Paul Gautsch

Dr. iur. Paul Gautsch von Frankenthurn
Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci: 28. června 1911 – 3. listopadu 1911
Předchůdce	Richard von Bienerth-Schmerling
Nástupce	Karl von Stürgkh
Ve funkci: 1. ledna 1905 – 1. května 1906
Předchůdce	Ernst von Koerber
Nástupce	princ Konrad Hohenlohe
Ve funkci: 30. listopadu 1897 – 5. března 1898
Předchůdce	hrabě Kazimir Badeni
Nástupce	hrabě Franz Thun-Hohenstein
Ministr školství Předlitavska
Ve funkci: 2. října 1895 – 28. listopadu 1897
Předchůdce	Edward Rittner
Nástupce	Vinzenz Baillet von Latour
Ve funkci: 5. listopadu 1885 – 20. listopadu 1893
Předchůdce	Siegmund Conrad von Eybesfeld
Nástupce	Stanislaus Madeyski
Narození	26. února 1851 Döbling Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	20. dubna 1918 (ve věku 67 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul	svobodný pán (1890)
Choť	Helene Schlumberger
Děti	Oskar Gautsch von Frankenthurn
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik
Ocenění	Leopoldův řád, Řád sv. Štěpána, Řád Františka Josefa
Commons	Paul Gautsch
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Gautsch svobodný pán von Frankenthurn (26. února 1851 Döbling^[1] – 20. dubna 1918 Vídeň^[2]) byl rakousko-uherský politik, právník a pedagog. Jako absolvent Vídeňské univerzity vstoupil v roce 1874 do státních služeb a v různých sférách se angažoval ve veřejném životě. Ve dvou funkčních obdobích zastával celkem deset let úřad rakouského ministra školství (1885–1893, 1895–1897) a inicioval řadu reforem.^[3] V roce 1890 získal šlechtický titul barona. Měl celoživotně podporu ze strany císaře Františka Josefa a díky tomu byl v krizových politických situacích celkem třikrát jmenován provizorním ministerským předsedou (1897–1898, 1905–1906, 1911).^[4]

Pocházel z rodiny s kořeny na Děčínsku^[5] povýšené v roce 1821 do šlechtického stavu. Narodil se jako mladší syn c. k. policejního komisaře Karla Gautsche (1817–1892). Studoval na elitním Theresianu, kde maturoval v roce 1869, poté získal titul doktora práv univerzitě ve Vídni. V roce 1874 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant na finanční prokuratuře ve Vídni, odkud přešel na ministerstvo školství, kde absolvoval rychlý kariérní postup. V roce 1883 byl s titulem dvorního rady jmenován ředitelem Tereziánské akademie^[6], k níž byla v roce 1884 přičleněna i Orientální akademie spadající pod ministerstvo zahraničí.^[7] V letech 1885–93 zastával funkci ministra kultu a vyučování v Taaffeho vládě.^[8] Zasazoval se o školskou reformu (zřizování reálných škol, státní subvence obcím na budování škol, sociální zajištění učitelů atd). V době jeho ministerství došlo k definitivnímu rozdělení pražské univerzity. Funkci ministra školství opustil v listopadu 1893 s celým Taaffeho kabinetem. Znovu byl na post ministra kultu a vyučování jmenován v Badeniho kabinetu v roce 1895. Po vydání kontroverzních Badeniho jazykových nařízení premiér Badeni odstoupil a Gautsch byl v listopadu 1897 povolán do čela úřednické vlády. Byl konfrontován s ostrými česko-německými spory a v Praze byl nucen vyhlásit výjimečný stav. V únoru 1898 vydal modifikovanou verzi užívání češtiny a němčiny v úředním styku (Gautschova jazyková nařízení), která však neuspokojila ani Čechy, ani Němce a v březnu 1898 na funkci premiéra rezignoval.^[9]

