Pedro Almodóvar

Pedro Almodóvar
Pedro Almodóvar (4. února 2017)
Rodné jméno	Pedro Almodóvar Caballero
Narození	25. září 1949 (75 let) Calzada de Calatrava Španělsko Španělsko
Povolání	filmový režisér, divadelní herec, filmový producent, scenárista, zpěvák, režisér, spisovatel, filmový scenárista a herec
Manžel(ka)	Fernando Iglesias Mas
Příbuzní	Agustín Almodóvar (bratr)
Významná díla	Hovor s ňou Zákon touhy Pepi, Luci, Bom Dark Habits Tie Me Up! Tie Me Down! … více na Wikidatech
Ocenění	Teddy Award (1987) Goya Award for Best Original Screenplay (1988) Young European Film of the Year (1988) Goyova cena pro nejlepšího režiséra (1999) Evropská filmová cena za nejlepší film (1999) Cena za nejlepší režii v Cannes (1999) Evropská filmová cena publika za nejlepší režii (1999) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pedro Almodóvar Caballero (* 25. září 1949 v Calzada de Calatrava v provincii Ciudad Real) je španělský režisér a scenárista, jeden z mezinárodně nejúspěšnějších španělských filmařů, který je známý svým jedinečným stylem, jež kombinuje barvitou estetiku s osobitými postavami, a schopností pracovat s emocemi a sociálními tématy.

Almodóvarova kariéra se rozvíjela během La Movida Madrileña, kulturní renesance, která následovala po konci frankistického Španělska. Jeho rané filmy charakterizovaly pocit sexuální a politické svobody té doby. V roce 1987 založil se svým bratrem Augustínem vlastní filmovou produkční společnost El Deseo (Tužba), jež od té doby produkuje všechny Almodóvarovy snímky,^[1] které se těší mezinárodní popularitě u kritiků i „náročných“ diváků. Průlomovým se stal snímek Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988), který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Oscarovou nominaci proměnil v roce 1999 film Vše o mé matce (1999), druhého Oscara obdržel Almodóvar v roce 2003 za scénář ke svému filmu Mluv s ní (2002), a to přesto, že ho španělská filmová akademie nenominovala v kategorii neanglicky mluveného filmu. Je také známý jako režisér několika krátkých filmů, včetně snímků Lidský hlas (2020) a Zvláštní způsob života (2023). V roce 2024 měl premiéru jeho první anglicky mluvený celovečerní film Vedlejší pokoj (2024).

Dvě jeho filmové adaptace vyšly v česko-španělském vydání - Mluv s ní, Vše o mé matce. Dále mu vyšla jedna kniha s českým překladem - Patty Diphusa, Venuše záchodků (Garamond 2004, ISBN 80-86379-68-X), sbírka povídek nebo časopiseckých sloupků z 80. let a r. 1993 psaných fiktivní pornoherečkou a toaletářkou, vyjadřující se i k filmovému byznysu.^[zdroj?]

Almodóvar získal řadu ocenění, včetně Oscara, dvou Zlatých glóbů, dvou cen Emmy, pěti cen BAFTA a šesti cen Goya. V roce 1997 obdržel francouzský Řád čestné legie, v roce 1999 Zlatou medaili za zásluhy v oblasti výtvarného umění, v roce 2013 cenu Evropské filmové akademie za celoživotní přínos světové kinematografii a v roce 2019 Zlatého lva za celoživotní dílo.^[2][3] Získal také čestný doktorát na Harvardově univerzitě v roce 2009^[4] a na Oxfordské univerzitě v roce 2016.[^[5]

Pedro Almodóvar Caballero se narodil 25. září 1949 v Calzada de Calatrava, malém venkovském městečku v provincii Ciudad Real ve Španělsku.^[6] Má dvě starší sestry, Antonii a Maríu Jesús, a jednoho bratra Agustína. Jeho otec, Antonio Almodóvar byl vinařem a jeho matka, Francisca Caballero se živila čtením a psaním dopisů pro negramotné sousedy.^[6][7]

