Motorový vůz M 21.0

Motorový vůz řady M 21.0
Motorový vůz M 21.004 (Tatra Kopřivnice 54129/39), na ČHŽ - Vydrovo dolina 2014
Výrobní čísla	53544–53545/37, 54124–54125/39, 58737/45, 64725/47–64728/48
Řadové označení dle Kryšpína (ČSD)	M 21.001–09
Základní údaje
Výrobce	Tatra Kopřivnice
Výroba v letech	1937, 1939, 1945, 1947–48
Počet vyrobených kusů	9
Provozovatel	ČSD (1937–64), MÁV, ČHŽ, PLŽ, PPŽ
Období provozu	1937-70.léta
Míst k sezení	38
Typ spřáhla	talířové
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	č. 01–02: 16 500 kg č. 03–09: 16ˆ 700 kg
Maximální přípustná hmotnost	21 400 kg
Délka přes spřáhla	č. 01–02: 13 650 mm č. 03–09: 13 910 mm
Výška skříně od TK	3 050 mm
Šířka	2 440 mm
Minimální poloměr projížděných oblouků	70 m
Rozchod	760 mm
Celkový rozvor	10 000 mm
Rozvor podvozků	1 800 mm
Vzdálenost otočných čepů	8 200 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	B' 2'
Konstrukční rychlost	č. 01–02: 48 km/h č. 03–09: 37 km/h
Maximální povolená rychlost	č. 01–02: 45 km/h č. 03–09: 35 km/h
Typ spalovacího motoru	Tatra 94
Druh paliva	benzín / lihobenzín
Jmenovitý výkon spalovacího motoru	120 k / 88 kW
Maximální otáčky spalovacího motoru	1 400
Počet válců	6
Průměry válců	120 mm
Zdvih pístů	180 mm
Zdvihový objem	12,21 l
Objem palivové nádrže	240 + 20 l
Přenos výkonu	mechanický
Přenos kroutivého momentu	mechanický
Průměr dvojkolí	620 mm
Lokomotivní brzda	ruční vřetenová
Vlaková brzda	tlakovzdušná Knorr
Vytápění vozu	výfukovými plyny
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motorové vozy řady M 21.0 byly vyráběny v letech 1937 až 1948 v Tatře Kopřivnice pro úzkorozchodné tratě ČSD. Bylo vyrobeno celkem devět vozů řady M 21.0, které byly dodány na tratě v okolí Jindřichova Hradce, dráhu Třemešná – Osoblaha a tzv. Boržavskou dráhu na Podkarpatské Rusi. Několik vozů se dochovalo do současnosti. Podle jisté podobnosti s řadou M 131.1 se těmto vozům někdy přezdívá „úzký Hurvínek“.

V polovině 30. let. 20. století dožívaly parní lokomotivy na dalších úzkorozchodných tratích ČSD, a stávající vozidlový park přestával stačit rostoucí přepravní poptávce. Jednotlivá ředitelství státních drah proto navrhovala československému ministerstvu dopravy možná řešení, mj. přesunutí stávajících motorových vozů M 11.0 na méně frekventované tratě Užhorod - Antalovce^[1] a Sevljuš – Chmelnik, za podmínky, že na trať Berehovo – Kušnica v údolí Boržavy za ně budou dodána vozidla vhodnější.^[2]

Pro zrychlení a zkvalitnění dopravy tak - po zhodnocení připomínek z provozu řady M 11.0 a shrnutí požadavků na nová vozidla - objednalo v roce 1935 ministerstvo u kopřivnické Tatry dva "kolejové autobusy" nové řady M 21.0. I vzhledem k protahujícím se jednáním o ceně a provedení byly oba byly dokončeny až v roce 1937 za cenu 405 000.– Kč.^{[pozn. 1]} za kus byly předány do Berehova. Na základě zkušeností z jejich provozu byly provedeny některé úpravy v konstrukci a v roce 1939 byly vyrobeny další dva vozy (M 21.003 a 004), které od ledna roku 1940 jezdily na jindřichohradeckých úzkorozchodkách. Ještě v roce 1941 byl objednán pátý vůz, vzhledem k válečným komplikacím ale byl dokončen až na konci roku 1945 a na trať vyjel z Jindřichova Hradce až na jaře 1946. Pro poválečnou obnovu dopravy byly na přelomu let 1947 a 1948 vyrobeny ještě čtyři vozy: M 21.006 a 007 jezdily na trati Třemešná – Osoblaha, poslední dva byly opět určeny pro jindřichohradecké dráhy.

