František Horáček (voják)

František Horáček
František Horáček
	Brig. gen. František Horáček
Narození	29. srpna 1891; Sezemice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. září 1941 (ve věku 50 let); Praha; Protektorát Čechy a Morava
Civilní činnost	učitel obecné školy
Vojenská kariéra
Hodnost	brigádní generál; (divizní generál in memoriam)
Doba služby	1912-1941†
Sloužil	Rakousko-Uhersko; Francie; Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda (1912–1916); Československé legie (1918–1920); Československá armáda (1920–1941); Obrana národa (1939–1941)
Jednotka	c. a k. pěší pluk č. 36; 21. čs. střelecký pluk; referent stížnostní komise MNO; učitel taktiky dělostřelectva v kursu pro vyšší velitele
Velel	kulometná rota 21. čs. střeleckého pluku; Dělostřelecký pluk 3; Dělostřelecký oddíl 256; Dělostřelecký pluk 54; Dělostřelecký pluk 6 „Irkutský“; 6. polní dělostřelecká brigáda; dělostřelectvo 8. divize; Krajské velitelství ON Praha I
Války	první světová válka; sedmidenní válka; druhá světová válka
Bitvy	bitva v Argonnách; bitva u Terronu

František Horáček (29. srpna 1891, Sezemice – 29. září 1941, Praha^[1]) byl československý voják, brigádní generál a příslušník domácího protinacistického odboje.

Mládí

Narodil se 29. srpna 1891 v Sezemicích, v okrese Pardubice. Po vystudování vyšší reálky v roce 1911 nastoupil jako externí učitel v Sezemicích a zároveň studoval učitelský ústav v Praze. V říjnu 1912, poté co byl odveden, nastoupil do školy pro záložní důstojníky v Innsbrucku. Po třech měsících byl odeslán do zálohy. V létě 1914 byl po mobilizaci odvelen na ruskou frontu, odkud zraněný odjel v prosinci téhož roku na léčení do Vídně. Po vyléčení byl odeslán na frontu do Rumunska, kde byl v září 1916 zajat. Po vstupu do čs. legií se v roce 1918 účastnil v řadách francouzské armády řady bojů.

První republika

Po návratu do Československa se účastnil bojů o Těšínsko. V letech 1919–20 již jako voják z povolání pracoval jako referent na MNO. Od roku 1921 působil v různých funkcích dělostřeleckého vojska; jako velitel dělostřeleckého pluku v Litoměřicích, v Bratislavě a v hodnosti plukovníka ve funkci velitele dělostřeleckého pluku v Brně. Od konce roku 1936 působil ve funkci velitele polní dělostřelecké brigády a od roku 1937, již v hodnosti brigádního generála velel dělostřelectvu u 8. pěší divize.

Po okupaci

Po německé okupaci se stal jedním z vedoucích funkcionářů odbojové organizace Obrana národa. Působil ve funkci velitele I. pražského kraje a zároveň dohlížel na součinnost vojenských a civilních složek odboje v prostoru Praha-východ. Koncem roku 1940 byl nucen odejít do ilegality a skrývat se.

Dne 8. září 1941 byl v Praze zatčen a 29. září 1941 po vyhlášení stanného práva popraven.

Po válce

Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana – povýšení do hodnosti divizního generála

Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála. Jeho jméno se nachází na památníku na Olšanech, na pamětní desce v kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Praze a na památníku v Sezemicích.