Strategické hlasování

Strategické hlasování je typ hlasování, při kterém volič zhodnocuje chování ostatních voličů, a činí tak svoji volbu politického subjektu či kandidáta takovým způsobem, aby s ní byl maximálně spokojen s ohledem na možné hlasování ze strany všech ostatních voličů. V důsledku toho se tak volič může rozhodnout pro volbu subjektu, který by za jiných okolností (např. v jiném volebním systému) nebyl jeho první volbou.^[1][2] Jde o jeden z typů volebního chování, který popisuje politická psychologie. Úzce se pojí s problematikou volebních systémů, protože v závislosti na parametrech konkrétního systému voliči strategické hlasování často provádějí.^[3]

Poměrně častým příkladem strategického hlasování může být situace, kdy chce volič zabránit tomu, aby jeho hlas tzv. propadl, neboť subjekt, jehož volbu by jinak zvažoval, nedosahuje v průzkumech veřejného mínění nezbytného volebního kvóra k tomu, aby v zákonodárném orgánu získal mandát.^[4][5] Jednotlivé politické subjekty se někdy mohou samy snažit takové situaci zabránit, například tvorbou koalic či jiných volebních seskupení (opět v závislosti na konkrétním volebním systému).^[6][7] V dalších případech se může volič rozhodnout pro volbu konkrétního subjektu, který má šanci na volební vítězství, aby jeho vyjednávací pozici ještě zesílil.^[8] To však může vést k posílení politické polarizace.^[9]

Opakem strategického hlasování je situace, kdy se volič bez ohledu na volební preference či podobu volebního systému z osobních či společenských důvodů rozhodne volit konkrétní stranu, aniž by se zabýval možnou efektivitou svého hlasu a například rizikem jeho tzv. propadnutí. Typicky jde o případ, kdy má volič silnou afinitu ke konkrétní politické ideologii zastávané jím preferovaným politickým subjektem.

• Volební chování
• Volební systém
• Politická strana
• Politická psychologie
• Volební kalkulačka

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Strategic voting na anglické Wikipedii.