Volební chování

Volební chování označuje způsob, jakým se voliči rozhodují ve volbách. Je tvořeno komplexním mechanismem zahrnující voličovy názory, postoje, osobnostní rysy, ale také celou řadu společenských faktorů. Volební chování zkoumá vědní obor politologie, konkrétně pak její subdisciplína politická psychologie.^[1]

Mezi časté otázky, které ovlivňují chování voliče, jsou jeho sympatie (či antipatie) k určitým ideologiím, politickým režimům, politickým stranám, veřejné správě či konkrétním kandidátům a politikům. Mezi společenské faktory ovlivňující voličské chování se řadí věk voliče, jeho víra, rasa, etnikum, pohlaví, socioekonomický status, míra vzdělání nebo místo bydliště. S volebním chováním také úzce souvisí voličova identita a jeho sympatie ke konkrétním politickým subjektům a osobnostem angažujících se v politice.^[2][3] Klíčovou roli ve volebním chování hrají také různé druhy médií.^[4]

Významnou vlastností volebního chování je skutečnost, že nejde zdaleka jen o racionální rozhodování voliče, ale o komplexní škálu celé řady různých osobnostních a společenských rysů, na základě kterých volič své rozhodnutí uskutečňuje. Velmi důležité jsou při volebním chování voličovy emoce, vzpomínky a životní prožitky (často navíc podjaté). Do určité míry je však volební chování ovlivněno racionálně, a to typicky ve volbách, ve kterých existuje určité volební kvórum, a volič tak může upřednostnit strategické hlasování s cílem snížit riziko propadlého hlasu. Klíčový je v takovém případě volební systém, ve kterém je voličovi umožněno hlasovat.^[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Voting behavior na anglické Wikipedii.

• Volební systém
• Politická strana
• Volby
• Komparativní politologie
• Politická psychologie
• Volební kalkulačka