ČKD

ČKD
Logo
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	1871
Datum zániku	1998
Předchůdci	Českomoravská - Kolben Breitfeld, Daněk a spol.
Zakladatelé	Emil Kolben, Čeněk Daněk
Sídlo	Praha, Česko Česko
Adresa sídla	Kolbenova 609/38, Praha, 190 00, Česko
Souřadnice sídla	50°4′18″ s. š., 14°24′7″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	strojírenský
Produkty	parní a dieselové lokomotivy, tramvaje
Dceřiné společnosti	ČKD Dopravní systémy ČKD Polovodiče
Identifikátory
IČO	27129357
OpenCorporates ID	cz/27129357
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ČKD (původně zkratka z Českomoravská-Kolben-Daněk, po znárodnění podniku se zkratka nerozepisovala) byl český strojírenský podnik sídlící v Praze a vzniklý v druhé polovině 19. století. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 nebyl holding ekonomicky úspěšný, postupně se rozpadl a většina dceřiných společností zkrachovala.^[1]

Značku ČKD nadále v Česku používá několik menších společností, například ČKD Blansko, ČKD Asset, ČKD Kutná Hora a ČKD Mobilní Jeřáby.

V roce 1854 založil Čeněk Daněk v Karlíně společnost Daněk a spol. Ta se roku 1872 sloučila se společností Breitfeld & Evans a vznikla tak Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk i spol. Do jejího výrobního programu patřilo hlavně vybavení dolů a potravinářského průmyslu.

V roce 1871 byla založena akciová společnost První Českomoravská továrna na stroje v Praze a na ploše přes 10 ha postavila svůj závod v Libni u Prahy. Mezi její velké realizace patřila i Petřínská rozhledna či Průmyslový palác na Pražském výstavišti. Na přelomu století zahájila výrobu kolejových vozidel,^[2] v roce 1907 pak spolu se společností Ringhoffer založila výrobce automobilů Praga.

Roku 1896 založil ve Vysočanech inženýr Emil Kolben společnost Kolben a spol. O dva roky později fúzovala se společností Pražská a.s. a vznikla tak Elektrotechnická a.s. Od roku 1901 vyráběla kompletní vybavení pro vodní elektrárny.

Roku 1921 se První Českomoravská továrna na stroje v Praze sloučila s Elektrotechnickou a.s. a vznikla tak Českomoravská – Kolben. Ta se v roce 1927 spojila s Akciovou společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. a vznikla Českomoravská–Kolben–Daněk (ČKD), největší strojírna v tehdejším Československu. V čele podniku stál Emil Kolben, a to až do roku 1939, dne 6. června 1943 byl zatčen nacisty.

Za druhé světové války byla společnost přejmenována na Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG (BMM), resp. česky Českomoravské strojírny, akciová společnost, a vyráběla hlavně zbraně pro Wehrmacht, například tank PzKpfw 38(t) či stíhač tanků Hetzer. Při americkém náletu 25. března 1945 byl podnik těžce poškozen.

Po válce byl podnik obnoven a rychle znárodněn. Jeho struktura se po nástupu centrálně řízeného hospodářství často měnila a bylo do něj začleněno mnoho poboček po celé republice. V roce 1949 se podnik rozdělil podle lokalit na místní národní podniky, jako byl například elektrotechnický podnik ČKD Stalingrad ve Vysočanech či podnik ČKD Sokolovo v Libni. Od ustavení tzv. oborového podniku v první polovině 60. let až do transformace v květnu 2007 nesl název ČKD Praha s různými přívlastky vyjadřujícími právní formu – postupně oborový podnik, koncernový podnik, státní podnik (kombinát), akciová společnost (odlišovat od ČKD Blansko, které není od roku 1950 jeho součástí). V roce 1963 se součástí podniku stala vagónka Tatra Smíchov (do roku 1945 Ringhoffer-Tatra) jako závod ČKD Tatra.

Podnik vyráběl, mimo jiné, elektrické stroje, polovodičové usměrňovače, velké průmyslové kompresory, jeřáby, autojeřáby a další zdvihadla a mnoho jiných strojírenských výrobků. Mezi nejdůležitější a nejznámější provozy koncernu ČKD vždy patřila výroba parních, později motorových lokomotiv v Libni a výroba tramvají v závodě ČKD Tatra na Smíchově, hlavně pro členy RVHP. Podnik se postupně stal největším výrobcem tramvají na světě a zaměstnával až 50 000 lidí. V roce 1963 byla zahájena sériová výroba tramvají Tatra T3, s přibližně 14 000 vyrobenými kusy se jedná o nejpočetněji vyráběný tramvajový vůz na světě. V letech 1963–1994 vyrobila lokomotivka v Libni 7459 lokomotiv ČME3 (ЧМЭ3) V letech 1970 a 1971 byly na Smíchově vyrobeny dvě dvouvozové jednotky Tatra R1 pro pražské metro. Přes velký objem výroby podnik podceňoval investice do modernizace a výzkumu, což vedlo k postupnému zastarávání provozů.

