LGBT práva v Lotyšsku

Práva leseb, gayů, bisexuálů a translidí (LGBT) se v Lotyšsku v posledních letech výrazně posílila, ale i tak se LGBT lidé i nadále setkávají s různými právními obtížemi, s nimiž se většinová populace nepotýká.^[1][2][3] Stejnopohlavní sexuální styk mezi osobami téhož pohlaví je sice legální, ale domácnostem tvořeným páry stejného pohlaví se nedostává stejné právní ochrany, jíž disponují heterosexuální páry. V květnu 2022 přiznal lotyšský okresní správní soud (Administrative District Court) stejnopohlavním dvojicím status "rodiny", čímž jim otevřel cestu k částečné právní ochraně, jíž dosud disponovaly jenom manželské heterosexuální páry: od listopadu 2023 požádalo místní úřady o vydání příslušného dokumentu 40 homosexuálních párů. Ten samý měsíc bylo registrované partnerství kodifikováno do lotyšského právního řádu. Tento institut je přístupný jak pro homosexuální, tak i heterosexuální páry, a to počínaje 1. červencem 2024. Registrované páry mají téměř totožná práva a povinnosti jako manželské páry, vyjma užívání tohoto názvu, adopčních a dědických práv.^[4]

Přechod k demokracii po rozpadu SSSR umožnil lotyšským gayům a lesbám zakládat organizace a jim spřízněné podniky, jako jsou bary, kluby, obchody, knihovny atd. Začaly se postupně konat různé kulturní, vzdělávací a jiné programy. I tak se ale v Lotyšsku LGBT lidé setkávají s rozsáhlou diskriminací a stigmatizací.^[5] V listopadu 2014 se lotyšský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs vyoutoval na svém twitterovém účtu, čímž se stal prvním místním politikem, který otevřeně deklaroval, že je gay.^[6] V červenci 2023 se Rinkēvičs stal lotyšským prezidentem. V roce 2023 se v reportu ILGA-Europe hodnotícím úroveň lidských práv v členských zemích EU zařadilo na 24. místě ze sledovaných 27 států.^[7] Lotyšsko je jedinou baltskou a severoevropskou zemí, která dosud nepřijala zákony potírající veškerou anti-gay diskriminaci a stále nepovoluje jakoukoliv formu osvojení dětí homosexuálními páry.

V roce 1992, tedy brzy poté, co se rozpadl Sovětský svaz a Lotyšsko se stalo nezávislým státem byly zrušeny veškeré zákony proti homosexualitě.^[8] V roce 1999 byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku stanoven na 16 let bez ohledu na pohlaví a sexuální orientaci.^[9]

Je možné si změnit pohlaví prostřednictvím chirurgické změny pohlaví, která je pro tento krok nezbytná. Lotyšské právo nemá žádná ustanovení týkající se změny pohlaví a jejího úředního uznání. V praxi se to dělá prostřednictvím lékařské zprávy. Nicméně v r. 2004 úřady odepřely úřední změnu pohlaví transosobě, která prošla částečnou změnou. Ta osoba, která tak učinila na základě informací z případu, kdy úřady částečnou změnu uznaly, dala svůj případ k soudu. Nejvyšší soud Lotyšské republiky vydal r. 2008 rozsudek: "V takovém případě má osoba právo na změnu, jelikož v podobných případech státní orgány takto postupovaly, a osoba mající mužskou podobu, by mohla mít určité problémy s doklady s ženským pohlavím. To mělo za následek návrh novely zákona r. 2009 ohledně sterilizace, která by mohla způsobit následné právní komplikace v kritériích k odsouhlasení změny pohlaví pro osoby s diagnostikovanou transsexualitou. Novela byla však nakonec zamítnutá Saeimou.^[10]

Lotyšsko dosud nelegalizovalo stejnopohlavní manželství, ale počínaje rokem 2023 byl přijat zákon o registrovaném partnerství s účinností od července 2024.^[11] Párům žijícím v registrovaném partnerství jsou přiznávána některá práva a povinnosti vyplývající z manželství, vyjma adopcí dětí a dědění ze zákona.