Když bylo Almodóvarovi osm let, rodina ho poslala studovat do náboženské internátní školy ve městě Cáceres v Extremaduře na západě Španělska,^[4] v naději, že se jednoho dne stane knězem.^[8] Rodina se k němu nakonec v Cáceres připojila, otec zde otevřel čerpací stanici a matka vinotéku, ve které prodávala vlastní víno. Na rozdíl od Calzady bylo v Cáceres kino, které Almodóvarovi poskytlo mnohem víc než vzdělání, které získal od kněze. Byl velmi ovlivněn Luisem Buñuelem.^[9]

Proti vůli svých rodičů se v roce 1967 přestěhoval do Madridu, aby se stal filmařem. Když španělský diktátor Francisco Franco uzavřel Národní filmovou školu v Madridu, stal se Almodóvar samoukem. Aby se uživil, měl řadu zaměstnání, včetně prodeje použitých věcí na slavném madridském bleším trhu El Rastro a 12 let pracoval jako administrativní asistent ve španělské telefonní společnosti Telefónica.^[6][10]

Na počátku sedmdesátých let 20. století se Almodóvar začal zajímat o experimentální film a divadlo. Spolupracoval s avantgardní divadelní skupinou Los Goliardos, ve které hrál své první profesionální role a seznámil se s herečkou Carmen Maura,^[1] která nakonec hrála v sedmi jeho filmech a stala se jeho múzou.^[8] Kvetoucí alternativní kulturní scéna Madridu se stala ideálním prostředím pro Almodóvarův společenský talent. Byl klíčovou postavou madridského hnutí kulturní renesance La Movida Madrileña, které vzniklo po smrti Francisca Franca. Spolu s Fabiem McNamaraem vystupoval v glamrockovém parodickém duu.^[11]

Almodóvar také psal různé články pro významné noviny a časopisy, jako jsou El País, Diario 16 a La Luna, a přispíval komiksy, články a povídkami do časopisů, jako Star, El Víbora a Vibraciones.^[12] Vydal novelu Fuego en las entrañas (Oheň v útrobách)^[13] a pokračoval v psaní povídek, které byly nakonec vydány v souborném svazku s názvem El sueño de la razón (Sen rozumu).^[14]

Když mu bylo 22 let, za první výplatu si koupil svou první kameru Super-8 a začal natáčet krátké filmy. Kolem roku 1974 natočil svůj první krátký film a na konci sedmdesátých let filmy promítal přátelům v barech, diskotékách a uměleckých galeriích. Tyto filmy měly otevřeně sexuální náměty a neměly zvukovou stopu: Dos putas, o, Historia de amor que termina en boda (Dvě děvky, aneb milostný příběh, který končí svatbou,1974), La caída de Sodoma (Pád Sodomy, 1975), Homenaje (Pocta, 1976), La estrella (Hvězda, 1977), Sexo Va: Sexo viene (Sex přichází a odchází, 1977) a jeho první film natočený na 16mm, Complementos (Šortky,1978). Almodóvar improvizoval dialogy, někdy komentoval herecké výkony, zatímco Agustín, který ho následoval do Madridu, zajišťoval zvukový doprovod reprodukovanou hudbou. Stalo se z toho něco jako představení.^[8] Po čtyřech letech práce s krátkými filmy ve formátu Super-8 natočil v roce 1978 svůj první celovečerní film Folle, folle, fólleme, Tim (Šukej mě, šukej mě, šukej mě, Time, 1978) ve formátu Super-8, následovaný prvním krátkým filmem ve formátu 16 mm Salomé (1978). Podle Almodóvara jsou filmy natočené na Super 8 příliš poškozené, aby mohly být dnes promítány.

