, vydávaje se za chorvatského prodejce bylinných přípravků a mastí. Rakouská policie s ním během razie hovořila v souvislosti s nesouvisejícím případem vraždy v oblasti, kde Karadžić žil, ale nedokázala rozpoznat jeho skutečnou identitu. Získal chorvatský pas na jméno Petar Glumac a tvrdil, že je ve Vídni na školení.[63] Policie mu nepoložila žádné další otázky ani nepožadovala sejmutí otisků prstů, protože se jevil klidný a ochotně odpovídal na dotazy.[64]

Toto tvrzení však začalo být zpochybňováno, když muž jménem Petar Glumac, léčitel z Banatsko Novo Selo v Srbsku, tvrdil, že to on byl osoba, s níž policie ve Vídni hovořila.[65] Podle zpráv se Glumac nápadně podobal Karadžićově podobě jako Dragan Dabić.[66] Dragan Karadžić, jeho synovec, uvedl v rozhovoru pro Corriere della Sera, že Karadžić navštěvoval fotbalová utkání Serie A a jezdil do Benátek pod jménem Petar Glumac.[67]

Proces

Zatčení a proces

Karadžić před soudem v roce 2008

Zatčení Radovana Karadžiće proběhlo po 13 letech 21. července 2008[68] v Batajnici v Bělehradě,[3] ačkoli Karadžićův právník tvrdil, že k zatčení došlo dříve, 18. července. Byl zaznamenán, jak opouští byt na ulici Jurije Gagarina registrovaný na jméno „Maksimović“ a nastupuje do autobusu mířícího do Vrdniku, odkud měl v plánu překročit hranici do Chorvatska. Později přiznal, že měl po Srbsku několik alternativních úkrytů a že během měsíce změnil bydliště čtyřikrát. Karadžić uvedl, že se chtěl vzdát někdy v lednu 2009, protože věřil, že veškeré právní kroky proti němu bude do konce roku řešit srbská vláda, a nikoliv mezinárodní orgány.[59][69][70]

Karadžić byl převezen do vazby ICTY v Haagu dne 30. července.[71][72] Karadžić se objevil před soudcem Alphonsem Orie 31. července u tribunálu, který od roku 1993 odsoudil 64 obžalovaných.[73] Během prvního slyšení Radovan Karadžić vyjádřil obavy o svůj život slovy: „Pokud Holbrooke chce mou smrt a lituje, že u tohoto soudu není trest smrti, chci vědět, zda má paži dostatečně dlouhou, aby na mě dosáhla i sem.“[74] A uvedl, že dohoda, kterou uzavřel s Richardem Holbrookem, je důvodem, proč mu trvalo 13 let, než se objevil před ICTY.[75] Podobná obvinění vznesl i proti bývalé americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové.[76] Muhamed Sacirbey, tehdejší bosenský ministr zahraničí, tvrdil, že dohoda Karadžić–Holbrooke byla uzavřena v červenci 1996.[77]

V srpnu 2008 Karadžić tvrdil, že proti němu existuje spiknutí, a odmítl se přiznat, načež soud za něj zapsal prohlášení o nevině ke všem 11 obviněním.[78] Tribunál, vedený skotským soudcem Iainem Bonym, nazval „soudem NATO“ maskovaným za soud mezinárodního společenství.[79]

13. října 2009 BBC informovala, že Karadžićova žádost o poskytnutí imunity vůči obviněním byla zamítnuta. Zahájení jeho procesu však bylo posunuto na 26. října, aby se mohl připravit na obhajobu.[80] Využil možnosti lhůty 30 dnů pro prostudování obžaloby, než se vyjádří, zda se cítí vinen, či nevinen.[81]

V pondělí 26. října 2009 byl Karadžićův proces po 15 minutách pozastaven poté, co splnil svou hrozbu bojkotovat začátek slyšení. Soudce O-Gon Kwon uvedl, že v nepřítomnosti Karadžiće, který se obhajoval sám, nebo jakéhokoli právníka zastupujícího ho, řízení pozastavuje na 24 hodin, kdy obžaloba přednese svou úvodní řeč.[82] 5. listopadu 2009 soud Karadžićovi vnutil obhájce a jeho proces byl odložen na 1. března 2010.[83] Karadžić si tak mohl prostudovat přes 1,3 miliónu stránek soudních dokumentů.