V roce 2006 přijalo Lotyšsko ústavní novelu, která manželství párů stejného pohlaví explicitně zakazuje.^[12] Článek 110 lotyšské ústavy uvádí následující: "Manželství, rodina, jakož i práva dětí a rodičů jsou pod státní ochranou. Stát přiznává zvláštní podporu ohroženým dětem, kterým se nedostává řádné rodičovské péče, případně se staly oběťmi násilí v jakékoliv formě."^[13] První část zmiňovaného ustanovení byla změněná takto: "Manželství muže a ženy, rodina, jakož i práva dětí a rodičů jsou pod státní ochranou."^[14]

30. ledna 2015 byl předložen návrh zákona o registrovaném partnerství, který by dvěma osobám bez ohledu na pohlaví přiznal oficiální status. Zamýšlená legislativa by párům žijícím ve společné domácnosti garantovala některá práva a povinnosti vyplývající z manželství.^[15] 24. února 2015 byl návrh zamítnut Parlamentním výborem pro právní záležitosti. V důvodové zprávě k zamítavému stanovisku byla zmíněná ústavní definice manželství muže a ženy přijatá v roce 2006 a zamýšlený záměr obejít jí prostřednictvím změny lotyšského občanského zákoníku, která by nemanželským párům přiznala institut, který jej v mnoha ohledech kopíruje. Jakýkoliv jiný institut přiznávající odlišným formám soužití oficiální status by dle příslušného parlamentního výboru měl být podroben podrobnější analýze. Poslanec Veiko Spolitis (Jednota), autor příslušné novely zákona, argumentoval, že začlenění registrovaného partnerství do občanského práva by bylo nejideálnější cestou, jak co nejrychleji přijmout příslušnou legislativu upravující nemanželské soužití, a že diskuze na toto téma budou navzdory neúspěchu i nadále pokračovat.^[16] Poslankyně Ilze Vinkele pocházející ze stejného politického tábora v reakci na to uvedla, že sama zpracuje, a předloží nový vlastní návrh příslušného zákona.^[17] V březnu zahájila jiná menšinová politická strana Hnutí za nezávislost Lotyšska petiční kampaň za přijetí zákona o partnerství, který by přiznával oficiální status registrovaným i neregistrovaným párům bez ohledu na pohlaví.^[18] V říjnu 2018 vyzval lotyšský veřejný ochránce práv zákonodárce k přijetí zákona o registrovaném partnerství heterosexuálních a homosexuálních párů s tím, že dle statistik se zhruba polovina dětí rodí mimo manželství, a že tudíž by i takováto rodinná uspořádání měla být pod ochranou státu.^[19] 20. června 2019 lotyšský parlament Saeima zamítl připuštění příslušného návrhu zákona o registrovaném partnerství do druhého čtení, tedy k dalším debatám v rámci parlamentních výborů. Pouze 23 poslanců bylo pro, zatímco 60 hlasovalo proti a jeden se zdržel.^[20] Příznivci zamýšlené změny se nechali slyšet, že ve svém úsilí budou i nadále pokračovat, a že se pokusí své kolegy poslance přesvědčit, aby o ní v budoucnu vedly dalekosáhlejší diskuze.^[21] V roce 2022 poté, co lotyšské soudy přiznaly homosexuálním párům nárok na rodičovskou dovolenou předložil lotyšský resort spravedlnosti vládní návrh zákona o registrovaném partnerství, který by přiznal gay a lesbickým párům část práv a povinností vyplývajících z manželství.^[22]

V červnu 2018 rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v kauze Coman a další proti Generálnímu inspektorátu pro imigraci a Ministerstvu vnitra, že všechny členské země EU jsou povinné přiznat manželským homosexuálním párům, z nichž jeden je občanem EU právo trvalého pobytu, a to v rámci volného pohybu osob.^[23] Žádná další práva a povinnosti vyplývající z manželství však nejsou smíšeným homosexuálním párům přiznávána.^[24]

Osvojitele dítěte se může stát každý lotyšský občan starší 25 let. Nicméně nemanželské páry se nemohou stát společnými osvojiteli dětí.^[25] V praxi to tedy znamená, že v případě nesezdaných párů si pouze jeden z partnerů může adoptovat dítě. Nicméně lesbické páry mají přístup k asistované reprodukci.

