Bedžové
| Bedžové | |
|---|---|
 Bedža | |
| Populace | |
| 1,900,000–2,759,000 | |
| Země s významnou populací | |
| Východní poušť | |
 Súdán | 2,620,000 (2024) |
 Eritrea | 121,000 (2022) |
 Egypt | 88,000 (2023) |
| Jazyk(y) | |
| bedžština, arabština, tigrejština | |
| Náboženství | |
| islám | |
Bedžové (v jednotném čísle Bedža) jsou kušitský národ, žijící převážně ve Východní poušti od jihovýchodního Egypta přes východní Súdán až po severozápadní Eritreu. Jejich počet se pohybuje kolem 1 900 000 až 2 759 000 obyvatel.
Někteří stále hovoří původním rodným kuštiským jazykem bedžským, ale velká část dnes hovoří rodně arabsky (semitským jazykem) vlivem arabizace, islamizace a míšení obou národů. V Eritreji a jihovýchodním Súdánu někteří hovoří tigrejsky (semitským jazykem).
Dějiny národa
Ve starověkých textech jsou zmiňováni Blemijové, kteří jsou obecně přijímáni za předky Bedžů. Západně od nich u Nilu bývalo starověké království Kuš. Blemijština (neboli stará bedžština), a tedy i dnešní bedžština jsou možná příbuzné hlavnímu jazyku starověké Kuše, jenž se nazývá merojština a jehož zařazení je kvůli nedostatku textů sporné, ale o němž někteří usuzují, že byl kušitský. Vyznávali pohanství podobné egyptskému a kušskému.
V 6. století se pravděpodobně část obrátila na křesťanství. V této době totiž už pohanská Kuš zanikla vlivem vpádu křesťanských Núbijců ze západu a útoků mocného Aksumu na jihu, jenž brzy nato rovněž přijal křesťanství. Núbijci založili království Makúrie a Nobatie, jejich jazyk núbijština (nilosaharský jazyk) postupně nahradil merojštinu a pohanští Bedžové byli zatlačeni dále do pouště. Islamizace přišla až v 15. století vlivem muslimských Fungů, kteří v oblasti založili Fundžistán.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beja people na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedžové na Wikimedia Commons