Jiří Braniborsko-Ansbašský

Jiří Braniborsko-Ansbašský
	kníže ratibořský, opolský a krnovský, markrabě braniborsko-ansbašský
	Jiří Zbožný
Doba vlády	1532–1543 – ratibořsko a opolsko; 1523–1543 – krnovsko
Narození	4. března 1484; Ansbach
Úmrtí	27. prosince 1543 (ve věku 59 let); Ansbach
Pohřben	Klášter Heilsbronn
Manželky	Beatrix Frangepanovna; Hedvika Minsterberská; Emílie Saská
Potomci	Anna Marie Braniborsko-Ansbašská (II.); Sabina Braniborsko-Ansbašská (II.); Sofie Braniborsko-Ansbašská (III.); Dorothea Kateřina Braniborsko-Ansbašská (III.); Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský (III.)
Rod	Hohenzollernové
Otec	Fridrich IV. Braniborsko-Ansbašský
Matka	Žofie Jagellonská
Příbuzní	Alžběta Braniborsko-Ansbašsko-Kulmbašská, Žofie Braniborsko-Ansbašsko-Kulmbašská, Anna Braniborsko-Ansbašsko-Kulmbašská, Barbora Braniborsko-Ansbašsko-Kulmbašská, Markéta Braniborsko-Ansbašská, Albrecht Braniborsko-Ansbašský, Gumpert Braniborsko-Ansbašsko-Kulmbašský, Jan Braniborsko-Ansbašský, Vilém Braniborsko-Ansbašský, Kazimír Braniborsko-Bayreuthský, Jan Albrecht Braniborsko-Ansbašsko-Kulmbašský a Fridrich Braniborsko-Ansbašský (sourozenci); Karel I. Minsterberský (tchán a bratranec); Uršula Braniborská (teta); Hedvika Württemberská, Sabina Württemberská, Ludvík III. Württemberský, Anna Württemberská, Žofie Württemberská, Dorotea Marie Württemberská, Eleonora Württemberská, Eberhard Württemberský, Alžběta Württembertská, Emilie Württemberská a Maxmilián Württemberský (vnoučata)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Braniborsko-Ansbašský, zvaný též Zbožný (4. března 1484, Ansbach – 27. prosince 1543, tamtéž), byl braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže z franské větve rodu Hohenzollernů.^[1]

Životopis

Byl synem braniborsko-ansbašského markraběte Fridricha IV. a polské princezny Žofie Jagellonské. Jeho matka byla dcerou polského krále Kazimíra IV. a sestrou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského.^[1] Byl vychováván na dvoře svého otce v Ansbachu spolu se svým starším bratrem Kazimírem a Jiřím Lehnickým. Markrabě Jiří nejprve uvažoval o dráze duchovního, působil nejprve jako kanovník ve Würzburgu. Od roku 1505 pobýval na dvoře uherského krále v Budíně, kde byl přijat na přímluvu své matky. V roce 1509 si vzal za manželku Beatrix Frangipani, vdovu po zesnulém Jánoši Korvínovi, čímž nabyl značného majetku. V roce 1510 se v Budíně setkal s učeným teologem Konrádem Cordátem, který později působil v blízkosti Martina Luthera. V roce 1512 uzavřel dědickou smlouvu s bezdětnými knížaty ratibořským Valentinem Hrbatým (posledním Přemyslovcem) a opolským Janem II. Dobrým, díky které by mu po jejich smrti připadla jejich knížectví, což byl dobrý základ pro budoucí rodovou expanzi ve Slezsku.^[2] Ve stejném roce byl pověřen výchovou kralevice Ludvíka Jagellonského, ale byl kritizován za způsob výchovy. K největším kritiků patřil olomoucký biskup Jan Dubravius.^[1] V roce 1524 odkoupil Krnovské knížectví i s městem Hlubčicemi.^[3] Tato expanze byla podpořena i sňatkovou politikou, roku 1525 se podruhé oženil, tentokrát s Hedvikou, dcerou minsterbersko-olešnického knížete Karla I.

V roce 1530 se účastnil jednání říšského sněmu v Augšpurku, které vedl císař Karel V. Hlavní témata jednání se týkala náboženských záležitostí, vzhledem k rychlému postupu reformace v Římsko-německé říši. Císař se snažil zakázat luteránské bohoslužby, markrabě Jiří jako horlivý stoupenec reformace mu demonstrativně nabídl svou hlavu, což císaře zaskočilo.^[1] Jiří si své odvaze vydobyl přezdívku Zbožný. Po smrti Jana II. Dobrého roku 1532 získal i přes odpor českého krále Ferdinanda I. díky výše zmíněné dědické smlouvě rozsáhlé majetky Opolsko-ratibořského knížectví. Na svých panstvích podporoval šíření reformace. V roce 1532 na jeho výzvu sepsali a nechali vtisknout čeští bratři své vyznání víry.

Vývod z předků

Fridrich V. Norimberský

Fridrich I. Braniborský

Alžběta Míšeňská

Albrecht III. Achilles

Fridrich Bavorský

Alžběta Bavorská

Maddalena Visconti

Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský

Fridrich I. Saský

Fridrich II. Saský

Kateřina Brunšvicko-Lüneburská

Jiří Braniborsko-Ansbašský

Algirdas

Vladislav II. Jagello

Juliana Tverská

Kazimír IV. Jagellonský

Ondřej Holšanský

Sofie Litevská

Alexandra Drucká

Žofie Jagellonská

Albrecht IV. Rakouský

Albrecht II. Habsburský

Johana Žofie Bavorská

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d FUKALA, Radek. Náboženská politika markraběte Jiřího Braniborsko-Ansbašského v Krnovském knížectví. www.opera-historica.com [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 146. Dále jen Neznámá země.
↑ Neznámá země, s. 208

Literatura

Fukala, Radek: Náboženská politika markraběte Jiřího braniborsko-ansbašského v krnovském knížectví. In: Bůžek, Václav - Král, Pavel (red.): Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku. České Budějovice 1999, s. 535-557
Gundermann, Iselin: Markgraf Georg von Brandenburg-Ansbach und die Einführung der Reformation in Oberschlesien. In: Thomas Wünsch (Hg.), Reformation und Gegenreformation in Oberschlesien. Die Auswirkungen auf Politik, Kunst und Kultur im ostmitteleuropäischen Kontext, Berlin 1994, s. 31-45
Seyboth, Reinhard: Im Spannungsfeld von Bekenntnis, Politik und Dynastie. Markgraf Georg von Brandenburg-Ansbach und die Reformation. In: Kohnle, Armin - Rudersdorf, Manfred - Jaros, Marie Ulrike (Hg.), Die Reformation. Fürsten - Höfe - Räume. Stuttgart 2017, s. 39-55