Krimikomedie

Krimikomedie (též kriminální komedie) je (sub)žánr fikční tvorby spojující prvky komedie a kriminálního námětu.^[1] Typickým znakem je spojení napínavého děje s humornými situacemi, dialogy či postavami. Krimikomedie často využívají satiru, parodii nebo ironii k odlehčení závažného tématu, jakým je zločin, vyšetřování či život v prostředí podsvětí.

Krimikomedie stojí na pomezí dvou odlišných žánrů – kriminálního a komediálního – a jejich propojení vytváří specifickou atmosféru. Děj obvykle zahrnuje zločin (loupež, vraždu, podvod aj.) a jeho vyšetřování, přičemž komické prvky mohou plynout z neschopnosti pachatelů, absurdních okolností, přehnaných charakterů či nepravděpodobných situací. Humor může mít podobu situační komiky, slovních hříček, černého humoru nebo parodie žánrových klišé.

Ve filmu a televizní tvorbě patří krimikomedie mezi oblíbené žánrové kombinace. Její moderní podoba se rozvíjela zejména od 60. let 20. století. Mezinárodně známými představiteli žánru jsou například:

• Někdo to rád horké (1959, režie: Billy Wilder)
• Růžový panter (1963, režie: Blake Edwards)
• Fantomas (1964, režie: André Hunebelle)
• Četník ze Saint Tropez (1964, režie: Jean Girault)
• Podraz (1973, režie: George Roy Hill)
• Policejní akademie (1984, režie: Hugh Wilson)
• Bezva finta (1985, režie: Alexandre Arcady)
• Bláznivá střela (1988, režie: David Zucker)^[2]
• Poslední skaut (1991, režie: Tony Scott)^[2]
• Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994, režie Quentin Tarantino)
• Trainspotting (1996, režie: Danny Boyle)
• Sbal prachy a vypadni (1998, režie Guy Ritchie)
• Podfu(c)k (2000, režie: Guy Ritchie)^[2]
• Můj soused zabiják (2000, režie: Jonathan Lynn)
• Dannyho parťáci (2001, režie: Steven Soderbergh)
• Jednotka příliš rychlého nasazení (2007, režie: Edgar Wright)^[2]
• Jump street 21 (2012, režie: Phil Lord a Christopher Miller)^[2]
• Podfukáři (2013, režie Louis Leterrier)^[3]
• Správní chlapi (2016, režie: Shane Black)^[4]

V české a československé kinematografii lze najít příklady:

• Tři vejce do skla (1937, režie: Martin Frič)
• Nahá pastýřka (1966, režie: Jaroslav Mach)
• Poklad byzantského kupce (1967, režie: Ivo Novák)
• Přísně tajné premiéry (1967, režie: Martin Frič)
• Rakev ve snu viděti… (1968, režie: Jaroslav Mach)
• „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970, režie: Oldřich Lipský)
• Partie krásného dragouna (1970, režie: Jiří Sequens)
• Aféry mé ženy (1972, režie: Vladimír Čech)
• Drahé tety a já (1974, režie: Zdeněk Podskalský)^[5]
• Adéla ještě nevečeřela (1978, režie: Oldřich Lipský)
• Rozpuštěný a vypuštěný (1984, režie: Ladislav Smoljak)
• Jedna ruka netleská (2003, režie: David Ondříček)

V televizní tvorbě lze nalézt prvky krimikomedie například v seriálech:

• Randall a Hopkirk (1969)
• Fargo (2014)
• Jen vraždy v budově (2021)
• Gentlemani (2024)

V české a československé tvorbě:

• Hříšní lidé města pražského (1968)
• Hříchy pro pátera Knoxe (1992)
• Četnické humoresky (2001)
• Strážmistr Topinka (2019)
• Dvojka na zabití (2021)
• Einstein – Případy nesnesitelného génia (2021)
• Duch (2022)
• Případy mimořádné Marty (2022)
• Parťák na baterky (2025)

Krimikomedie se vyskytují i v literatuře, například v dílech některých autorů humoristických detektivek. V divadle bývá tento žánr zastoupen komediálními detektivkami a parodiemi klasických detektivních her, často inspirovaných dílem Agathy Christie. Např. Vražda v salonním coupé z repertoáru Divadla Járy Cimrmana.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu krimikomedie na Wikimedia Commons
• Nejlepší krimi filmy s možností přidat komediální filtr v Česko-Slovenské filmové databázi
• Krimi komedie na Filmtoro