Kyselina bromistá

Kyselina bromistá
	Strukturní vzorec
	Prostorový model
Obecné
Systematický název	Kyselina bromistá
Anglický název	Perbromic acid
Sumární vzorec	HBrO4
Identifikace
Registrační číslo CAS	19445-25-1
SMILES	O=Br(=O)(=O)OH
InChI	InChI=1S/BrHO4/c2-1(3,4)5/h(H,2,3,4,5); 1/BrHO4/c2-1(3,4)5/h(H,2,3,4,5)
Vlastnosti
Molární hmotnost	128,91 g/mol
Teplota tání	rozkládá se, v pevném stavu je nestabilní
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina bromistá je anorganická sloučenina se vzorcem HBrO₄. Jedná se o kyslíkatou kyselinu bromu, brom má oxidační číslo VII. Je to nejméně stabilní kyselina z řady kyslíkatých kyselin halogenů v oxidačním čísle VII. Bezvodou kyselinu bromistou se dosud nepodařilo připravit.^[1]

Nelze ji připravit záměnou chloru v kyselině chloristé, první příprava byla provedena pomocí β-přeměny selenanu:^[2]

$\mathrm {^{83}SeO_{4}^{2-}\ {\xrightarrow {\beta ^{-}}}\ ^{83}BrO_{4}^{-}\ {\xrightarrow {\beta ^{-}}}\ ^{83}Kr+2\ O_{2}}$

Její soli, bromistany, se připravují oxidací roztoků alkalických bromičnanů plynným fluorem:^[1]^[2]

KBrO₃ + F₂ + 2 KOH → KBrO₄ + 2 KF + H₂O

Kyselina bromistá je silná kyselina a také silné oxidační činidlo.^[1] Rozkládá se za vzniku kyseliny bromičné a kyslíku. Se zásadami reaguje za vzniku bromistanů.

2 HBrO₄ → 2 HBrO₃ + O₂

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perbromic acid na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1119 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 604.
↑ ^a ^b GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1074–1076.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina bromistá na Wikimedia Commons

[:1-1] HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1119 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 604.

[:0-2] GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1074–1076.

[1]

[2]