Lokomotiva 311.0

Parní lokomotiva řady 311.0
	Lokomotiva 37.01
Výrobní čísla	StEG: 1409–1423/75; Floridsdorf: 205–206/75; VNM: 2237–2241/75, ; 2269–2270/75
řadové ozn. Tarnów–Leluchówer St.B.	BN tI, 1–12 + jména (1875–1884)
řadové ozn. RPD	BP I, 201–212 + jména (1876–1885)
řadové ozn. kkStB	3201-3212, 3701-3712 ; (1885–1905)
řadové ozn. kkStB/ÖStB	32.01–24 (1982–1926)
řadové ozn. podle Kryšpína (ČSD)	311.001–08 (1925–1938)
Základní údaje
Výrobce	StEG, Floridsdorf, VNM
Výroba v letech	1875–1876
Počet vyrobených kusů	24
Provozovatel	RPD, kkStB, ČSD, PKP
Období provozu	1875–1938
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost	30 000 kg
Hmotnost ve službě	33 500 kg
Délka přes nárazníky	8 413 mm
Výška skříně od TK	4 636 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	C m2
Maximální povolená rychlost	47/50 km/h
Přetlak páry	9 bar
Průměry válců	421 mm
Zdvih pístů	632 mm
Průměr hnacích; a spřažených dvojkolí	1 264 mm
Výhřevná plocha topeniště	9,00 m²
Plocha roštu	1,90 m²
Vlečný tendr
Řada/označení	12 kkStB, 509.0 ČSD
Prázdná hmotnost	11 500 kg
Plná hmotnost	25 000 kg
Zásoba uhlí	7,6 m³
Zásoba vody	9,3 m³
Délka	6 210 mm
Počet náprav	3
Průměr kol	980 mm
Celkový rozvor tendru	3 161 mm
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotivy řady 311.0 byly nákladní parní lokomotivy s vlečným tendrem Československých státních drah, původně dodané Rakovnicko-protivínské dráze a pocházející z let 1875–1876.

Vznik a výroba

Stroje pozdější řady 311.0 byly vyrobeny v letech 1875 a 1876 pro Rakovnicko-protivínskou dráhu (RPD) v počtu 12 kusů (čísla 201–212). Byly pokračováním zakázky stejných 12 lokomotiv pro státní dráhu Tarnów – Leluchów,^{[pozn. 3]} konstrukčně navazujících na kategorii IVs společnosti StEG z poslední dodávky. Z celkem 24 strojů prvních 15 vyrobila lokomotivka StEG, 2 kusy dodal Floridsdorf a 7 kusů lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě. U Tarnówsko-leluchówské dráhy dostaly lokomotivy řadu BN tⅠ, u RPD řadu BP Ⅰ, k tomu ještě čísla a jména, vesměs podle obcí při tratích. Po převzetí provozu na RPD Císařsko-královskými drahami obdržely v roce 1885 řadu kkStB 37 (3701–12), od roku 1892 byly zařazeny pod řadu 32 kkStB s čísly za haličskými lokomotivami (32.01–12, 32.13–24). Tendry byly označeny řadou 12 kkStB. Po skončení první světové války ještě osm z původních strojů RPD přešlo do majetku ČSD, které je označily jako 311.001–008. Poslední z nich, 311.008, byla vyřazena v roce 1938.^[1]

Technické provedení

Lokomotivy s malými odlišnostmi odpovídaly posledně dodaným strojům IVs StEG (311.1 u ČSD). Rám tříspřežní lokomotivy byl vnitřní, s postranicemi s odlehčovacími výřezy. Nápravy v něm byly uloženy bez možnosti příčného posunu, ve svislém směru byly odpruženy listovými pružnicemi. Válce dvojčitého parního stroje na mokrou páru s předním vedením pístů byly vně rámu, plochá šoupátka i je ovládající výstředníkový Stephensonův kulisový rozvod byly uvnitř rámu. Na druhou, hnací nápravu se výkon přenášel ojnicemi přes dvoupravítkové křižáky. Od vnitřkem kotle ovládaného šoupátkového regulátoru v parojemu vedly přívodní trubky páry skrz dýmnici a z ní vnějškem pod hranatými plechovými kryty k válcům. Kotel, snýtovaný ze tří ocelových prstenců, pracoval s tlakem 10 atmosfér. Topeniště ve skříňovém kotli mělo Beckerovo vyztužení. Vodu dodávala do kotle dvojice nesacích injektorů pod budkou. K plnění vodou za studena sloužila nálevka na třetím prstenci. Kotel už měl jednoduchou armaturní hlavu. Na parojemu byl dvojitý pérový pojistný ventil Ramsbottom-Wohler, druhý pákový běžného provedení byl pod kuželovým krytem na kotli před budkou. Dyšna byla posazená vysoko, s pomocnou dmychavkou. Komín byl kuželový Prüsmannův. Brzda byla původně jen ruční na tendru. Písečník umístěný za parojemem pískoval před druhé - hnací dvojkolí. Budka strojvůdce měla oválná výhledová okna vpřed i do boků.^[2]^[3]