K motorovému vozu M 21.0 byly vyprojektovány a schváleny i přípojné čtyřnápravové vozy, do výroby se ale nedostaly.^[3]

Vozy řady M 21.0 byly čtyřnápravové motorové vozy se dvěma podvozky, z nichž první byl hnací. Vozová skříň na osmibokém půdorysu byla rozdělena na dva zužující se nástupní představky na koncích se stanovišti řidiče a průchozími čely, a na dva nestejně velké oddíly 3. třídy pro cestující s 38 místy k sezení na dřevěných laťovaných lavicích s čalouněnými zádovými opěrkami. Oddíly byly odděleny chodbičkou s WC a zavazadlovým oddílem. Zavazadlový oddíl měl vlastní dvoukřídlé dveře v bočnicích.^[4][2]

Rám i vozová skříň byly celokovové stavby, elektricky svařované, pomocí toren a kluznic uložené na celosvařovaných podvozcích. Dvojkolí, uložená ve valivých ložiscích SKF a vedená v rozsochách byla odpružena listovými pružnicemi a vinutými vzpruhami.^[2]

Hnací a pomocné agregáty byly pro úsporu místa uloženy pod krytem v zavazadlovém oddílu. Vzhledem ke stísněným poměrům byl zvolen benzinový reverzní (reverzační) motor Tatra, řadový vodou chlazený šestiválec o výkonu 120 k, osvědčený už u řad M 120.4 a M 130.2. Reverzace se u něj prováděla pneumaticky ovládaným přestavením vačkové hřídele. Přenos výkonu zajišťovala - přes předřazenou elemagneticky ovládanou lamelovou spojku - mechanická planetová převodovka, u prvních dvou vozů čtyřstupňová, u pozdějších třístupňová. Moment se přenášel kloubovou hřídelí na rozvodovku předního podvozku pod tornou a odtud dalšími hřídeli na na nápravové převodovky a kuželovými soukolími na hnací nápravy.^[2]

Elektrická 24 V výbava zahrnovala dynamo 1000 W, NiFe baterii 250 Ah, elektrické osvětlení, spouštěče motoru a ovládání spojky. Brzda byla tlaková Knorr, podvozkové brzdové válce plnil třístupňový kompresor. Všechna kola byla oboustranně obržděna. Topení zajišťovaly výfukové plyny od motoru.^[2]

První čtyři vozy byly dodány v zeleném nátěru skříně s oranžovou poprsnicí, se šedou střechou a černým spodkem. Od čísla 05 byly skříně provedeny v tmavočervené barvě.^[2][4][3]

Elegantní vozy důmyslného technického provedení a náročně vybavené významně pozdvihly úroveň cestování na tratích, kde byly nasazeny. Ve své kategorii výrazně předběhly svou dobu i v evropském měřítku.^[4] Po dokončení byly okamžitě odesílány na místa určení:

• M 21.001 a 02 (místní dráha v údolí říčky Borži) – Oba podkarpatoruské vozy převzaly v roce 1939 maďarské dráhy a do Československa se již nevrátily. Jednička roku 1944 přešla k CFR. Dvojka byla provozována u MÁV do zrušení r. 1952 jako Camot 270.^[3][5]
• M 21.003 (Jindřichův Hradec) – 1964 prodán na prešovskou pionýrskou železnici (jako M 21.008) kde jezdil až do roku 1970, poté jako vrak od přelomu 80./90. let v Poľnohospodárskom múzeu v Nitře, od roku 2008 v majetku Jindřichohradeckých místních drah (JHMD)^[6][5]
• M 21.004 (Jindřichův Hradec) – 1964 prodán na prešovskou pionýrskou železnici, poté v Nitře, 2002–2004 renovován (dosazen motor John Deer s hydrostatickým přenosem výkonu), 2004 provozní na Čiernohronskej železnici (ČHŽ)^[5]
• M 21.005 (Jindřichův Hradec) – 1960 přestavěn na přípojný vůz Ba/ú 622, odstaven 1978, zlikvidován 1985^[5]
• M 21.006 (Osoblaha) – 1960 přestavěn na přípojný vůz Ba/ú 619, odstaven 1976. Předán do připravovaného železničního skanzenu Č.Třebová, po jeho rozpuštění 1989 prodán ČHŽ. 2006 dokončena renovace, v provozu na ČHŽ bez hnacího agregátu jako řídicí vůz R 21.007 pro M 21.004^[5]
• M 21.007 (Osoblaha) – zrušen 1958, 1961 odprodán SL Žilina na Povážskú lesnú železnicu (PLŽ), v provozu v Liptovském Hrádku do 1973. Od 2006 provozní exponát Múzea liptovskej dediny Pribylina^[5]
• M 21.008 (Jindřichův Hradec) – 1963 odprodán na PLŽ (jako M 21.003), přestavěn na přípojný vůz Ba/ú 3, provozován v Pribylině^[5]
• M 21.009 (Jindřichův Hradec) – zrušen 1958, skříň využita jako sklad v PLD Veselí n.Lužnicí^[5]

U prvních vozů byly za provozu shledány některé nedostatky, řešené změnami v další dodávce. Kvůli značnému oteplování zavazadlového prostoru od pod ním uloženého motoru výrobce zesílil izolaci a v bočnici přibyla další žaluzie pro odvětrávání oddílu. Pro zajištění bezpečného prostoru při spojování vozů byla od druhé série o 13 cm prodloužena spřáhla. Vozy na svých tratích prakticky nemohly využít nejvyšší rychlost 45 km/h a tedy ani 4.převodový stupeň, od čísla 03 tak byly převody upraveny a převodová skříň jen třístupňová.^[5]

Největší problémy měly vozy s reverzací motoru a se spolehlivostí planetové převodovky. Ty byly od roku 1956 nahrazovány osvědčenými převodovkami Mylius z vyřazovaných M 140.3. Vozy tak byly odstavovány převážně kvůli nedostatku náhradních dílů k reverznímu motoru.^[5]

V provozu u ČSD se vozy udržely do 1963, kdy je nahradily vlaky s motorovými lokomotivami řady TU 47.0. Poté byly ještě využity na lesních a turistických drahách.^[2][4][5]

• Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek

• BITTNER, Jaromír, a kol. Malý atlas lokomotiv 2007. Praha: Gradis Bohemia, 2006. ISBN 80-86925-02-1. 
• ŠATAVA, Jan. Jindřichohradecké úzkokolejky. Jindřichův Hradec: Jindřichohradecké místní dráhy, 1996. 
• BENEŠ, K.: Železnice na Podkarpatské Rusi, NADATUR 1995.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Motorový vůz M 21.0 na Wikimedia Commons
• Úzkorozchodné motorové vozy řady M21.0 [online]. Parostroj.net, rev. 2001-03-19 [cit. 2009-04-21]. Dostupné online. 
• Návštěva M21.004 v Osoblaze 26.6.2004 [online]. Parostroj.net, rev. 2004-06-26 [cit. 2009-04-21]. Dostupné online. 
• HARLING, Helge Ralf. Schmalspurbahnen in Osteuropa [online]. Helgeharling.de, rev. 2007-06-30 [cit. 2009-04-21]. Dostupné online. (německy)