V roce 1980 debutoval celovečerním „punkovým" filmem Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón (1980). Mezi jeho rané filmy patří absurdní komedie Černá roucha (1983), příběh barové zpěvačky, která se ocitá na útěku před drogovou mafií, a nekonvenční snímek Matador (1986). Film o herečce, jež pátrá po důvodech rozchodu s partnerem, Ženy na pokraji nervového zhroucení (1987), byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a získal Evropskou filmovou cenu Felix.^[15] V těchto filmech se objevili transvestité, transgenderové osoby, bondáž, znásilnění a spousta drog a sexu. Filmové příběhy stíraly hranice mezi homosexuálními a heterosexuálními, nucenými a konsensuálními vztahy, komedií a melodramatem, vtipným a odpudivým, vrcholným a pokleslým uměním. To vše bylo podáno s podivuhodnou veselostí, která filmy činila mnohem transgresivnějšími, než kdyby jejich tón byl vážný.^[8]

V úspěšné kariéře Almodóvar pokračoval i v devadesátých letech 20. století, také díky spolupráci s herci Antoniem Banderasem a Penélope Cruz. Květ mého tajemství (1995) vypráví o osudu spisovatelky, zničené životem a hledající sebe sama. Vrcholu slávy dosáhl filmem Vše o mé matce (1999). Jde o příběh žalem zničené ženy, která tragicky přišla o syna, a následně se vydává hledat chlapcova otce, jenž ale mezitím prošel tranzicí na ženu. Snímek získal cenu za režii na festivalu v Cannes, cenu za nejlepší evropský film, několik španělských cen Goya a Oscara za nejlepší cizojazyčný film.^[15][16] O tři roky později obdržel Almodóvar Oscara za nejlepší scénář k filmu Mluv s ní (2002), který vypráví o dvojici mužů, jež se starají o své partnerky v kómatu.

Snímek s autobiografickými prvky Špatná výchova (2004) vypráví příběh dvou přátel z dětství, které strávili v klášteře, kde spolu objevovali film, ale také lásku, sex a strach. Almodóvarovým komerčně nejúspěšnějším filmem se stal Volver (2006), který vydělal globálně téměř 90 milionů dolarů. Sleduje tři generace žen z jedné rodiny a režisér v něm opět využil zkušenosti ze svého blízkého vztahu k matce. Ve snímku si zahrála Penélope Cruz, která se stala typickou tváří Almodóvarových filmů v téměř třech dekádách.^[16]

V pozdějších letech rozšířil režisér svá témata i jejich vyznění. Protože spolu se svým bratrem Agustínem provozuje vlastní produkční společnost El Deseo (Touha), může natáčet filmy, jaké chce. V roce 2011 natočil krvavý thriller Kůže, kterou nosím (2011), v němž plastický chirurg operuje muže, který znásilnil jeho dceru, a promění ho ve svou milenku. Na konci filmu ho milenka zastřelí. O tři roky později natočil Rozkoš v oblacích (2013), svižnou komedii o letu letadlem, během kterého se letušky opijí a provádějí pilotům orální sex. Snímek Julieta (2016) je založený na třech propojených povídkách Alice Munro.^[8]

Bolest a sláva (2019) je autobiograficky laděný film s Antoniem Banderasem, který za roli získal na festivalu v Cannes cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Hraje stárnoucího filmového režiséra, který trpí chronickým onemocněním a tvůrčí krizí, zatímco ve zpětných záběrech do dětství vzpomíná na svůj život. Penelope Cruz hraje režisérovu matku. Snímek byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Almodóvarův první anglicky mluvený celovečerní film Vedlejší pokoj (2024) získal Zlatého lva na 81. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.^[17] Zachycuje vztah dvou blízkých kamarádek, které se po letech odloučení znovu setkávají v situaci, kdy se jedna z nich musí vyrovnat s diagnózou smrtelné nemoci.

Almodóvar je otevřeně homosexuální.^[18] Sám o sobě říká, že až do věku 34 let byl aktivně bisexuální.^[8] Od roku 2002 je ve vztahu s hercem a fotografem Fernandem Iglesiasem, kterého často obsazuje do menších rolí ve svých filmech.^[19]

Oscar

• nejlepší cizojazyčný film Vše o mé matce (1999)
• nejlepší původní scénář Mluv s ní (2002)

Zlatý glóbus

• nejlepší cizojazyčný film Vše o mé matce (1999)
• nejlepší cizojazyčný film Mluv s ní (2002)

Filmový festival v Cannes

• nejlepší režie a Cena ekumenické poroty Vše o mé matce (1999)
• nejlepší scénář Volver (2006)

