Kostel svatého Fabiána a Šebestiána (Liboc)

Kostel svatého Fabiána a Šebestiána
Kostel svatého Fabiána a Šebestiána
Kostel svatého Fabiána a Šebestiána
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťLiboc
Souřadnice50°5′13,38″ s. š., 14°19′44,05″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
ProvincieČeská církevní provincie
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátDruhý pražský vikariát
FarnostŘímskokatolická farnost u kostela sv. Fabiána a Šebestiána Praha-Liboc
StatusKostel
ZasvěceníFabián a svatý Šebestián
Datum posvěcení20. října 1844
Architektonický popis
Stavební slohRománský, empír
Typ stavbykostel
Výstavbapůvodní kostel snad 992, dnešní podoba z roku 1842
Specifikace
Stavební materiálkámen, zdivo
Další informace
UliceLibocká
Kód památky40513/1-1505 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický kostel svatého Fabiána a Šebestiána v Praze-Liboci se nachází v ulici Libocká. Původně byl románský, nově je vystaven klasicistně v letech 1842-1844.

Historie

Vesnice Liboc (villa Lubocz) byla spolu s jinými darována klášteru benediktinů v Břevnově již v zakládací listině z roku 993[1]; listina je však falzem ze 12. století, odráží tedy situaci té doby. Analogicky k dalším vsím tohoto kláštera je tedy pravděpodobně, že kostel byl postaven v době románské. Dosvědčily to četné archeologické nálezy raně středověkého osídlení z blízkosti kostela a z klášterního dvora[2]. Také zasvěcení kostela sv. Fabiánovi a sv. Šebestiánovi je pro období od konce 11. do 1. poloviny 13. století typické.

Podle nespolehlivých zpráv Václava Hájka z Libočan měl být kostel založen již roku 992 knížetem Boleslavem II. na místě, kde pohanský pán Hradoboj z Ruzyně nechal zabít kněze a misionáře Prostivoje. Následujícího roku měla být celá ves Liboc i s kamenným kostelem předána břevnovskému klášteru.

Roku 1421 pražská obec Liboc břevnovskému klášteru odňala a v kostele začali působit utrakvističtí kněží. Po rekatolizaci dal kostel někdy mezi lety 1651–1685 obnovit nejvyšší purkrabí Bernard z Martinic a duchovní správa kostela připadla nejdříve faráři kostela Matky Boží před Týnem a následně františkánům u kostela Panny Marie Sněžné.[3]

Vlastní farnost vznikla v Liboci až roku 1702. Libocký farář zprvu spravoval také Bohnice, úkolů na něj kladených však bylo příliš, a tak se roku 1738 Bohnice od libocké farnosti odloučily. I tak k libocké farnosti v následujících desetiletích přináležela Ruzyně, Nebušice, Vokovice, Veleslavín, Řepy, Bílá Hora, Stodůlky, Košíře a Motol. Od konce 18. století se sice okrsek libocké farnosti začal zmenšovat, přesto však kapacita kostela přestávala vystačovat. Kostel byl navíc vlhký a tmavý, protože jeho podlaha se nacházela pod úrovní terénu.[4]

Farář František Lampa proto nechal vypracovat plány nového kostela, který by místo dosavadních 250–300 pojal 620 věřících. Roku 1842 byl starý kostel úplně zbourán a na jeho místě začal stavitel Karel Brusta stavět kostel nový. Oltářní obraz namaloval Josef Vojtěch Hellich a varhany vyhotovil pražský varhanář Gartner. Nový kostel byl vysvěcen v neděli 20. října 1844.[5] Zároveň byl zrušen přilehlý hřbitov, který byl přeložen na nový hřbitov u Hvězdy.

Roku 1958 byl kostel zapsán do seznamu kulturních památek.[6]

Současnost

Farní kostel a budovu fary převzali roku 1996 do své správy pražští karmelitáni, kteří je dali adaptovat. V 90. letech byla také rekonstruována sousední budova bývalých jeslí pro Domov Svaté rodiny mentálně postižených osob, jimž slouží dosud.

Galerie

  • Kostel sv. Fabiána a Šebestiána
    Kostel sv. Fabiána a Šebestiána
  • Libocký kostel, nad hladinou Libockého rybníka
    Libocký kostel, nad hladinou Libockého rybníka
  • Interiér kostela
    Interiér kostela

Odkazy

Reference

  1. ↑ Codex diplomaticus necnon epistolaris regni Bohemiae, edidit Gustav Fridrich. Praha 1912, s. 348
  2. ↑ Olmerová 1982, s. 45-86
  3. ↑ PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Liboc, fara, s. 45–47. 
  4. ↑ Podlaha (1911), s. 47–50.
  5. ↑ Podlaha (1911), s. 50–51.
  6. ↑ Národní památkový ústav. Databáze MonumNet [online]. [cit. 2011-08-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • OLMEROVÁ Helena: Raně středověké sídliště v Praze 6 - Liboci. in: Archaeologica Pragensia 3, 1982, s. 45-86.
  • PODLAHA Antonín, Posvátná místa Království českého. Arcidiecéze pražská, Díl V. Vikariát Libocký. Praha 1911, s. 51-52

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.