František Lipták
| Fero Lipták | |
|---|---|
| Narození | 24. dubna 1962 (63 let) Spišská Sobota |
| Alma mater | Vysoká škola múzických umění v Bratislavě |
| Povolání | artist, malíř, vedoucí výpravy, výtvarník, ilustrátor, scénograf a kostýmní návrhář |
| Ocenění | Český lev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Lipták, nebo také Fero Lipták (* 24. dubna 1962, Spišská Sobota) je slovenský umělec, scénograf, ilustrátor a kostýmní výtvarník. Za svou práci obdržel několik ocenění. Za rok 1995 obdržel Českého lva za výtvarný počin k filmu Zahrada a za rok 2017 obdržel tuto cenu za nejlepší filmovou scénografii k filmu Lajka.
Životopis
Už od mládí měl blízko k umění, a proto se rozhodl studovat grafiku na Střední umělecko-průmyslové škole v Košicích, po jejímž absolvování pokračoval ve studiu divadelní scénografie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě pod vedením Ladislava Vychodila. Svou první scénu a kostýmy pro divadlo navrhl již jako student v roce 1985 pro Divadlo Jonáše Záborského v Prešově k představení Hřích. V následujícím roce vystudoval vysokou školu a působil už téměř ve všech slovenských divadlech. Často vystupoval také v divadlech v Česku a v Polsku. V roce 1990 pracoval krátce jako šéf výpravy ve Státním bábkovém divadle v Bratislavě, než společně s režisérem Ondrejem Spišákem založil nezávislou divadelní skupinu Teatro Tatro, kde vykonává funkci scénografa.[1][2][3][4]
Od roku 1991 se začal soustředit především na filmovou scenografii, když navázal spolupráci s režisérem Martinem Šulíkem. Jejich prvním filmem byl v roce 1991 celovečerní snímek Neha, po kterém spolupracovali i na dalších filmech, jako byly Vše co mám rád, Zahrada, Orbis Pictus, Zabijačka, Krajinka, Sluneční stát nebo Muž se zaječíma ušima. Spolupracoval také s jinými režiséry, například s Václavem Vorlíčkem, Miroslavem Šindelkem nebo Agnieszkou Holland.[1][5][6][7]
Je kreativně nadaný a zvládá několik řemeslných dovedností. Vytváří grafické návrhy, tvoří kostýmy nebo ilustruje publikace. Zabývá se také volnou malbou. V jeho obrazech se objevuje charakteristická postava stylizovaného člověka, jenž se stal symbolem humorných výkladů textů. Uskutečnil několik samostatných výstav a svá díla prezentoval například v Polsku, Francii, Rakousku, Německu, Kanadě nebo v Česku.[1][8][9][10][11][12]
Za svoji práci obdržel různá vyznamenání. Za svou divadelní scénografii obdržel také polské ocenění. Byl několikrát nominovaný na cenu Slnko v sieti za nejlepší výtvarný počin. Za rok 1995 získal Českého lva za výtvarný počin k filmu Zahrada. Ve stejné kategorii byl nominován za rok 2003 za film Čert ví proč, kde peklo ztvárnil jako pohádkovou variaci na Hieronyma Bosche a zahrnul do něj vynalézavé mučicí nástroje. Spolu s Aurelem Klimtem a Martinem Velíškem získali Českého lva za nejlepší filmovou scénografii k filmu Lajka za rok 2017, na který byl také nominován za film Muž se zaječíma ušima za rok 2021.[13][14]
Dílo
Filmová scénografie, výběr
- 1991 Martin Šulík: Neha
- 1992 Martin Šulík: Všechno co mám rád
- 1994 Miro Šindelka: Vášnivý polibek
- 1995 Martin Šulík: Zahrada
- 1997 Martin Šulík: Orbis Pictus
- 1997 Václav Vorlíček: Pták Ohnivák
- 1999 Martin Šulík: Zabijačka
- 2000 Martin Šulík: Krajinka
- 2002 Vlado Balco: Déšť padá na naše duše
- 2005 Martin Šulík: Sluneční stát
- 2009 Agnieszka Holland: Jánošík - Pravdivá historie
- 2011 Martin Šulík: Cigán
- 2014 Ondrej Spišák: Nasza klasa
- 2017 Aurel Klimt: Lajka
- 2018 Martin Šulík: Tlumočník
- 2020 Martin Šulík: Muž se zaječíma ušima
- 2022 Martin Šulík: Kůň
Ocenění
- Cena Májová divadelní Nitra (1987)
- Cena Literárního fondu (1993)
- Český lev za nejlepší výtvarný počin k filmu Zahrada (1995)
- Toruń – III TSTL Cena za scénografii (1996)
- Opole XVIII OFTL Druhá cena za scénografii (1997)
- Cena Ruda Svobodu (1999)
- Hlavní cena mezinárodního filmového festivalu Lubuskie lato v Lagowě (2001)
- Opole XX OFTL Cena za scénografii (2001)
- Český lev za nejlepší filmovou scénografii k animovaného a loutkového filmu Lajka (2017)
- Výroční cena ASFK za přínos slovenské kinematografii a klubovému hnutí (2018)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c František Lipták [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ FERO LIPTÁK aj o scénografii: Humorom zakrývam vlastné slabosti [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Lipták Fero [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Práca scénografa vždy končí v triedenom odpade [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ František Lipták [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ František Lipták [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Lipták František (malíř) [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Ferove „čudo“, ktoré chceme mať doma… [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Fero Lipták predstavuje novú výstavu v Nedbalke [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Liptákovi Pasažieri majú zastávku v Galérii na Tehelnej [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Fero Lipták v Malackách [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Lipták Fero [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Fero Lipták: Fero, što ty takoj grustnyj? [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Výstava Fero Lipták: Hlavné mesto [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Fero Lipták ve Filmovém přehledu
- Fero Lipták v Česko-Slovenské filmové databázi
- Chyba Lua v modulu Modul:ExtId na řádku 58: Nebyla zadána nebo nalezena hodnota pro externí identifikátor „Kinobox osoba“.
- Fero Lipták v Internet Movie Database (anglicky)