Benátský filmový festival

• Zlatá Osella za nejlepší scénář Ženy na pokraji nervového zhroucení (1987)
• Zlatý lev za celoživotní dílo (2019)
• Zlatý lev za nejlepší film Vedlejší pokoj (2024)

Ceny BAFTA

• nejlepší cizojazyčný film a nejlepší režie Vše o mé matce (1999)
• nejlepší cizojazyčný film a nejlepší původní scénář Mluv s ní (2002)
• nejlepší cizojazyčný film Kůže, kterou nosím (2011)

Mezinárodní filmový festival v Torontu

• cena diváků pro nejlepší film Ženy na pokraji nervového zhroucení (1987)

Los Angeles Film Critics Association Awards (LAFCA)

• cena pro zástupce nové generace Zákon touhy (1987)
• nejlepší cizojazyčný film Vše o mé matce (1999)
• nejlepší režie Mluv s ní (2002)
• nejlepší cizojazyčný film Bolest a sláva (2019)

César

• čestný César 1999
• nejlepší film z Evropské unie Mluv s ní (2002)

Evropské filmové ceny

• nejlepší mladý film Ženy na pokraji nervového zhroucení (1987)
• nejlepší film a nejlepší režisér podle diváků Vše o mé matce (1999)
• nejlepší film, scénář, režie a nejlepší režisér podle diváků Mluv s ní (2002)
• nejlepší režie a cena diváků Volver (2006)
• cena Evropské filmové akademie za celoživotní přínos světové kinematografii (2013)

Ceny Goya

• nejlepší původní scénář Ženy na pokraji nervového zhroucení (1987)
• nejlepší režisér Vše o mé matce (1999)
• nejlepší režisér Volver (2006)
• nejlepší původní scénář a nejlepší režisér Bolest a sláva (2019)
• nejlepší adaptovaný scénář Vedlejší pokoj (2024)

• Dos putas, o historia de amor que termina en boda (1974)
• Film político (1974)
• Blancor (1975)
• La Caída de Sódoma (1975)
• Homenaje (1975)
• El Sueño, o la estrella (1975)
• Muerte en la carretera (1976)
• Sea caritativo (1976)
• Sexo va, sexo viene (1977)
• Folle... folle... fólleme Tim! (1978)
• Salomé (1978)
• Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón (1980)
• Labyrint vášní / Laberinto de pasiones (1982)
• Černá roucha / Entre tinieblas (1983)
• Co jsem komu udělala? / Qué he hecho yo para merecer esto!!! (1984)
• Matador (1986)
• Zákon touhy / La Ley del deseo (1987)
• Ženy na pokraji nervového zhroucení / Mujeres al borde de un ataque de nervios (1988)
• Spoutej mě! / ¡Átame! (1990)
• Vysoké podpatky / Tacones lejanos (1991)
• Kika (1993)
• Květ mého tajemství / La Flor de mi secreto (1995)
• Ve víru vášně / Carne trémula (1997)
• Vše o mé matce / Todo sobre mi madre (1999)
• Mluv s ní / Hable con ella (2002)
• Špatná výchova / La Mala educación (2004)
• Volver (2006)
• Rozervaná objetí / Los Abrazos rotos (2009)
• Kůže, kterou nosím / La Piel que Habito (2011)
• Rozkoš v oblacích / Los amantes pasajeros (2013)
• Julieta (2016)
• Bolest a sláva / Dolor y gloria (2019)
• Lidský hlas / La voz humana (2020) - krátkometrážní film podle divadelní hry Jeana Cocteaua
• Paralelní matky / Madres paralelas (2021)
• Zvláštní způsob života / Extraña forma de vida (2023, krátkometrážní)
• Vedlejší pokoj (2024)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pedro Almodóvar na anglické Wikipedii.

• Památník Pedra Almodóvara

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pedro Almodóvar na Wikimedia Commons
• Osoba Pedro Almodóvar ve Wikicitátech
• Pedro Almodóvar v Česko-Slovenské filmové databázi
• Pedro Almodóvar v Internet Movie Database (anglicky)
• Pedro Almodóvar Archivováno 15. 6. 2009 na Wayback Machine. na Artfilm
  • Recenze knihy od Mirky Spáčilové v MF DNES