Přejaté slovo

Přejaté slovo (též přejímka či výpůjčka) je slovo (někdy i sousloví, idiom či celá fráze), které je převzato z jednoho zdrojového jazyka (donoru) a začleněno do jiného, přebírajícího jazyka (recipientu), aniž by bylo přeloženo. Většinou se tak činí za účelem obohacování a rozšiřování slovníku přebírajícího jazyka. Podobným případem je kalk, v tomto případě je však přejaté slovo (nebo celá fráze) při začlenění do lexika recipientu doslovně přeloženo.

Fáze adaptačního procesu

Přejaté výrazy mohou projít různou mírou adaptace a jejich začlenění do jazykového systému přebírajícího jazyka často trvá různě dlouhou dobu.

Některá cizí slova se po přejímce začnou přizpůsobovat poměrně brzy, jiná k tomu dospějí až po delším užívání. Najdeme však i taková, která si svůj původní pravopis zachovávají trvale, přestože jsou již součástí běžné slovní zásoby češtiny. Příkladem může být slovo leasing, který si stále zachovává původní pravopis, na druhou stranu slovo briefing z větší části nahradilo již adaptované brífink. Porovnat můžeme i dvojice jako byznys a business nebo brejk a break se slovy jako laser a baseball.[1]

Adaptační proces můžeme rozdělit do tří fází (stupňů):[2]

  1. Slova neadaptovaná – V počáteční fázi si slovo zachovává svou původní podobu. Mluvčí ho zpravidla stále vnímají jako cizí. (Příkladem může být anglický výraz e-mail užívaný v původní formě.) Slova neadaptovaná se někdy označují za tzv. citátová slova s tím, že zahrnují intelektualizující obraty typu de facto, sex appeal, science fiction nebo faux pas či konverzační obraty jako no comment, O.K. a sorry, které jsou v češtině nesklonné a ze své podstaty neadaptovatelné.[3]
  2. Slova částečně adaptovaná (tzv. cizí) – V této fázi dochází k částečné adaptaci, kdy se cizí základ stává součástí morfologického a syntaktického systému češtiny. Slovo získává české koncovky nebo se rozvíjí odvozeniny, často s využitím českých slovotvorných prostředků (např. slovesné přípony -ovat), ovšem jeho výslovnost či pravopis se i přesto nadále pociťují jako cizí (zachovávají si cizorodý ráz a jejich cizí původ obvykle bývá mluvčímu zřejmý).[3] (Příkladem může být sloveso mailovat odvozené od e-mail/mail.)
  3. Slova plně adaptovaná (tzv. pravé výpůjčky) – Ve třetí fázi je slovo počeštěno po stránce výslovnosti i pravopisu. Uživatelé jazyka mohou plně adaptovaná slova začít vnímat jako součást domácí slovní zásoby. V této fázi je můžeme označit za slova zdomácnělá.

Mnoho přejatých slov v češtině časem „zdomácnělo“ (například slovo džem z anglického jam prošlo úplnou ortografickou a fonologickou adaptací) natolik, že už nevzbuzují dojem cizího původu.[4] Naproti tomu existují i výrazy, které si i přes časté užívání zachovávají „cizí“ charakter (typicky např. odborné termíny či internacionalismy typu aritmetika, management, apod.).

Některé jazyky mají větší tendenci k přejímání cizích slov a internacionalismů (např. srbština, polština, angličtina), zatímco jiné, tzv. puristické jazyky, výpůjčky raději nahrazují tvorbou neologismů či kalků, k těm patří např. němčina, maďarština nebo čínština.

Cizí slova lze podle frekvence v jazyce rozdělit na více skupin:

  • běžná, obecně užívaná, přecházející ke zdomácnělým, jejich pravopis je přizpůsoben fonetice recipientního jazyka: v češtině např. biftek, káva, traktor.
  • méně častá, ale obecně užívaná, např. bonsaj, plankton, voliéra.
  • internacionalismy, společná většině kulturních jazyků (obvykle z latiny, řečtiny, arabštiny), např. admirál, medicína, republika.
  • odborné a slangové termíny, např. aretovat, karburátor, stetoskop.
  • hovorová, vulgární či argotová – hlavně z němčiny, jidiš, romštiny, např. čorovat, ksicht, póvl.

Zvláštní typy přejímek

Zpětné přejetí

Zpětné přejetí je zvláštní případ, k němuž dojde, pokud je slovo přejato ze zdrojového jazyka do jazyka přebírajícího (recipientu), tam změněno a v této pozměněné podobě přejato do lexika původního zdrojového jazyka.

Např.:

  • české robot (z díla K. Čapka) – anglické robotic a z toho české robotický.
  • francouzské bœuf (dobytče, hovězí) – anglické beef steak a z toho francouzské bifteck.

