Biologie ochrany přírody

Rypouš severní (Mirounga angustirostris) prošel efektem hrdla lahve, jehož dopady zkoumali Hoffman et al. (2024)[1]

Biologie ochrany přírody, jinak také ochranářská biologie či konzervační biologie (anglicky conservation biology), je disciplína biologie zaměřená na ochranu přírody. Biologové ochrany přírody se soustředí například na výzkum celosvětové biodiverzity a vlivu člověka na druhy, společenstva a ekosystémy, poskytují doporučení pro ochranu ohrožených druhů, zachování genetické rozmanitosti druhů či přispívající k ochraně a regeneraci biologických společenstev nebo k ochraně ekosystémových funkcí těchto společenstev. Zčásti jde tak o vědní disciplínu popisnou, zčásti normativní, jejíž výstupy mají zabránit ztrátě biologické rozmanitosti způsobené lidskými aktivitami.[2]

Ve srovnání s environmentalistickým hnutím biologie ochrany přírody nevyvíjí politický tlak nebo výchovnou činnost, ale přináší primární výzkum. Jakožto multidisciplinární obor sama vychází ze řady dalších akademických oborů, jako jsou populační biologie a ekologie, taxonomie, evoluční biologie a genetika, využívá ale také tradiční aplikované obory, jako jsou teorie optimálního využívání zdrojů, lesnictví, zemědělství, rybářství nebo myslivost, případně zkušenosti pracovníků zoologických a botanických zahrad a akvárií. Jakožto samostatná biologická disciplína existuje od 80. let 20. století.[2]

Nejvlivnějším a nejcitovanějším vědeckým periodikem zabývajícím se biologií ochrany přírody je Conservation Biology, časopis vydávaný americkou Společností pro biologii ochrany přírody (Society for Conservation Biology; SCB) již od roku 1987.[3] Z periodik alespoň zčásti zaměřených na ochranářskou biologii lze dále jmenovat například Nature Ecology and Evolution.[4] V rámci Mezinárodního svazu ochrany přírody k roku 2025 existovalo celkem sedm expertních komisí.[5]

Reference

  1. ↑ HOFFMAN, Joseph I.; VENDRAMI, David L. J.; HENCH, Kosmas. Genomic and fitness consequences of a near-extinction event in the northern elephant seal. Nature Ecology & Evolution. 2024-12, roč. 8, čís. 12, s. 2309–2324. Dostupné online [cit. 2025-08-23]. ISSN 2397-334X. doi:10.1038/s41559-024-02533-2. (anglicky) 
  2. ↑ a b PRIMACK, Richard B.; KINDLMANN, Pavel; JERSÁKOVÁ, Jana. Úvod do biologie ochrany přírody. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 472 s. ISBN 978-80-7367-595-0. Kapitola Podstata a původ biologie ochrany přírody. 
  3. ↑ Conservation Biology [online]. jstor.org [cit. 2025-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Aims & Scope [online]. nature.com [cit. 2025-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ IUCN expert Commissions [online]. iucn.org [cit. 2025-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.