Deštníkový druh

Velké šelmy bývají pokládány za typické deštníkové druhy

Deštníkový druh (anglicky umbrella species) je v biologii ochrany přírody označení pro takový druh, jehož cílená ochrana současně přispívá i k ochraně jiných, necílových druhů, respektive jejich společenstev přirozeně se vyskytujících ve stejné lokalitě nebo stejné oblasti.[1] 

Seddon a Leechová (2008) doporučili při identifikaci deštníkových druhů využívat následujících sedm kritérií, jimiž jsou: dobře prostudovaná ekologie a chování kandidátního druhu, vysoká pravděpodobnost přetrvání jeho populace, společný výskyt s jinými druhy zasluhujícími ochranu, ochranný management prospívající i těmto jiným druhům, citlivost na narušování ze strany člověka a snadný monitoring.[2] Na základě deštníkových druhů lze určovat například výběr lokalit zasluhujících ochranu, velikost těchto lokalit a/nebo minimální nároky na složení, strukturu a procesy v ekosystémech. Jako příklad deštníkových druhů bývají uváděny například velké šelmy, poněvadž mají značné teritoriální nároky a jejich ochrana se tak pojí s ochranou rozsáhlých ploch krajiny.[1] 

V praxi však některé typické deštníkové druhy nemusejí reprezentovat biologickou rozmanitost ve společenstvech tak dobře jako některé druhy v tomto ohledu přehlížené, a to i ochranáři přírody. Například studie zkoumající deštníkové druhy savců na ostrově Sumatra dospěla k závěru, že za lepší deštníkové druhy lze považovat levharta Diardova (Neofelis diardi), sambara ostrovního (Rusa timorensis) a medvěda malajského (Helarctos malayanus) spíše než tygra sumaterského (Panthera tigris sumatrae) a nosorožce sumaterského (Dicerorhinus sumatrensis), ačkoli druzí jmenovaní zastávají v ekosystému roli velkých masožravců, resp. býložravců a jsou mj. také obecně známější.[3] Termín deštníkový druh by tak měl být odlišován od termínu vlajkový druh (anglicky flagship species), jenž označuje druh populární či oblíbený veřejností a z tohoto pohledu využívaný pro ochranu přírody.

Reference

  1. a b PRIMACK, Richard B.; KINDLMANN, Pavel; JERSÁKOVÁ, Jana. Úvod do biologie ochrany přírody. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 472 s. ISBN 978-80-7367-595-0. S. 292. 
  2. SEDDON, Philip J.; LEECH, Tara. Conservation short cut, or long and winding road? A critique of umbrella species criteria. Oryx. 2008, roč. 42, čís. 2, s. 240–245. Dostupné online [cit. 2025-08-22]. ISSN 1365-3008. doi:10.1017/S003060530806119X. (anglicky) 
  3. ARDIANTIONO; DEERE, Nicolas J.; RAMADIYANTA, Eka. Selecting umbrella species as mammal biodiversity indicators in tropical forest. Biological Conservation. 2024-04-01, roč. 292, s. 110511. Dostupné online [cit. 2025-08-22]. ISSN 0006-3207. doi:10.1016/j.biocon.2024.110511. 

Související články