26. listopadu 2009 Karadžić podal návrh zpochybňující právní platnost a legitimitu tribunálu, tvrdil, že „Rada bezpečnosti OSN neměla pravomoc zřídit ICTY, že při tom porušila mezinárodní dohody a že ICTY delegovala neexistující zákonodárné pravomoci,“[84] na což obžaloba odpověděla, že „Odvolací komora již v předchozích rozhodnutích určila platnost vytvoření tribunálu, což představuje ustálený precedens v této věci,“ a proto návrh zamítla.[85] Obžaloba zahájila svou část případu 13. dubna 2010 a dokončila ji 25. května 2012.[86] Objev více než 300 dosud neznámých těl v hromadném hrobě v dole Tomašica u Prijedoru v září 2013 vyvolal sérii návrhů, které skončily tím, že soud odmítl znovuotevřít důkazy obžaloby.[87] Obrana zahájila svou část případu 16. října 2012 a dokončila ji v březnu 2014; Karadžić se rozhodl nevypovídat.[88] Závěrečné řeči v případu začaly 29. září 2014 a byly ukončeny 7. října 2014,[89] přičemž Karadžić neuspěl se svou žádostí o nový proces.[90]

Proces o bosenské genocidě

Karadžić a Mladić byli postaveni před soud pro obvinění z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů spáchaných ve Srebrenici, Prijedoru, Ključi a dalších okresech Bosny. Byli obviněni samostatně z:[91] Karadžić o masakru ve Srebrenici prý vůbec nevěděl, neboť před ním byl zatajen.[92]

  • Bod 1: Genocida.
    • Obce: Bratunac, Foča, Ključ, Kotor Varoš, Prijedor, Sanski Most, Vlasenica a Zvornik.
    • Dne 28. června 2012 soudní senát vyhověl návrhu obhajoby na zproštění obžaloby v tomto bodě, protože „důkazy, i kdyby byly přijaty v nejvyšší možné míře, nedosahují úrovně, ze které by rozumný soudce mohl dojít k závěru, že v dotčených obcích došlo ke genocidě“. Návrhy na zproštění v devíti dalších bodech byly zamítnuty. Odvolací senát následně dospěl k závěru, že soud pochybil, a bod 1 znovu obnovil dne 11. července 2013.
  • Bod 2: Genocida.
    • Obec: Srebrenica.
  • Bod 3: Pronásledování z politických, rasových a náboženských důvodů, zločin proti lidskosti.
    • Obce: Banja Luka, Bijeljina, Bosanska Krupa, Bosanski Novi, Bratunac, Brčko, Foča, Hadžići, Ilidža, Kalinovik, Ključ, Kotor Varoš, Novo Sarajevo, Pale, Prijedor, Rogatica, Sanski Most, Sokolac, Trnovo, Vlasenica, Vogošća, Zvornik a Srebrenica.
  • Bod 4: Vyhlazování, zločin proti lidskosti.
  • Bod 5: Vražda, zločin proti lidskosti.
  • Bod 6: Vražda, porušení zákonů nebo obyčejů války.
  • Bod 7: Deportace, zločin proti lidskosti.
  • Bod 8: Nehumánní činy (nucený přesun), zločin proti lidskosti.
  • Bod 9: Násilné činy, jejichž hlavním účelem je šířit teror mezi civilním obyvatelstvem, porušení zákonů nebo válečných zvyklostí.
  • Bod 10: Nezákonné útoky proti civilistům, porušení zákonů nebo obyčejů války.
  • Bod 11: Brání rukojmích, porušení zákonů nebo obyčejů války.

Soud pro válečné zločiny v Jugoslávii 27. června 2012 zamítl jednu ze dvou obžalob z genocidy proti Karadžićovi.[93][94] Nicméně dne 11. července 2013 Odvolací senát tato obvinění znovu obnovil.

