Paul Fierlinger

Paul Fierlinger
Rodné jméno	Pavel Fierlinger
Jiná jména	Pavel Fala
Narození	15. března 1936 Ašija
Úmrtí	4. dubna 2025 (ve věku 89 let) Penn Wynne, USA
Bydliště	Československo do roku 1967, Spojené státy americké (1939-1946, 1968-2025)
Povolání	scenárista, filmový producent, režisér, animátor, filmový režisér a střihač
Znám jako	animátor, režisér, scenárista
Ocenění	Grand Prix na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Ottawě (2000, 2004) nominace na Oscara za nejlepší krátký animovaný film (1980)
Rodiče	Jan Fierlinger, Marta Fierlingerová
Příbuzní	Zdeněk Fierlinger (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Fierlinger, (15. března 1936 v japonské Ašiji jako Pavel Fierlinger – 4. dubna 2025, Penn Wynne^[1]) byl tvůrce animovaných filmů a dokumentů. Pocházel z prominentní rodiny Jana Fierlingera, bratra Zdeňka Fierlingera, kterou zachytil ve svém autobiografickém filmu Kresleno z paměti.^[2]

Narodil se v japonské Ašiji do rodiny československého diplomata Jana Fierlingera a jeho ženy Marty, rozené Roubíčkové. Jeho otec působil v Japonsku jako obchodní atašé velvyslanectví ČSR od roku 1922. Měl o deset let starší sestru Atyu a o dva roky staršího bratra Petra. Když se rodina v roce 1939 vracela do Československa přes Sovětský svaz transsibiřskou magistrálou, zastihla je na cestě zpráva o německé okupaci Československa.

Na radu svého staršího bratr Zdeňka Fierlingera, který byl v té době československým vyslancem v Moskvě, přijal Jan Fierlinger pozici na československém konzulátu v New Yorku při exilové vládě. Paul strávil válku ve dvou amerických rodinách, do nichž ho otec poslal na výchovu prostřednictvím inzerátu v novinách. První dva roky strávil v New Hampshire, poté žil do roku 1946 s další americkou rodinou ve Vermontu, a proto mluvil pouze anglicky.

V květnu 1946 přijel do Prahy, kde jeho otec pracoval jako vedoucí odboru na ministerstvu zahraničního obchodu a od září 1946 působil ve funkci vládního zmocněnce pro obchod se SSSR. Rodina žila v bytě v letenském Molochově. „Bylo to v šestém patře a přímo do našeho bytu jel výtah. Jiná patra byla rozdělena na tři nebo čtyři byty. Naši rodiče měli celé patro. Bydlela tam s námi služka, které otec říkal ‚soudružka Anička‘,“ vzpomínal Paul Fierlinger v rozhovoru pro Forum 24.^[3]

Byl drobný světlovlasý kluk s ohromným výtvarným nadáním, který fascinoval svým suverénním svobodomyslným chováním. Chodil nejprve do gymnázia na Strossmayerově náměstí, později na internátní gymnázium do Poděbrad, kde byli jeho spolužáky Miloš Forman, Ivan Passer a Václav Havel či bratři Mašínové, kteří ho bili, protože pocházel z prominentní komunistické rodiny.^[2][3]

Aby se od rodiny distancoval, přihlásil se jako čtrnáctiletý v roce 1950 na práci do dolu, ale kvůli zdravotním problémům musel z šachty po půl roce odejít. Po léčení v Mariánských Lázních nastoupil ke studiu na střední odbornou školu keramickou v Bechyni navzdory otcovu přání, aby se učil jazyky a stal se diplomatem.

„Dobré řemeslo jsem se naučil v Bechyni. U profesorů Bohumila Dobiáše, učitele modelování, a Františka Procházky, učitele kreslení. Ti nás naučili vážit si řemesla, a jak je důležité ovládat materiál. [..] Profesor Procházka nás zase učil kreslit jednou linkou. A celá ta škola nás naučila píli, makat, dělat tak, abychom z práce měli radost,“ vzpomínal v roce 1990 v rozhovoru pro Lidové noviny.^[4]

Po maturitě v roce 1955 nastoupil na vojenskou službu k chemické četě do Slaného, odkud byl za trest převelen k pracovní četě v Trutnově. Po vojně se přihlásil ke zkouškám na UMPRUM k profesoru Hoffmeisterovi, který se znal s jeho otcem. Zavolal mu a Jan Fierlinger, který byl tou dobou velvyslancem v Šanghaji, vyslovil nesouhlas s tím, aby jeho syn studoval umění.^[4]

Svůj první animovaný film vytvořil, když mu bylo 12 let – své kresby z bloku natočil 16milimetrovou kamerou Bolex.

