Alfred von Koudelka

Alfred baron von Koudelka
Velitel námořní základny v Terstu
Ve funkci: 1913 – 1918
Předchůdce	Richard von Kohen
Přednosta prezidiální kanceláře námořní sekce na rakousko-uherském ministerstvu války
Ve funkci: 1911 – 1912
Předchůdce	Eugen von Chmelarž
Nástupce	Franz von Keil
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1917), kontradmirál (1913), kapitán řadové lodi (1911), fregatní kapitán (1908), korvetní kapitán (1906)
Narození	21. března 1864 Oradea
Úmrtí	4. února 1947 (ve věku 82 let) Bad Hall
Titul	svobodný pán
Profese	námořní důstojník, spisovatel, admirál a námořník
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred svobodný pán von Koudelka (německy Alfred Wilhelm Heinrich Maria Freiherr von Koudelka) (21. března 1864 Oradea – 4. února 1947 Bad Hall) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1882, absolvoval několik zaoceánských cest a byl účastníkem mezinárodních válečných operací. V mezinárodním měřítku se uplatnil jako spisovatel a několik let působil v námořní administraci na rakousko-uherském ministerstvu války. Později byl velitelem několika bitevních lodí a od roku 1913 byl velitelem námořní základny v Terstu. Za první světové války se vyznamenal jako velitel obrany pobřeží i pozemních jednotek v bitvách na Soči. V roce 1917 dosáhl hodnosti viceadmirála, ještě před rozpadem mocnářství byl odeslán do penze (1918).

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl synem c. k. polního podmaršála barona Rudolfa Koudelky (1810–1871). Po reálce v Klagenfurtu nastoupil na vojenskou kadetní školu v Sankt Pölten, krátce poté přešel na C. k. námořní akademii v Rijece (1878–1882). Jako kadet vstoupil v roce 1882 k námořnictvu a na korvetě SMS Erzherzog Friedrich absolvoval cestu do jižní a severní Ameriky (1882–1883). Kromě služby na různých lodích působil také u námořního arzenálu v Pule nebo jednotek námořní pěchoty. V roce 1887 získal hodnost praporčíka,^[1] několikrát byl navigačním důstojníkem na křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I., s nímž absolvoval plavbu do Severního moře.

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1893,^[2] poručík I. třídy 1897),^[3] byl nižším úředníkem v námořní sekci na ministerstvu války, vedl kurzy pro důstojníky dělostřelectva se zaměřením na obsluhu torpéd a během řecko-turecké války se zúčastnil mezinárodní blokády Kréty (1896–1897).^[4] Na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth absolvoval v letech 1899–1900 cestu do Číny s kadety námořní akademie.^[5] Po návratu působil v Námořním technickém výboru^[6] a u námořního arzenálu v Pule a jako první důstojník na korvetě SMS Saida cestoval do Řecka (1902–1903).^[7] V letech 1904–1905 byl přidělen k Hydrografickému úřadu v Pule.^[8]

V letech 1905–1906 byl velitelem parníku SMS Taurus, staniční lodi v Istanbulu^[9] a k datu 1. května 1906 byl povýšen na korvetního kapitána.^[10] V letech 1906–1909 pracoval znovu v prezidiální kanceláři námořní sekce na ministerstvu války^[11] a mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1. listopadu 1908).^[12] V letech 1909–1911 byl velitelem křižníku SMS Szigetvár^[13] a poté v letech 1911–1912 zastával funkci přednosty prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války ve Vídni.^[14][15] K datu 1. května 1911 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[16] a poté vystřídal velení na bitevních lodích SMS Erzherzog Ferdinand Max (1912) a SMS Zrínyi (1912-1913).^[17]

Dne 1. listopadu 1913 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[18] a byl jmenován velitelem oblastního námořního velitelství v Terstu.^[19] Na začátku první světové války byl pověřen řízením pobřežní obrany a převzal i velení 187. pěší brigády na pevnině. Po vstupu Itálie do války (1915) se kromě účinného vedení obrany pobřeží uplatnil i v pozemních bojích ve spolupráci s generálem Borojevićem a vynikl v bitvách na Soči. K datu 1. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti viceadmirála.^[20] V července 1918 byl převeden do stavu záloh a po rozpadu monarchie (1. listopadu 1918).^[21]

Patřil k nejlepším námořním vojevůdcům Rakouska-Uherska během první světové války, mezinárodního uznání dosáhl také jako spisovatel a autor řady publikací s námořní tematikou. Po roce 1918 se příležitostně angažoval jako člen správních rad různých finančních institucí, psal také články do novin. Zemřel 4. února 1947 ve věku 82 let v Bad Hall v Horním Rakousku, kde byl také původně pohřben, později byly jeho ostatky přeneseny do Kremsu.

V roce 1894 se ve Vídni oženil s Margaretou Makartovou (1872–1923), dcerou malíře a dekoratéra Hanse Makarta (1840–1884). Z manželství se narodila dcera Amelie (1895–1984), provdaná za dvorního radu a okresního hejtmana v Kirchdorfu Raimunda Kienmosera. Jejich syn Alfred Kienmoser (1926–1944) zahynul jako příslušník německého námořnictva za druhé světové války.^[22]

Díky sňatkům v předchozí generaci rodiny měl příbuzenské vazby na několik významných osobností. Po tetě Pauline (1806–1840) byl synovcem vlivného politika Antona Schmerlinga (1805–1893). Přes rodinu Schmerlingů byl také vzdáleně spřízněn s generálem Karlem Bienerthem a jeho synem hrabětem Richardem Bienerthem (1863–1918), který byl v letech 1908–1911 předsedou rakouské vlády.^[23]

Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána, který získal v roce 1834 jeho předek Vincenc Josef Koudelka (1773–1850) jako účastník napoleonských válek.^[24] Během služby u námořnictva získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[25]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1900)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1906)
• Služební odznak pro důstojníky (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1909)
• Mobilizační kříž (1913)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Karlův vojenský kříž (1917)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1918)
• Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1918)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1917)

• Řád Medžidie III. třídy (1906, Osmanská říše)
• Zlatá záslužná medaile (1907, Osmanská říše)
• komandérský kříž Řádu za zásluhy (1907, Bulharsko)
• komandérský kříž Řádu rumunské hvězdy (1907, Rumunsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (1910, Německo)
• komandérský kříž Řádu italské koruny (1910, Itálie)
• komandérský kříž Řádu Spasitele (1911, Řecko)
• Řád červené orlice II. třídy (1913, Německo)
• komandérský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1913, Itálie)
• Železný kříž II. třídy (1917, Německo)
• Řád Osmanie II. třídy s meči (1918, Osmanská říše)
• Válečná medaile Řádu Imtiaz (1918, Osmanská říše)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 538–546 (heslo Alfred von Koudelka) ISBN 3-7648-2519-7
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 206–209 (heslo Koudelka) ISBN 978-80-905324-5-8

• Alfred von Koudelka in: Österreichisches Biographisches Lexikon