Úpravy a přestavby

Lokomotivy u kkStB po roce 1892 dostávaly Ressigův baňatý komín, pojistné ventily byly vyměněny za dvojici pérových na parojemu, odstraněna nálevka na kotli, válcové písečníky nahraženy hranolovými, místo oválných oken budky dosazena obdélníková. Na část strojů byly dosazeny sněhové pluhy, potrubí parního topení nebo spalovač kouře. Lokomotivy čísel 01-12 používané v Haliči v osobní dopravě dostaly i sací brzdu a rychloměr Hausshälter.^[4]

Provoz

Stroje byly využívány především v nákladní dopravě. kkStB ponechala lokomotivy čísel 01-12 v oblasti svého ředitelství Krakov, lokomotivy 13-24 pod ředitelstvím Plzeň. Po roce 1909 jimi postupně byly nahrazovány starší, doslouživší stroje bývalé řady IVs převzaté od StEG v dalších výtopnách, dostaly je tak i další výtopny – Bubny, Brno, České Budějovice, Podmokly.

Během 1. světové války byly lokomotivy jako neperspektivní uvolněny pro vojenskou dopravu, dva stroje tak po roce 1918 zůstaly u SHS, jeden u FS, tři byly vyřazeny. Šest lokomotiv po válce provozovaly PKP, vyřazeny byly do roku 1926. Dvě lokomotivy Převzaly BBÖ, vyřadily je roku 1925.

Deset zbylých z původních strojů RPD připadlo ČSD, na řadu 311.0 jich bylo nakonec přeznačeno 8. V té době už byly využívány na posunu a podřadných výkonech, dislokovány byly Bubnech, Pardubicích, Brně-Horních Heršpicích, dočasně i v Meziměstí. Jako poslední byla roku 1938 odstavena 311.008 v Horních Heršpicích.^[5]

Odkazy

Poznámky

↑ Čísla a jména lokomotiv Tarnów–Leluchówer St.B.: 1 – BIAŁA, 2 – BOBOWA, 3 – DUNAJEC, 4 – GROMNIK, 5 – GRYBÓW, 6 – KRYNICA, 7 – LELUCHÓW, 8 – RYTRO, 9 – TARNÓW, 10 – TUCHÓW, 11 – SZCZAWNICA, 12 – ŻEGIESTÓW.
↑ Čísla a jména lokomotiv RPD: 201 – BERAUN (Beroun), 202 – BŘEZNIC (Březnice), 203 – MILIN (Milín), 204 – MIROVIC (Mírovice), 205 – PISEK (Písek), 206 – PŘIBRAM (Příbram), 207 – PROTIVIN (Protivín), 208 – PÜRGLITZ (Křivoklát), 209 – RAKONITZ (Rakovník), 210 – ZDIC (Zdice), 211 – ALTHÜTTEN (Staré hutě), 212 – STADTL (Městečko).
↑ 146 km dlouhá Tarnów–Leluchówer Staatsbahn/Státní dráha Tarnów–Leluchów byla otevřela roku 1876 mezi uvedenými místy přes Nowy Sącz na pomezí Haliče, Malopolska a Horních Uher (dnes Polska a východního Slovenska) jako strategická severo-jižní spojnice mezi Haličskou dráhou arcivévody Karla Ludvíka (Krakov-Lvov) a Košicko-bohumínskou drahou a dále do Uher.