Odsouzení a trest

V říjnu 2014 Karadžić uznal, že jako politický vůdce v době války „nese morální odpovědnost za zločiny spáchané občany a silami Republiky srbské“, trestní odpovědnost však odmítl. Podle jeho názoru se neprokázalo, že by byl organizátorem válečných krutostí.[92] Žalobci pro něj požadovali doživotí.[95]

Dne 24. března 2016 byl shledán vinným z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a odsouzen k trestu odnětí svobody na 40 let.[96] Byl uznán vinným z genocidy za masakr ve Srebrenici, který měl za cíl zabít „každého schopného muže“ ve městě a systematicky vyhladit bosenskou muslimskou komunitu. Byl rovněž odsouzen za pronásledování, vyhlazování, deportace a nucené přesuny (etnické čistky) a vraždy v souvislosti s jeho kampaní vyhánění bosenských Muslimů a Chorvatů z vesnic, na které si činily nárok srbské síly. Vyhnul se odsouzení v druhém bodě genocidy týkajícím se sedmi bosenských měst, ale v tomto případě byl uznán vinným z nižšího obvinění z vyhlazování.[13]

27. února 2018 oznámil Mechanismus pro mezinárodní trestní tribunály, že slyšení k odvolání proti rozsudku je stanoveno na 23. dubna 2018.[97] Odvolání bylo 20. března 2019 zamítnuto a trest byl zvýšen na doživotí.[15] 12. května 2021 bylo oznámeno, že se souhlasem britských úřadů si zbytek trestu odpyká v britském vězení.[98] Místo výkonu trestu bylo následně určeno jako HMP Isle of Wight[99][100], konkrétně objekt HMP Parkhurst.[101]

Básnictví

Karadžić vydal několik knih poezie, z nichž mnohé vyšly během jeho skrývání.

  • 1968: Ludo koplje (Svjetlost, Sarajevo)
  • 1971: Pamtivek (Svjetlost, Sarajevo)
  • 1990: Crna bajka (Svjetlost, Sarajevo)
  • 1992: Rat u Bosni: Kako je počelo
  • 1994: Ima čuda, nema čuda
  • 2001: Od Ludog koplja do Crne bajke (Dobrica knjiga, Novi Sad)
  • 2004: Čudesna hronika noći (IGAM, Bělehrad)
  • 2005: Pod levu sisu veka (Književna zajednica Veljko Vidaković, Niš)

