Zdeněk Fierlinger

Zdeněk Fierlinger
14. předseda vlády Československa
Ve funkci:
5. dubna 1945 – 2. července 1946
PrezidentEdvard Beneš
PředchůdceJan Šrámek (exilová vláda)
NástupceKlement Gottwald
Náměstek předsedy vlády ČSR
Ve funkci:
15. června 1948 – 14. září 1953
Předseda vládyAntonín Zápotocký
Viliam Široký
Ve funkci:
2. července 1946 – 25. listopadu 1947
Předseda vládyKlement Gottwald
Ministr průmyslu ČSR
Ve funkci:
25. února 1948 – 15. června 1948
Předseda vládyKlement Gottwald
PředchůdkyněLudmila Jankovcová
NástupceGustav Kliment
Předseda Národního shromáždění ČSR a ČSSR
Ve funkci:
15. září 1953 – 12. června 1964
PředchůdceOldřich John
NástupceBohuslav Laštovička
7. předseda ČSSD
Ve funkci:
1945 – 1947
Předchůdcefunkce obnovena
Antonín Hampl[1]
NástupceBohumil Laušman
Ve funkci:
1948 (březen) – 1948 (červen)
PředchůdceBohumil Laušman
Nástupcesloučení s KSČ
Slavomír Klaban[2]
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeskoslovenská sociálně demokratická strana dělnická Komunistická strana Československa
Narození11. července 1891
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. května 1976 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov (Olomouc-Neředín)
Národnostčeská
ChoťOlga Theresie Favre[3]
RodičeEugen Fierlinger
PříbuzníOtokar Fierlinger, Evženie Rošická a Jan Fierlinger[4] (sourozenci)
Profesepolitik, diplomat, voják a československý legionář
OceněníČestné občanství města Třebíče (1945)
Čestné občanství hlavního města Prahy (1946)
Čestné občanství Moravských Budějovic (1946)
Řád Klementa Gottwalda (1955)
Řád Klementa Gottwalda (1961)
… více na Wikidatech
CommonsZdeněk Fierlinger
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc[5] – 2. května 1976[6] Praha) byl vysoký sociálnědemokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.

Život

Původ a počátek kariéry

Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku). U Zborova byl velitelem 9. roty.

Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller), byl však odeslán odbočkou Československé národní rady s Emanuelem Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii.[7]

Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany.

Působení v SSSR

Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD.[8][9] V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské smlouvy. Podle publicisty Karla Pacnera Fierlinger jako československý vyslanec v Moskvě tam spíš prosazoval zájmy Kremlu než Londýnské vlády, jak měl podle svého pověření činit.[10] Například když propuklo Pražské povstání, naléhal spolu s Gottwaldem na Stalina, aby zajistil, že sovětská armáda dorazí do Prahy dříve než americká.[10]

Konec války a nástup komunistů k moci

4. dubna 1945[11] se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnější spolupráci s KSČ. Po prvních poválečných volbách zastával post náměstka předsedy vlády v První vládě Klementa Gottwalda.

V letech 1946–1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen, a také odvolán z vlády. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ. V druhé vládě Klementa Gottwalda, která existovala od 25. února do 15. června 1948, byl ministrem průmyslu. Následně působil v letech 1948–1953 jako místopředseda vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, předseda Národního shromáždění ČSR i Národního shromáždění ČSSR (1953–1964)[12] a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951–1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.

V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedním z jeho posledních veřejných vystoupení bylo vedení jeho delegaci po srpnové okupaci na sovětské velvyslanectví, údajně s protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl totiž ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[13]

Zemřel v neděli 2. května 1976[6] v Praze a byl pohřben na olomouckém Ústředním hřbitově v Neředíně.

Rodina

Jeho synovcem je výtvarník a režisér Paul Fierlinger a též atlet a novinář Evžen Rošický, popravený během okupace roku 1942 za odbojovou činnost.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Předseda předválečné ČSSD.
  2. ↑ Předseda přípravného výboru ČSSD po změně režimu v roce 1989.
  3. ↑ Matriční záznam o sňatku
  4. ↑ Dostupné online. [cit. 2024-12-18].
  5. ↑ [1]
  6. ↑ a b Rudé právo (04.05.1976): Zemřel Z. Fierlinger [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i. [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Deník plukovníka Švece, Praha 1926.
  8. ↑ http://www.totalita.cz/ost/csob.php
  9. ↑ https://zpravy.idnes.cz/ceskoslovensko-branou-pro-sovetske-spiony-fez-/zahranicni.aspx?c=A020128_145903_vedatech_jan
  10. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 205–212. 
  11. ↑ Přehled členů vlády [online]. Vláda ČR. Dostupné online. 
  12. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola FFierlinger Zdeněk, s. 73–74. 
  13. ↑ STŘEDA 21. SRPNA [online]. sds.cz [cit. 2012-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-25. 

Literatura

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.