V dubnu 2023 přijal lotyšský parlament Saeima několik novel zákona o ochraně práv dětí (Protection of the Children's Rights), který zakazuje adopci lotyšských dětí zahraničními homosexuálními páry.^[26]

V září 2006 přijal lotyšský jednokomorový parlament Saeima novelu Zákoníku práce (lotyšsky: Darba likums) zakazující anti-gay diskriminaci v pracovněprávních vztazích. Ochrana LGBT lidí před diskriminací na trhu práce nebyla původním záměrem reformy pracovního práva, ale tehdejší lotyšská prezidentka Vaira Vīke-Freibergová svůj podpis přijaté legislativy podmínila začleněním tohoto ustanovení.

Lesbám, gayům a bisexuálům je umožněno otevřeně sloužit v armádě.^[zdroj?]

V Lotyšsku je možná chirurgická tranzice s následným vydáním příslušných úředních dokumentů reflektujících genderovou identitu dané osoby, která absolvovala tento proces. Lotyšské zákony samy o sobě nepracují s termínem "změna pohlaví", ale místní orgány veřejné zprávy jsou po předložení lékařského potvrzení o provedeném zákroku zavázány vydávat na žádost nové doklady totožnosti a jiné certifikáty.^[27] Nicméně v roce 2004 lotyšské úřady odmítly vydat nové doklady trangender osobě, která podstoupila pouze částečnou tranzici. Jelikož byl znám případ, kdy jiné osobě bylo v takovém případě vyhověno, podala dotyčná osoba správní žalobu. Lotyšský nejvyšší soud (Supreme Court of Latvia) jí pak v roce 2008 dal za pravdu s odvoláním se na obdobnou kauzu, kdy jinému žadateli orgány veřejné moci vyhověly, přičemž v odůvodnění zmínil, že transmuž by se s ženskými doklady totožnosti mohl setkávat s různými komplikacemi. To pak v roce 2009 vyústilo v návrh novely zákona, která by zavedla podmínku sterilizace translidí k vydání dokladů odpovídajícím jejich skutečné genderové identitě, aby se zabránilo vzniku dalších takových případů. Lotyšský parlament Saeima tyto novely nicméně odmítl.^[28]

Pouze v hlavním městě Rize je malá gay scéna. Ve zbytku Lotyšsku žádná gay scéna není, především z důvodu nízké hustoty zalidnění. Ve vyšší společenské třídě se však pohybuje značná část otevřeně homosexuálních lidí, například lotyšsko-americký novinář Kārlis Streips, ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs a bývalá zástupkyně rektora Právnické fakulty v Rize Linda Freimane.

Většina místních lidí má ve vztahu k homosexualitě stále předsudky, což lze v jistém kontextu chápat jako jakýsi pozůstatek ze sovětské éry. Někteří si stále myslí, že homosexualita je tímtéž co pedofilie.^[29][30] Situace se v celonárodním měřítku spíše zhoršuje v důsledku působení několika náboženských skupin,^[31][32] ale i politiků.^[12]

Lesby a gayové jsou často napadáni na ulicích a jiných veřejných prostranstvích. Kromě oplácení násilí nemají stále dostatek jiných možností, jak se proti útokům bránit.^[33]

V r. 2002 byl Māris Sants, otevřeně homosexuální ministr, laicizován a ekomunikován z Lotyšské evangelickoluteránské církve.^[34][35] Arcibiskup Janis Vanags na otázku "Proč byl Māris Sants vypovězen z církve?"^[36] odpověděl: Sants nebyl vypovězen z důvodu své homosexuální orientaci, nýbrž protože kázal na podporu, místo pro zdržení se, hříšnému homosexuálního způsobu života.