Ocenění a vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Informace o Karadžićovi na stránkách OSN
  2. ↑ Daily report: East Europe, Issues 191-210. Front Cover United States. Foreign Broadcast Information Service. p. 38.
  3. ↑ a b c d Serbia captures fugitive Karadzic. news.bbc.co.uk. BBC, 22 July 2008. Dostupné online [cit. 24 July 2008]. 
  4. ↑ Karadzic lived as long-haired, New Age doctor. www.reuters.com. Reuters, 22 July 2008. Dostupné online [cit. 26 July 2008]. 
  5. ↑ The International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia the Prosecutor of the Tribunal Against Radovan Karadzic Amended Indictment [online]. UN [cit. 2010-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2008. 
  6. ↑ Case Information Sheet [online]. UN [cit. 2009-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2009. 
  7. ↑ Yahoo [online]. [cit. 2015-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2013. 
  8. ↑ KAVRAN, Olga. Bosnian Serb Leader Radovan Karadzic Arrested: What Lies Ahead. The Washington Post. 23 July 2008. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Karadzic: Psychiatrist-turned 'Butcher of Bosnia'. www.cnn.com. CNN, 22 July 2008. Dostupné online [cit. 23 July 2008]. 
  10. ↑ Serbia Arrests 'Butcher of Bosnia' Ratko Mladic for Alleged War Crimes. Fox News. 26 May 2011. Dostupné online. 
  11. ↑ 'Butcher of Bosnia' Arrested In Serbia [online]. [cit. 2015-07-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Career soldier Mladic became "butcher of Bosnia". Reuters. 26 May 2011. Dostupné online. 
  13. ↑ a b SIMONS, Marlise. Radovan Karadzic, a Bosnian Serb, Gets 40 Years Over Genocide and War Crimes. The New York Times. New York: 2016-03-24. Dostupné online [cit. 24 March 2016]. 
  14. ↑ Karadzic sentenced to 40 years for genocide [online]. 24 March 2016 [cit. 2016-03-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b BORGES, Julian. Radovan Karadžić war crimes sentence increased to life in prison [online]. 20 March 2019 [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Karadzic jailed for Bosnian Srebrenica genocide. BBC News [online]. 2016-03-24 [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ Neću da pogazim reč [online]. Novosti, 6 August 2008 [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ Crnogorac prodao Radovana [online]. Monitor, 2 April 2010 [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ Umrla majka Radovana Karadžića [online]. Index, 5 May 2015 [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ Robert J. Donia. (2014). Radovan Karadzic: Architect of the Bosnian Genocide, p. 27, Cambridge University Press. ISBN 9781107073357
  21. ↑ 'Karadžić nije služio vojsku i piškio je u krevet' [online]. 22 July 2008. Dostupné online. (Croatian) 
  22. ↑ Info on graduate studies at Columbia U. [online]. moreorless.au.com [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 July 2008. 
  23. ↑ Karadzic - The Marketplace Massacre And Radovan Karadzic | The World's Most Wanted Man [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Judah, Tim. The Serbs: History, Myth and the Destruction of Yugoslavia. New Haven and London: Yale University Press, 1997. Dostupné online. 
  25. ↑ a b Sudetic, Chuck. Blood and Vengeance: One Family's Story of the War in Bosnia. New York: Penguin Books, 1999. 
  26. ↑ Radovan Karadžić captured [online]. Serbian newspaper Politika [cit. 2008-07-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ GOW, James. The Serbian Project and Its Adversaries: A Strategy of War Crimes. Montreal: McGill-Queen's University Press, 2003. ISBN 978-1850654995. S. 122–123. 
  28. ↑ Nettelfield, Lara J. (2010). Courting Democracy in Bosnia and Herzegovina (p. 67). Cambridge University Press. ISBN 978-1-58544-226-3.
  29. ↑ RIDING, Alan. Europe Nods to Bosnia, Not Macedonia. The New York Times. 7 April 1992. Dostupné online [cit. 30 December 2015]. 
  30. ↑ A guide to the United States' history of recognition, diplomatic, and consular relations, by country, since 1776: Bosnia-Herzegovina [online]. US Department of State, Office of the Historian. Dostupné online. 
  31. ↑ Member States of the United Nations [online]. United Nations. Dostupné online. 
  32. ↑ Doe v. Karadzic — Appellee's Brief [online]. Yale University [cit. 2008-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 May 2008. 
  33. ↑ Karadzic arrest hailed as step towards Serbia EU membership. Sydney Morning Herald. 22 July 2008. Dostupné online [cit. 25 July 2008]. 
  34. ↑ a b VELIKONJA, Mitja. Religious separation and political intolerance in Bosnia-Herzegovina. College Station: Texas A&M University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-226-3. S. 265. 