V letech 1899–1904 zastával funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (Oberster Rechnungsfhof)^[10] a k datu 1. ledna 1905 byl podruhé povolán do funkce předsedy vlády. Jako náročný úkol přijal zavedení všeobecného volebního práva. Potřeba volební reformy vyvstala v důsledku ohlasů na revoluci v Rusku (1905) a tlaku rakouské sociální demokracie. Fakticky byla volební reforma uvedena v život až v roce 1907 Beckovou vládou. Gautsch v průběhu jednání rezignoval na post premiéra na začátku května 1906 a znovu převzal funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (1906–1911).^[11] Potřetí byl do funkce předsedy vlády povolán v červnu 1911 po nepokojích ve Vídni a pádu kabinetu Richarda Bienertha, ve funkci setrval jen do listopadu téhož roku.^[12][13]

V posledních letech monarchie zůstal aktivní ve veřejném životě především jako kurátor Tereziánské akademie, tento post zastával do roku 1918, kromě toho zastával čestné funkce v několika dalších institucích. Majetkem Tereziánské akademie byl mimo jiné zámek v Novém Jičíně, kde Gautsch často pobýval během honů.^[14] Roku 1895 byl jmenován čestným občanem Šenova u Nového Jičína.^[15]

Zemřel 20. dubna 1918 ve věku 67 let, pochován byl v rodové hrobce na hřbitově v Bad Vöslau.^[16]

Od narození užíval prostý šlechtický titul s predikátem von Frankenthurn, který rodina získala v roce 1821.^[17] Ve funkci ministra školství obdržel v roce 1886 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[18] V roce 1890 byl povýšen do stavu svobodných pánů (povýšení proběhlo osobním dopisem císaře Františka Josefa 28. prosince 1889, formality spojené s vydáním příslušného diplomu a polepšení erb byly dokončeny 20. března 1890).^[19] Díky svému dlouholetému působení ve vysokých funkcích získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Jako vedoucí představitel prestižních vzdělávacích institucí obdržel čestný doktorát na třech univerzitách (Krakov, Lvov, Innsbruck).^[20] V roce 1895 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.^[21]

• rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1880)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1885)
• Řád železné koruny I. třídy (1887)
• velkokříž Leopoldova řádu (1892)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1906)

• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
• velkokříž Řádu Kristova (Portugalsko)
• velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu polární hvězdy (Švédsko)
• velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
• velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
• velkodůstojník Řádu knížete Danila I. (Černá Hora)
• komandér Řádu Spasitele (Řecko)
• komandér Řádu Medžidie (Osmanská říše)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• Řád sv. Stanislava (Rusko)

Oženil se 12. září 1876 s Helenou Schlumbergerovou von Goldeck (1854–1909), dcerou vídeňského velkoobchodníka Roberta Schlumbergera.^[22] Z manželství se narodily tři děti.^[23]

• 1. Helena (1877–?), ∞ 1907 Rudolf svobodný pán Klein von Wisenberg (1865–1930), státní úředník, c. k. okresní hejtman ve Valašském Meziříčí, Šternberku a Linci^[24][25]
• 2. Oskar (1879–1958), JUDr., c. k. nadporučík v záloze, diplomat, vyslanecký rada na ministerstvu zahraničí^[26], ∞ 1924 Karola (Ella) hraběnka Festetics de Tolna (1888–1951), dcera knížete Tassila Festeticse^[27]
• 3. Matylda (1883–1967), ∞ 1902 Alexandr hrabě Zedtwitz (1871–1940), JUDr., viceprezident zemského soudu^[28]

• První vláda Paula Gautsche
• Druhá vláda Paula Gautsche
• Třetí vláda Paula Gautsche

• Paul Gautsch von Frankenthurn in: Österreichisches
• Paul Gautsch von Frankenthurn in: Deutsche Biographie
• Životopis na galerieosobnosti.muzeumnj.cz.
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Gautsch na Wikimedia Commons