První práci dostal v polepšovně v Obořišti, kde měl vyzdobit kulturní místnost a kde se spřátelil s psychologem Pavlem Hartlem. Poté začal pracovat jako ilustrátor na volné noze – a pod pseudonymem Pavel Fala (podle jména psa amerického prezidenta Roosevelta) kreslil vtipy do Literárních novin a ilustrace k článkům v dalších časopisech (například Květy), ilustroval knihu Radši na lvy, která vyšla v roce 1964.^[5]

Pracoval jako nezávislý výtvarník krátkých filmů (například o „O plánech a lidech“ v roce 1963). V roce 1964 debutoval jako režisér animovaným filmem Kyvadlo podle námětu, který napsal s Miroslavem Uttlem. Jednalo se o groteskní příběh muže, který je vyveden z míry, naruší-li se jeho každodenní zvyky. „Až se Fala naučí stručně a hutně se vyjadřovat, může přinést do kresleného filmu hodně, jeho sdělná, chvílemi žoviální kresba je rozhodně v současném výtvarné jednostrannosti osvěžením a přínosem,“ napsal Jaroslav Boček v recenzi jeho prvního filmu.^[6]

Po smrti svého otce v roce 1967 si mohl splnit svůj sen – získat konečně pas, který do té doby jeho otec kontroloval, a opustit Československo. Toužil se vrátit se do Spojených států, které považoval za svůj domov. Díky falešnému pracovnímu pozvání do Nizozemska se mu podařilo vycestovat, jeho žádost o politický azyl byla ale zamítnuta vzhledem k jeho jménu Fierlinger. Podařilo se mu dostal práci animátora v Mnichově na filmu Die Konferenz der Tiere. V Mnichově se oženil s českou fotografkou Helenou Strakovou, s níž měl dva syny.^[4]

V roce 1968 se vrátil do Spojených států, kde získal trvalý pobyt a pokračoval v práci nezávislého animátora. Jeho prvním americkým filmem byl černobílý snímek Prague 68' Summer of Tanks s autentickými záběry sovětských tanků v Praze v srpnu 1968. Od 90. let až do své smrti žil ve svém domě v Pensylvánii.^[7]

Jeho tvorba se vyznačuje významnými autobiografickými prvky. Mezi nejznámější snímky patří Kresleno z paměti (1995) a Zátiší s animovanými psy (2001). Na většině svým filmů spolupracoval se svou druhou ženou Sandrou Fierlinger.^[2] Jako animátor se podílel také na skečích známého seriálu Sezame, otevři se! (Sesam Street).^[7]

Úspěch zaznamenal jeho film z roku 1979 It's So Nice to Have a Wolf Around the House (Jak je milé mít doma vlka), za který získal v roce 1980 nominaci na Oscara za nejlepší krátký animovaný film a hlavní cenu v kategorii filmů pro děti na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Ottawě. V na festivalu v Ottawě získal celkem pět cen za filmy The Quitter (1988), And Then I'll Stop... Does Any of This Sound Familiar? (1990), Drawn from Life (2000) a A Room Nearby (2004).^[8]

V roce 2004 se stal docentem na Pensylvánské univerzitě, kde vyučoval od 80. let 20. století ručně kreslenou počítačovou animaci jako umělecký vedoucí semináře.

• 1964 – Kyvadlo
• 1970 – Prague 68' Summer of Tanks
• 1978 – Rainbowland
• 1979 – It's So Nice to Have a Wolf Around the House
• 1980 – Louis James Hates School
• 1982 – Teeny Little Super Guy
• 1988 – The Quitter (video film)
• 1990 – And Then I'll Stop... Does Any of This Sound Familiar? (video film)
• 1995 – Kresleno z paměti (Drawn from Memory)
• 2001 – Zátiší s animovanými psy (Still Life with Animated Dogs, TV film)
• 2009 – My Dog Tulip (Můj pes Tulip)
• 2015 – Slocum sám na moři (Slocum at Sea Himself)
• 2019 – Král všech těch ostatních (King of the Rest)