Reference

↑ Lokstatistik: kkStB/BBÖ 32 [online]. Pospichal.net [cit. 2013-12-03]. Dostupné online. (německy)
↑ KOLOMÝ, Radoslav. Haswellovy nákladní lokomotivy StEG příbuzné kategorii IVs. S. 38–43. Svět (velké i malé) železnice [online]. Corona Praha 2013, 2013-05 [cit. 2013-06-28]. Roč. XII (2013), čís. 2 (46), s. 38–43. odkaz na vydavatele. ISSN 1213-7219.
↑ BEK, Jindřich, BEK, Zdeněk: Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD 2. Vydáno: 1999, Corona, Počet stran: 216 (česky), Edice: Encyklopedie železnice (sv.2.), ISBN 80-86116-14-X.
↑ KOLOMNÝ, s. 41–42.
↑ BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1860-1900, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1979, str. 70-71, 122-123. Počet stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.2.), 31-045-79.

Literatura

Lokomotiv-Typen der k.k. landesbef. Maschinen-Fabrik in Wien der priv. österreichisch-ungarischen Staats-Eisenbahn-Gesellschaft, M. Engel & Sohn, k.k. Hof-Buchdruckerei und Hof-Lithographie, Wien, 1888
Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918, reprint Verlag Slezak, 1978. ISBN 3-900134-40-5
Griebl, Slezak, Sternhart: BBÖ Lokomotiv-Chronik 1923–1938, Verlag Slezak, 1985. ISBN 3-85416-026-7
Johann Stocklausner: Dampfbetrieb in Alt-Österreich, Verlag Slezak, Wien, 1979, ISBN 3-900134-41-3
Alfred Horn: Die Österreichische Nordwestbahn, Die Bahnen Österreich-Ungarns, Band 1, Bohmann Verlag, 1967
Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918, Verlag Slezak, 1978, ISBN 3-900134-40-5
Helmut Griebl, ČSD-Dampflokomotiven, Teil 2, Verlag Slezak, Wien, 1969

Související články

[1] Čísla a jména lokomotiv Tarnów–Leluchówer St.B.: 1 – BIAŁA, 2 – BOBOWA, 3 – DUNAJEC, 4 – GROMNIK, 5 – GRYBÓW, 6 – KRYNICA, 7 – LELUCHÓW, 8 – RYTRO, 9 – TARNÓW, 10 – TUCHÓW, 11 – SZCZAWNICA, 12 – ŻEGIESTÓW.

[2] Čísla a jména lokomotiv RPD: 201 – BERAUN (Beroun), 202 – BŘEZNIC (Březnice), 203 – MILIN (Milín), 204 – MIROVIC (Mírovice), 205 – PISEK (Písek), 206 – PŘIBRAM (Příbram), 207 – PROTIVIN (Protivín), 208 – PÜRGLITZ (Křivoklát), 209 – RAKONITZ (Rakovník), 210 – ZDIC (Zdice), 211 – ALTHÜTTEN (Staré hutě), 212 – STADTL (Městečko).

[3] 146 km dlouhá Tarnów–Leluchówer Staatsbahn/Státní dráha Tarnów–Leluchów byla otevřela roku 1876 mezi uvedenými místy přes Nowy Sącz na pomezí Haliče, Malopolska a Horních Uher (dnes Polska a východního Slovenska) jako strategická severo-jižní spojnice mezi Haličskou dráhou arcivévody Karla Ludvíka (Krakov-Lvov) a Košicko-bohumínskou drahou a dále do Uher.

[Pospichal-4] Lokstatistik: kkStB/BBÖ 32 [online]. Pospichal.net [cit. 2013-12-03]. Dostupné online. (německy)

[:12-5] KOLOMÝ, Radoslav. Haswellovy nákladní lokomotivy StEG příbuzné kategorii IVs. S. 38–43. Svět (velké i malé) železnice [online]. Corona Praha 2013, 2013-05 [cit. 2013-06-28]. Roč. XII (2013), čís. 2 (46), s. 38–43. odkaz na vydavatele. ISSN 1213-7219.

[:02-6] BEK, Jindřich, BEK, Zdeněk: Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD 2. Vydáno: 1999, Corona, Počet stran: 216 (česky), Edice: Encyklopedie železnice (sv.2.), ISBN 80-86116-14-X.

[:3-7] KOLOMNÝ, s. 41–42.

[:bek-8] BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1860-1900, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1979, str. 70-71, 122-123. Počet stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (sv.2.), 31-045-79.

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]