Berkelium

Berkelium
[Rn] 5f9 7s2 247 Bk 97
↓ Periodická tabulka ↓
pevné berkelium
Obecné
Název, značka, číslo	Berkelium, Bk, 97
Cizojazyčné názvy	lat. Berkelium
Skupina, perioda, blok	7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Vzhled	stříbrnobílý
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-40-6
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	247,070 2
Atomový poloměr	170 pm
Iontový poloměr	Bk2+: 118 pm Bk3+: 100 pm Bk4+: 87 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f9 7s2
Oxidační čísla	II, III, IV
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,3
Ionizační energie
První	6,68 eV
Druhá	12,4 eV
Třetí	20,8 eV
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	nejtěsnější hexagonální
Molární objem	16,84×10−3 dm3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	14,78 g/cm3
Skupenství	pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	10 W·m−1·K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	986 °C (1 259,15 K)
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál	Bk3+ + 3 e− → Bk: −2,00 V Bk4+ + 3 e− → Bk: −1,08 V
Magnetické chování	paramagnetické
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Tb ⋏ Curium ≺ Bk ≻ Kalifornium

Berkelium (chemická značka Bk) je devátým členem z řady aktinoidů, pátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader americia.

Berkelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Berkelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a že se působením vzdušného kyslíku na povrchu zvolna oxiduje.

Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Berkelium bylo poprvé připraveno v prosinci roku 1949 bombardováním ²⁴¹Am částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře Kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl tak izotop ²⁴³Bk s poločasem rozpadu 4,5 hodiny. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po místě vzniku – Berkeley.

${\displaystyle \mathrm {^{241}_{\ 95}Am\ +\ _{2}^{4}He\ \longrightarrow \ _{\ 97}^{243}Bk\ +\ 2\ _{0}^{1}n} }$

Izotop s poločasem rozpadu 320 dnů – ²⁴⁹Bk byl poprvé připraven bombardováním izotopu curia intenzivním proudem neutronů.

Je známo 19 izotopů berkelia, z nichž nejstabilnější jsou ²⁴⁷Bk s poločasem přeměny 1380 let, ²⁴⁸Bk s poločasem 9 let a ²⁴⁹Bk s poločasem 330 dnů.

Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 5 hodin.

Všechny izotopy berkelia jsou radioaktivní. Podobně jako u zbývajících aktinoidů představuje největší biologické riziko schopnost berkelia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita způsobuje poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek.

• Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Aktinoidy
• Jaderná fyzika

• Obrázky, zvuky či videa k tématu berkelium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo berkelium ve Wikislovníku