Několikeré přejetí

Několikerým přejetím rozumíme případ, kdy je jedno slovo přejato do přebírajícího jazyka vícekrát v průběhu historie, mezi zdrojovým a přebírajícím jazykem obvykle stojí jeden nebo více jazyků, jejichž prostřednictvím je slovo přejato.

Např.:

  • latinské hospitale (pohostinnost) bylo do češtiny přejato poprvé ve 13. stol. prostřednictvím němčiny jako špitál, v 19. stol přes francouzštinu jako hotel a ve 20. stol přes němčinu jako hospic.
  • řecké apothéke (skladiště) bylo přejato do češtiny v 15. stol. přes latinu jako apatyka, v 19. stol. přes němčinu jako putyka a ve 20. stol. přes francouzštinu jako boutique.

Hybridní slova

Hybridní slova jsou slova, která v sobě spojují cizí a domácí lexém. Mohou být vytvořena derivací od cizího kmene pomocí domácích afixů (např. elektrárna, doktorka), nebo méně často kompozicí (kompozita a juxtapozice): elektroléčba, kávovar.

Různé typy adaptací

Přejaté slovo při začlenění do přebírajícího jazyka obvykle prochází určitými adaptacemi, které mohou být zvukové (fonetické), pravopisné, tvaroslovné (morfologické) nebo i významové (sémantické). Jednotlivé procesy spolu často úzce souvisejí a jedna změna může vyvolat další. Například adaptace výslovnosti se často promítá i do pravopisné podoby slova: anglické jeans se v češtině zapisuje jako džíny, francouzské fillet jako filé.

Pravopisná adaptace

Pravopisná adaptace přejatých slov v češtině zahrnuje úpravu jejich zvukové podoby při zápisu do písma. Některá anglická slova si například zachovávají anglický pravopis i výslovnost (laser, hobby či business), jiná mají částečně adaptovanou výslovnost (handicap a jazz), další se zapisují podle české výslovnosti anglického tvaru (displej, sejf či skener) a někdy se používá česká (často chybně odvozená) výslovnost původního slova (fotbal, volejbal nebo žokej), což odráží omezenou znalost angličtiny v době přejímky.[3]

Velice běžné je kolísání pravopisu, které pak vede k dubletám (cash / keš nebo byte / bajt). U starších výpůjček se často odráží česká výslovnost (pudink, trénink), zatímco u novějších se preferuje zápis s -ing (sponzoring, inženýring). Původní pravopis se zachovává u slov, jejichž výslovnost se výrazně liší od toho, jak jsou psány (outsider, interview), zatímco starší výpůjčky jsou plně adaptovány (sweater > svetr nebo weekend > víkend).[3]

Při počešťování zápisu přejímek se odstraňují některé skupiny hlásek, např. -ae, -ai, -oe se často mění na -é (aféra, prémie), -c se mění na -k (např. abstraktní), -qu na -kv (např. kvóta), -gu na -gv (např. sangvinik), -w na -v (např. tramvaj), -i/y na na -j (např. jachta), -rh na -r (např. rododendron), -ck na -k (např. hokej), -th na -t (např. aritmetika), a zdvojená písmena se zjednodušují (např. adresa, pudink, fotbal).[1]

Tvaroslovná (morfologická) adaptace

Podstatná jména získávají v procesu adaptace rod podle přirozeného rodu nebo podle zakončení a přiřazují se k vhodnému vzoru. Někdy dochází ke kolísání rodu (například u slova image, které je jak mužského, tak i ženského rodu, stejně jako slovo displej). Nesklonná slova (např. blues) a některé tvary zakončené na ‑i, ‑y nebo ‑e bývají většinou středního rodu (kiwi, hobby), u pomnožných tvarů se mechanicky přejímá plurál, tj. množné číslo (džínsy, chipsy).[3]

Přídavná jména se adaptují slovotvornými příponami (‑ní, ‑ick(ý)) nebo zůstávají nesklonná (super nálada, live koncert, cool oblečení).[5][3] Slovesa se často tvoří sufixem ‑ova‑ (mailovat, fixovat) a většinou jsou nedokonavá; dokonavé tvary vznikají prefixy nebo jinými sufixy (zamailovat, kliknout).[3]

Významová (sémantická) adaptace

Přejaté slovo si může v novém jazykovém prostředí zachovat původní význam, ale mnohdy dochází k sémantickým posunům, často velmi výrazným. Přitom se může uplatnit konkretizace, zobecnění, metafora, metonymie nebo synekdocha. Příkladem značného sémantického posunu je aravacké slovo tobako, znamenající původně „trubka“ či „troubel dýmky“, které bylo do evropských jazyků přejato jako název rostliny tabáku. Dalším příkladem je slovo sobota, které se v češtině nestalo označením pro den, kdy Bůh spočinul, ale pro den, kdy Židé slavili sabat.[3]

