František Norbert Hrachovský

Veledůstojný pán
Norbert František Hrachovský, O.Praem.
Norbert František Hrachovský
Norbert František Hrachovský
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Osobní údaje
Datum narození11. září 1879
Místo narozeníKněždub
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko,
Datum úmrtí18. ledna 1943 (ve věku 63 let)
Místo úmrtíAuschwitz
Německá říšeNěmecká říše Německá říše,
Vyznánířímskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Alma materKatolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Svatořečení
Začátek procesu2013
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ThDr. František Norbert Hrachovský, O.Praem. (11. září 1879 Kněždub[1] – 18. ledna 1943, Auschwitz) byl český (resp. moravský) římskokatolický duchovní, novoříšský premonstrát, který se stal obětí nacistického pronásledování církve. Od roku 2013 probíhá jeho beatifikační proces ve skupině novoříšských premonstrátů, umučených za druhé světové války.

Život

V mládí vstoupil do arcidiecézního kněžského semináře v Olomouci, odkud však byl v roce 1904 spolu s několika dalšími bohoslovci vyloučen, protože se účastnil aktivit Katolické moderny, byť šlo pouze o aktivity literární a nikoliv aktivity požadující změny církevní praxe. Studia dokončil v Praze, kde byl také 29. června 1904 vysvěcen na kněze.[2]

Do časopisu Katolické moderny, který nesl název Meditace (vydavatelem časopisu byl literární historik Vilém Bitnar), pravidelně přispíval esejemi a referencemi o slovanském unionistickém hnutí.

Hrachovský působil nejdříve v Schöhfictu u Kynžvartu, posléze jako prefekt koleje Arnošta z Pardubic v Praze a od roku 1906 jako kooperátor u kostela svatého Havla v Praze.[3] Roku 1907 byl ustanoven kaplanem v Račiněvsi.[4] Na jaře 1909 byl ustanoven administrátorem ve Veltrusích a pomocným katechetou v Českém Brodě.[5]

Hrachovský byl velmi konfliktní a kontroverzní postava. Působení na Podřipsku poznamenaly střety se sociálními demokraty a volnomyšlenkáři. Hrachovský sám sebe označil za „bojovného klerikálního kohouta“.[6] Spory vyvrcholily natolik, že když veřejně nadával dělníkovi Matochovi, soud to kvalifikoval jako přestupek a odsoudil jej k peněžité pokutě.[7] Po tomto excesu byl Hrachovský přeložen do Kolína, kde vykonával funkci katechety. Veřejně opakovaně kritizoval liberální školské zákony, svěřené děti označoval za „šelmy“ a prosazoval užívání tělesných trestů ve školách.[8][9] Zároveň patřil mezi čelné představitele české křesťansko-sociální strany.[10]

Také Kolín musel Hrachovský opustit za skandálních okolností. V dubnu 1913 se v Labi nalezlo tělo Marie Pavlíkové, služky v kolínské židovské rodině Weissbergrů. Protože byla doba Velikonoc, začal Hrachovský šířit fámy, že se jednalo o rituální vraždu, které se dopustili místní židé.[11] Velmi záhy však vyšlo najevo, že Hrachovský měl s Pavlíkovou milostný poměr. Navíc se našly dopisy, které dokládaly milostný poměr ještě s další ženou.[12][13] Na Hrachovského padlo podezření z vraždy, tohoto obvinění však byl nakonec zproštěn s tím, že dívka spáchala sebevraždu z nešťastné lásky. Situaci řešila i okresní školní rada a všichni její členové (tedy i kolínský děkan) přijali stanovisko, že Hrachovský měl milostný poměr, kvůli kterému vyhrožoval Pavlíkové, podněcoval nenávist proti židům a protestantům a rozšiřoval báchorky o rituální vraždě. Okresní školní rada proto Hrachovského suspendovala z funkce katechety. Hrachovský se odvolal, zemská školní rada však rozhodnutí okresní školní rady potvrdila.[14] S poškozenou reputací kněz samozřejmě nemohl v Kolíně zůstat, a odešel proto do Olomouce.[15][16][17]