  35. ↑ The Hague's Most Wanted – timeline of events. SETimes.com (21 July 2008). Retrieved 13 November 2010.
  36. ↑ Prosecutor v. Radovan Karadžić, Decision of 11 December 2012, ICTY
  37. ↑ UN Indictment [online]. Dostupné online. 
  38. ↑ Karadzic will fight extradition. news.bbc.co.uk. BBC, 23 July 2008. Dostupné online [cit. 4 January 2010]. 
  39. ↑ Rewards for Justice [online]. [cit. 2015-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2008. 
  40. ↑ Kadić v. Karadžić, 70 F.3d 232 (2d Cir. 1995)
  41. ↑ Hague probes Karadzic 'deal' claim. news.bbc.co.uk. BBC, 26 October 2007. Dostupné online [cit. 24 July 2008]. 
  42. ↑ Jon Swaine. Radovan Karadzic 'was under US protection until 2000'. The Telegraph. London, UK: 4 August 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2022. Šablona:Cbignore
  43. ↑ Nick Hawton. Hague probes Karadzic 'deal' claim. news.bbc.co.uk. BBC, 26 October 2007. Dostupné online [cit. 13 July 2015]. 
  44. ↑ Radovan Karadzic: A Deeply Misunderstood Mass Murderer [online]. Esquire [cit. 2008-07-28]. Dostupné online. 
  45. ↑ HOLLINGSHEAD, Iain. Whatever happened to ... Radovan Karadzic?. The Guardian. London: 1 July 2006. Dostupné online [cit. 24 July 2008]. 
  46. ↑ Karadzic snared by spy tip and political will [online]. The International Institute For Strategic Studies [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2008. 
  47. ↑ Update on Conditions for Return to Bosnia and Herzegovina (2005) [online]. [cit. 2015-07-13]. S. 3. Dostupné online. 
  48. ↑ Nato troops arrest Karadzic's son. news.bbc.co.uk. BBC, 7 July 2005. Dostupné online [cit. 13 July 2015]. 
  49. ↑ Karadzic's wife urges surrender. news.bbc.co.uk. BBC, 29 July 2005. Dostupné online [cit. 4 January 2010].  See also: Radovane, predaj se! [online]. Yugoslavia News, 29 July 2005 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. 
  50. ↑ Why Bosnia's most wanted run free. news.bbc.co.uk. BBC, 28 June 2008. Dostupné online [cit. 13 July 2015]. 
  51. ↑ Karadzic family passports seized. news.bbc.co.uk. BBC, 10 January 2008. Dostupné online [cit. 13 July 2015]. 
  52. ↑ Photos at Belgrade Riots. TIME Magazine. 21 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 February 2008. 
  53. ↑ Belgrade Riots. TIME Magazine. 21 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 February 2008. 
  54. ↑ Karadžić became Dabić in 1999. B92. 25 July 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 April 2014. 
  55. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/145515-karadzic-pred-zatcenim-pracoval-jako-lekar-pod-falesnym-jmenem.html
  56. ↑ Karadžić "practiced alternative medicine". B92. 22 July 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 February 2014. 
  57. ↑ Karadžićevi savjeti: Kod problema sa seksom najbolja je terapija u paru (Karadžić's tips: For problems with sex the best therapy is with couples). Vijestinet. 22 July 2008. Dostupné online. (chorvatsky) 
  58. ↑ Stojanovic, Dusan. Karadzic hid in plain view to elude capture. www.wral.com. WRAL, 22 July 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 July 2008. 
  59. ↑ a b c FLOTTAU, Renate. The Healer and the War Criminal: The Double Life of Radovan Karadzic. Der Spiegel. 2008-07-29. Dostupné online. ISSN 2195-1349. (anglicky) 
  60. ↑ Human Quantum Energy [online]. PSY Help Energy [cit. 2008-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 July 2008. 
  61. ↑ IVANJI, Andrej. Karadzics Rolle als Naturheilkundler: Potent und jung dank Dr. Dabic. Die Tageszeitung: taz. 2008-07-24. Dostupné online. ISSN 0931-9085. (německy) 
  62. ↑ VUKOJEVIC, Zvezdana. Op zoek naar Karadzic: Een oorlogsmisdadiger met vele gezichten. [s.l.]: [s.n.], 17 October 2019. ISBN 978-9046826096. (nizozemsky) 
  63. ↑ Karadzic nannte sich "Peter Schauspieler" [online]. Austria Press Agency [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 May 2011. 
  64. ↑ GROENDAHL, Boris. Karadzic escaped arrest in Austria last year. www.reuters.com. Reuters, 25 July 2008. Dostupné online [cit. 26 July 2008]. 
  65. ↑ POPOVIĆ, V. Dabić glumio Glumca [online]. 27 July 2008 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (bosensky) 
  66. ↑ Radovan Karadzic stole a lookalike's image. The Daily Telegraph. 28 July 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2022. Šablona:Cbignore
  67. ↑ Mio zio Karadzic in Italia: allo stadio per tifare Inter [online]. [cit. 2010-12-20]. Dostupné online. (italsky) 
  68. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/145479-v-srbsku-zatkli-radovana-karadzice.html
  69. ↑ Karadzic interviewed about details of his arrest. www.wtop.com. Dostupné online [cit. 26 July 2008]. 