Historie přejímání slov v češtině

Přejatá slova tvoří podstatnou část slovní zásoby českého jazyka. Nejstarší přejímky z uralských, germánských a keltských jazyků lze datovat do praslovanského období, jsou však málo početné. Patří k nim např. některé místní názvy (Ohře, Jizera) nebo jména některých zvířat (např. bobr, velbloud). Pozdějšího data jsou latinské, řecké a hebrejské výpůjčky, související s přijetím křesťanství v 9. století (např. kostel, anděl, mnich, škola...). Velmi intenzívní byla jazyková výměna mezi češtinou a němčinou, trvající od vrcholného středověku až do 20. stol. Vrcholu dosáhla za vlády Habsburků a následné germanizace v 17.–19. století. Od 16. stol. pronikaly do češtiny výpůjčky z maďarštiny, rumunštiny (souvisejících s valašskou kolonizací), turečtiny (v době tureckých válek) a jihoslovanských jazyků. V 16.–18. stol. došlo rovněž k převzetí mnoha slov italského, později v 18.–19. stol. také francouzského původu, zejména z oboru hudební vědy, umění a architektury, gastronomie nebo módy. V době národního obrození tehdejší jazykovědci a literáti aktivně převzali množství slov z jiných slovanských jazyků, zejména z ruštiny (tzv. rusismy) a polštiny (polonismy). Méně byly využívány jazyky jihoslovanské. Druhá vlna masového přejímání z ruštiny (zahrnující hlavně politické a ekonomické termíny) je datována nástupem komunistického režimu po roce 1948. Od poloviny 20. stol. je nejvíce slov do češtiny přejímáno z angličtiny, především z odvětví sportu či technologií, zejména výpočetní techniky. Tento trend je úzce spjat s postupem globalizace.

Prostřednictvím angličtiny, španělštiny, francouzštiny a ruštiny (výjimečně i přímou cestou) byla do češtiny přejata četná slova z exotických, mimoevropských jazyků, jako jsou arabština, indické jazyky, čínština, japonština, ale také jazyky indiánské, polynézské nebo africké. Tato slova často označují reálie života v daných oblastech, názvy exotických rostlin či živočichů, výjimkou jsou sanskrt, hebrejština a zejména arabština, z nichž pocházejí i některé internacionalismy.

Další příklady přejatých slov v češtině

Zdrojové jazyky přejímaných slov podle oborů a pole působnosti

  • Biologie: termíny z latiny, názvy rostlin a živočichů z mnoha jazyků, i mimoevropských.
  • Byznys a bankovnictví: termíny z angličtiny a francouzštiny, částečně z italštiny.
  • Matematika: terminologie z řečtiny, arabštiny a latiny.
  • Medicína: termíny z latiny, řečtiny, méně z arabštiny.
  • Náboženství:
    • Buddhismus a hinduismus: ze sanskrtu.
    • Islám: z arabštiny.
    • Judaismus: z hebrejštiny.
    • Křesťanství: z řečtiny, latiny, méně z hebrejštiny a aramejštiny.
  • Politologie a filozofie: většina termínů z řečtiny.
  • Technika:
    • Výpočetní technika: vesměs z angličtiny
    • Automobilismus: z angličtiny a francouzštiny
  • Umění:
    • Architektura: termíny z italštiny, francouzštiny a španělštiny.
    • Vážná hudba: termíny vesměs z italštiny.
    • Výtvarné umění: z latiny, italštiny a francouzštiny.

Výpůjčky z indoevropských jazyků

Výpůjčky z ugrofinských a altajských jazyků

Výpůjčky z drávidských jazyků

Výpůjčky z afroasijských jazyků

Výpůjčky z jazyků východní Asie

Výpůjčky z jazyků Austrálie a Oceánie

Výpůjčky z afrických jazyků

Výpůjčky z jazyků Ameriky

Výpůjčky z jiných jazyků

Reference

  1. ↑ a b Internetová jazyková příručka: Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ BOBÁKOVÁ, Hanne-Lore. PROBLEMATIKA ADAPTACE CIZÍCH SLOV V ČEŠTINĚ. Acta academica karviniensia. 2011-03-30, roč. 11, čís. 1, s. 17–24. Dostupné online [cit. 2025-05-20]. doi:10.25142/aak.2011.002. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h ADAPTACE VÝPŮJČEK | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ BOBÁKOVÁ, Hanne-Lore. PROBLEMATIKA ADAPTACE CIZÍCH SLOV V ČEŠTINĚ. Acta academica karviniensia. 2011-03-30, roč. 11, čís. 1, s. 17–24. Dostupné online [cit. 2025-05-20]. doi:10.25142/aak.2011.002. (anglicky) 
  5. ↑ Naše řeč – Slovotvorná charakteristika cizích slov. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.