V Olomouci se angažoval v Matici cyrilometodějské a záhy se stal jejím jednatelem.[18] Hrachovský dále pokračoval v bojovných rétorických výpadech proti volnomyšlenkářům, židům, sekulárnímu školství. Za štvavý projev na shromáždění 29. června 1923, které svolala lidovou stranou do Žďárce, jej Zemský trestní soud v Brně 23. září 1923 odsoudil k nepodmíněnému trestu dvou měsíců tuhého vězení.[19] Odvolací soud jej však následujícího roku obžaloby zprostil.[20]

Dne 16. května 1927 Hrachovský vstoupil premonstrátského řádu v klášteře v Nové Říši, kde přijal řeholní jméno Norbert.[2]

Během 20. let také zpracoval několik bibliografických děl.[21][22]

Dne 29. května 1942 byl novoříšský klášter přepaden gestapem, řeholníci byli odvlečeni do Kounicových kolejí a následně 16. ledna 1943 transportováni do Osvětimi. Norbert Hrachovský, kterému již bylo přes 60 let, trpěl svalovou atrofií a ani nebyl schopen vystoupit z transportního vagonu. Byl do tábora dovlečen. O dva dny později byl na ošetřovně zabit injekcí s fenolem.

Odkazy

Literatura

  • HOFFMANN, Bedřich: A kdo vás zabije ... (vydáno v Přerově v r. 1946)
  • KOSÍK, Marián Rudolf Osm století (publikace k výročí zábrdovického a novoříšského kláštera, r. 2009)
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 

Související články

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kněždub
  2. ↑ a b Poselství: almanach k dvacátému pátému výročí Družiny literární a umělecké. [s.l.]: Družina literární a umělecká, 1938. S. 260–261. 
  3. ↑ Osobní zprávy a uprázdněná místa. Věstník katolického duchovenstva. 160-12-25, s. 160. Dostupné online. 
  4. ↑ Osobní zprávy a uprázdněná místa. Věstník katolického duchovenstva. 1907-09-25, s. 13. Dostupné online. 
  5. ↑ Osobní zprávy a uprázdněná místa. Věstník katolického duchovenstva. 1909-05-25, s. 268. Dostupné online. 
  6. ↑ „Rudým proudům“. Čech. 1909-05-19, s. 6–7. Dostupné online. 
  7. ↑ Páté přes deváté. Čas. 1911-01-11, s. 8. Dostupné online. 
  8. ↑ Čtyři haléře na rákosku.... Čas. 1910-12-08, s. 2–3. Dostupné online. 
  9. ↑ Th. Dr. František Hrachovský. Čas. 1911-01-17, s. 7. Dostupné online. 
  10. ↑ MAREK, Pavel. Český katolicismus 1890–1914. [s.l.]: Gloria Rosice, 2003. S. 146, 150. 
  11. ↑ HRACHOVSKÝ, František. Morálka kolínských židů. Čech. 1913-03-15. Dostupné online. 
  12. ↑ Kolínské velikonoce. Rozvoj. 1913-03-21, s. 1–2. Dostupné online. 
  13. ↑ Sebevražda milenky katolického kněze. Právo lidu. 1913-03-27, s. [4]. Dostupné online. 
  14. ↑ Případ p. Hrachovského. Hlas lidu. 1914-06-17, s. 3. Dostupné online. 
  15. ↑ SEVERIN, Pavel. František Norbert Hrachovský, O.Praem (1879–1943). [s.l.]: [s.n.], 2016. doi:20.500.11956/82354. Diplomová práce. 
  16. ↑ Aufklärung. Die Welt. 1913-04-11, s. 465. 
  17. ↑ Ritualmord. Die Welt. 1913-05-23, s. 652. 
  18. ↑ Stráž Moravy. [s.l.]: Matice cyrilometodějská, 1922. Dostupné online. S. 50. 
  19. ↑ Milles ecclesiae. Lidové noviny. 1924-09-24. Dostupné online. 
  20. ↑ HAMPL, Václav. Náboženské nepokoje dvacátých let 20. století v Dubicku a okolí. Střední Morava: kulturně historická revue. S. 34. 
  21. ↑ Časopis českých knihovníků. 1939, čís. 5, s. 88. Dostupné online. 
  22. ↑ Slovník českých filozofů. [s.l.]: Masarykova univerzita, 1998. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.