José Luis Alcaine

José Luis Alcaine
José Luis Alcaine (13. února 2017)
José Luis Alcaine (13. února 2017)
Rodné jménoJosé Luis Alcaine Escaño
Narození26. prosince 1938 (86 let)
Tanger
Povoláníkameraman a kameraman
OceněníGoya Award for Best Cinematography (1989)
Národní cena kinematografie (1989)
Goya Award for Best Cinematography (1992)
Goya Award for Best Cinematography (1993)
Goya Award for Best Cinematography (2002)
… více na Wikidatech
ChoťCecilia Bartolomé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Luis Alcaine Escaño (* 26. prosince 1938 Tanger) je španělský filmový kameraman.

Vyrůstal v Tangerské mezinárodní zóně, kde byla světová kinematografie dostupnější než ve Španělsku omezovaném frankistickou cenzurou. Zpočátku ho ovlivnily černobílé filmy, především tvorba Gregga Tolanda.[1] Vystudoval Escuela Oficial de Cinematografia v Madridu a první film nasnímal v roce 1967, od konce šedesátých let začal natáčet v barvě. Byl průkopníkem osvětlování scény pomocí zářivek.[2]

Alcaine je oblíbeným kameramanem Pedra Almodóvara, s nímž spolupracoval na filmech Ženy na pokraji nervového zhroucení, Spoutej mě!, Špatná výchova, Volver, Kůže, kterou nosím, Rozkoš v oblacích a Bolest a sláva.[3] Byl také hlavním kameramanem filmů Víkend Juana Antonia Bardema, Taková, jaká jsi Alberta Lattuady, Jih Víctora Ericeho, Zlatá vejce Bigase Luny, Don Juan Jacquese Webera, Žárlivost Vicente Arandy, Tanečník seshora Johna Malkoviche, Vášeň Briana De Palmy a Všichni to vědí Asghara Farhadiho. Pracoval i na historické komedii Fernanda Trueby Belle Époque, oceněné roku 1993 Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Ve své kariéře Alcaine natočil více než 150 filmů.[4]

V roce 2006 obdržel Evropskou filmovou cenu za kameru k Almodóvarově filmu Volver. Pětkrát získal cenu Goya (1990, 1993, 1994, 2003 a 2008). Byla mu udělena Medalla de Oro al Mérito en las Bellas Artes, Premio UIMP a la Cinematografía a Premio Gianni Di Venanzo. V roce 2017 byl přijat do Akademie filmového umění a věd. Je také členem sdružení španělských kameramanů AEC a korespondentem madridské Real Academia de Bellas Artes de San Fernando.

Přednáší na filmových školách o způsobech, jimiž práce kameramana se světlem a barvou pomáhá vyprávět příběh. Je autorem studie o Picassově obraze Guernica, kde objevil motivy převzaté z filmu Franka Borzageho Sbohem, armádo.[5]

Jeho manželkou je režisérka Cecilia Bartolomé a syny zvukař José Luis Alcaine Bartolomé a kameraman Pancho Alcaine.

Reference

  1. ↑ José Luis Alcaine [online]. Memoria Colectiva del Cine Espanol [cit. 2025-08-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. ↑ Three Stories Of Light From Cinematographer José Luis Alcaine [online]. Rosco Spectrum [cit. 2025-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Beauty Break: When Almodóvar met Alcaine [online]. The Film Experience [cit. 2025-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ José Luis Alcaine [online]. Universidad Nacional de Córdoba [cit. 2025-08-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ↑ José Luis Alcaine: Robme filmy tak, aby zanechali stopu. Plan.Art [online]. 2024-04-03 [cit. 2025-08-28]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.