  70. ↑ Karadžić uhapšen u autobusu GSP-a [online]. 2008-07-22. Dostupné online. (srbsky) 
  71. ↑ Karadžić je ve věznici haagského soudu. www.ct24.cz [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-09. 
  72. ↑ Karadzic being held in same jail as Milosevic. www.gmanews.tv. gmanews.tv. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 May 2011. 
  73. ↑ ICTY -TPIY: Key Figures [online]. ICTY. Dostupné online. 
  74. ↑ Karadzic appears at UN court. Washington Post. 1 August 2008. Dostupné online [cit. 20 December 2010]. 
  75. ↑ Holbrooke promised no ICTY trial: Karadzic [online]. 1 August 2008 [cit. 2010-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2010. 
  76. ↑ US wants me dead: Karadžić. afp.google.com. 1 August 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 May 2011. 
  77. ↑ Karadzic: 'US wants me dead'. Aljazeera. 1 August 2008, s. 1. Dostupné online. 
  78. ↑ Karadzic refuses war crimes pleas. BBC News. 29 August 2008. Dostupné online [cit. 22 May 2010]. 
  79. ↑ SIMONS, Marlise. Karadzic Declines to Plead at War Crimes Court. The New York Times. 30 August 2008. Dostupné online. 
  80. ↑ Karadzic immunity appeal rejected. BBC News. 13 October 2009. Dostupné online [cit. 13 July 2015]. 
  81. ↑ Karadžić: Mám neviditelného rádce
  82. ↑ WATTS, Alex. 'Beast Of Bosnia' Boycotts Genocide Trial. news.sky.com. Sky News Online, 26 October 2009. Dostupné online [cit. 28 January 2010]. 
  83. ↑ Court imposes lawyer on Karadzic. BBC News. 5 November 2009. Dostupné online [cit. 22 May 2010]. 
  84. ↑ IT-95-5/18: Motion challenging the legal validity and legitimacy of the International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia (English, 16 Pages) [online]. 20 November 2009 [cit. 2010-12-20]. Dostupné online. 
  85. ↑ IT-95-5/18: Prosecution response to motion challenging the legal validity and legitimacy of the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (2 Pages) [online]. 1 December 2009 [cit. 2010-12-20]. Dostupné online. 
  86. ↑ Radovan Karadžić (IT-95-5/18) Case Information Sheet [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2013. 
  87. ↑ Tomasica Evidence 'Not in the Interest of Justice'. Sense Agency. 20 March 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2014. 
  88. ↑ Karadzic Decides not to Testify in His Own Defence. Sense Agency. 20 February 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 February 2014. 
  89. ↑ Case information sheet: Radovan Karadžić, ICTY
  90. ↑ NO RE-MATCH IN KARADZIC CASE. Sense Agency. 14 August 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2014. 
  91. ↑ Paul R. Bartrop. (20116). Bosnian Genocide: The Essential Reference Guide, p. 113. ABC-CLIO. ISBN 9781440838699.
  92. ↑ a b Srebrenický masakr mi zatajili. Nic jsem nevěděl, vzkázal Karadžić soudu. Lidovky.cz [online]. 2014-10-2. Dostupné online. 
  93. ↑ Prosecutor's Marked-up Indictment [online]. United Nations, 19 October 2009 [cit. 2011-06-07]. Dostupné online. ICTY Case No. IT-95-5/18-PT. 
  94. ↑ Prosecutor's Marked-up Indictment [online]. 2nd amended. vyd. United Nations, 1 June 2011 [cit. 2011-06-07]. Dostupné online. ICTY Case No. IT-09-92-I. 
  95. ↑ Trest pro Karadžiče? Jedině doživotí, hlásí obžaloba. ČT [online]. 2014-9-26. Dostupné online. 
  96. ↑ Karadzic sentenced to 40 years for genocide [online]. 24 March 2016 [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. 
  97. ↑ Radovan Karadzic Genocide Appeal Hearings Set for April [online]. 28 February 2018 [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  98. ↑ Radovan Karadžić to serve rest of sentence in British prison. The Guardian. 12 May 2021. Dostupné online [cit. 12 May 2021]. 
  99. ↑ PERRY, Sally. 'Butcher of Bosnia', Radovan Karadzic, to serve out life sentence at Isle of Wight prison [online]. 2021-06-01 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ BEGIC, Jasmin. UK Denies Keeping Radovan Karadzic in Poor Prison Conditions [online]. November 2, 2023. Dostupné online. 
  101. ↑ Balkan War monster Radovan Karadzic continues life sentence on Isle of Wight [online]. 2021-05-29 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ Montenegrin PEN Center [online]. Montenegrin Association of America [cit. 2008-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 1998.  See also: Sholohov Prize to Milosevic [online]. antic.org [cit. 2008-07-25]. Dostupné online. 
  103. ↑ Greece, Orthodox Church. An Order Of St. Dionysius Of Zakynthos, Grand [online]. [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ angelina markovic. Љиљана билатовић - Медић: "Михаил Шолохов" Караџићу [online]. [cit. 2015-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2015. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.