V reakci na homofobní manifestace konající se při příležitosti Baltic Pride 2005 se někteří LGBT lidé, jejich rodiny a přátelé rozhodi založit organizace Mozīka ("Mozaika), jejíž činnost spočívá v podpoře akceptace sexuálních menšin a LGBT lidských práv v Lotyšsku.^[37] Vzápětí na to se o rok později zrodila jiná asociace "No Pride", jež si klade za cíl podporu anti-LGBT aktivismu v lotyšské společnosti.

Ve městě Smiltene, region Vidzeme, se počátkem roku konaly LGBT události spočívající ve vyvěšování duhových vlajek.

V červnu 2023 byl Edgars Rinkēvičs jmenován do funkce lotyšského prezidenta, čímž se stal první hlavou státu v EU, která se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci.^[38][39]

Podle průzkumu Eurobarometru zveřejněného v prosinci 2006 podporuje 12 % Lotyšů stejnopohlavní manželství a 8 % adopce dětí homosexuálními páry, čímž se pohybuje hluboce pod průměrem Evropské unie (44 % a 32 %).^[40]

Eurobarometr z roku 2015 shledal, že 19 % Lotyšů podporuje homosexuální sňatky (průměr EU: 61 %). Dále 42 % Lotyšů zastává názor, že gayům a lesbám by měla být přiznávána stejná práva a povinnosti jako heterosexuálům a 23 % je přesvědčeno, že na intimních vztazích mezi lidmi téhož pohlaví není nic špatného (průměr EU se pohybuje se pohybuje mezi 71 až 67 %).^[41]

Průzkum GLOBSEC uskutečněný v březnu 2023 ukázal, že by 40 % Lotyšů podpořilo stejnopohlavní manželství, 46 % by bylo proti a 14 % si nebylo jisto.^[42]

Dle Eurobarometru z roku 2023 by 36 % Lotyšů bylo pro legalizaci homosexuálních sňatků v celé Evropě a dle 35 % není nic špatného na sexuálních vztazích mezi dvěma osobami stejného pohlaví.^[43]

Legální stejnopohlavní styk	(1992)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace (16)	(1999)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání	(2006)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)	(2021)[44]
Stejnopohlavní manželství	(Ústavní zákaz od r. 2006; stejnopohlavní manželství uzavřená v jiné zemi EU uznávána pro rezidenční účely od r. 2018)[45]
Jiná forma stejnopohlavního soužití	(2024)
Individuální adopce LGBT osobou
Adopce dítěte partnera
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry
Gayové a lesby můžou otevřeně sloužit v armádě
Translidé smějí otevřeně sloužit v armádě
Možnost úřední změny pohlaví	(Požadován chirurgický zákrok)
Genderová sebeidentifikace
Možnost úřední změny pohlaví bez chirurgického zákroku
Možnost změny pohlaví na základě sebeidentifikace
Ochrana intersexuálních osob před invazivními zásahy
Zákaz konverzní terapie dětí a mladistvých
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy
Náhradní mateřství pro gay páry	(Zakázáno bez ohledu na sexuální orientaci žadatelů)
MSM smějí darovat krev	[46]

• LGBT práva v Evropě
• LGBT práva v EU

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Latvia na anglické Wikipedii.

• WAITT, Gordon. Sexual Citizenship in Latvia: Geographies of the Latvian Closet. Social & Cultural Geography. 2005, s. 161–81. Dostupné online [cit. 13 March 2008]. doi:10.1080/14649360500074618. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Gay.lv, Latvian LGBT portal.
• ILGA-Europe, country page for Latvia.
• ILGA-Europe, "Sexual Orientation Discrimination in Lithuania, Latvia and Estonia", Vilnius, 2002.
• M. Sants, "War in Latvia" Archivováno 1. 10. 2008 na Wayback Machine., a presentation to the Lutherans Concerned/North America meeting "Together in Toronto", July 2006.