V roce 1990 byla založena společnost ČKD PRAHA, akciová společnost (IČO 00001813), na kterou přešel majetek státního podniku ČKD PRAHA, kombinát.^[3] Ta vznikla jako holding, sama nevlastnila žádné výrobní zařízení a její majetek se skládal z podílů v dceřiných společnostech. Společnost byla zařazena do první vlny kupónové privatizace v roce 1992, v rámci které bylo prodáno 39 % akcií společnosti. Zbytek si stát ponechal se záměrem prodeje institucionálnímu investorovi, nejlépe ze zahraničí. Nakonec však byla zvolena tzv. česká cesta.^[1] V roce 1993 se holdingová společnost přejmenovala na ČKD PRAHA HOLDING, a.s.^[3]

Na prodej 51% podílu vyhlášena veřejná soutěž, ve které zvítězila společnost Inpro podnikatele Jiřího Marouška,^[4] která nabídla 978 milionů Kč. Na tento nákup, která se uskutečnil v roce 1994, získala úvěr od Investiční banky.^[1] Část akcií dceřiných společností byla privatizována v rámci druhé vlny kupónové privatizace.^[1][5] Holding tehdy kromě mateřské společnosti tvořilo 18 dceřiných společností, některé společnosti používající značku ČKD však součástí holdingu nikdy nebyly (mj. ČKD Kutná Hora, ČKD Slavia Napajedla, ČKD Polovodiče nebo ČKD Slaný). V roce 1995 měl holding konsolidované tržby ve výši 8 miliard Kč.^[1]

S ekonomickým kolapsem zemí RVHP ztratila ČKD Praha svá největší odbytiště. Nedařilo se jí najít nová ve vyspělých státech, svou pozici si udržela jen v některých rozvojových zemích. Byla také zatížena nedobytnými pohledávkami z bývalého SSSR. V roce 1998 měl holding konsolidované tržby ve výši 11 miliard Kč a ztrátu 3,1 miliardy Kč,^[1] stál na pokraji bankrotu. To velice komplikovalo situaci při výrobě velkých veřejných zakázek, jako byly rychlovlaky pro České dráhy či soupravy metra pro Prahu. Holding se financoval pomocí půjček od polostátních bank.

V letech 1997 a 1998 holding prošel finanční restrukturalizací, zajišťovanou Credit Suisse First Boston. Ta však nebyla úspěšná, finanční situace holdingu i dceřiných společností se stále zhoršovala. Do roku 2000 většina dceřiných společností zkrachovala nebo byla prodána.^[1] Nesplacené úvěry se hromadily u polostátních bank, po jejich privatizaci přešly do státní České konsolidační agentury, při jejich kapitalizace tak stát získal podíly v mnohých dceřiných společnostech.

Stát některé společnosti prodal zahraničním investorům, například ČKD Dopravní systémy získal německý Siemens. Zbytek holdingu i s ochrannou známkou získala v roce 2004 společnost 11 FITE, která již dříve odkoupila konkurzní podstatu některých bývalých společností holdingu. V roce 2022 se holding přejmenoval na AŽU PRAHA HOLDING, a.s. a v roce 2023 byl na jeho majetek prohlášen konkurs.^[3]

V prosinci 2024 ochranné známky ČKD vlastnily tři společnosti: původní holdingová AŽU PRAHA HOLDING, a.s. vlastnila valnou většinu známek, Howden ČKD Compressors vlastnila známky na kompresory a kondenzátory a Škoda Vagonka vlastnila známky na lokomotivy.^[6]

Vlastní srdce společnosti: ČKD Trakce a.s. sídlilo na Kolbenově ulici č.p. 609/40. Objekt je památkově chráněný^[7] a dnes prochází rozsáhlou rekonstrukcí, kterou zajišťuje developer areálu, a to společnost Codeco a.s.

V areálu původní Kolbenky je cca 50 budov.

Společnost ČKD Trakce a.s., posléze přejmenovaná na původní jméno Kolbenka a.s., byla po krachu výroby v období 1998–1999 prodána holdingem ČKD skupině vlastníků, kteří rozsáhlý areál po krachu výroby pronajímali k různým aktivitám. Významné bylo například natáčení filmů a hudebních klipů ve zdejších velkých halách.

Areál pak začal být postupně opravován. Proběhlo zateplování budov, odhlučnění hal, oprava střech atp.

V roce 2005 došlo k další vlastnické změně, a to prodeji skupině 11 FITE (mezitím už vlastnila zbytky holdingu ČKD), zastoupené developerem areálu – společností Codeco a.s.

Některé budovy začaly být rekonstruovány. Např. památkově chráněná budova č. 13, dříve výstavní budova, která byla předchozími vlastníky ponechána svému osudu a postupně chátrala. V prosinci 2006 v ní otevřela svůj supermarket společnost Delvita a celá stavba byla nakonec přemalována v pastelových barvách právě Delvity, které však ale neodpovídají průmyslovému charakteru budovy.

V areálu Kolbenky zůstala značná ekologická zátěž. Zvláště pod halami č. 700, 1, 50 a dalšími.

Současné plány developera areálu (Codeco a.s.) jsou přeměnit průmyslový areál Kolbenky na obchody, byty, nákupní zóny atd. To by měla usnadnit hlavně lukrativnost těchto pozemků, vzhledem k jejich umístění nedaleko stanice metra Kolbenova. Tento proces zasáhne i vedlejší areál ČKD DIZ a.s., ale zde je ve hře závazek vlastníka vůči státu nějakou dobu udržet výrobu i počet zaměstnanců. Po tomto datu dojde i na tento areál.

K červenci 2025 byla většina továrního komplexu na Kolbenově po letech chátrání srovnaná se zemí a nahrazena bytovými domy.

• JONÁK, Stanislav. Do Kolbenky – architektura, co dala život umění Stanislav Jonák – 8A Publishing, 2024. 136 s. ISBN 978-80-909171-0-1

• ČKD Asset
• ČKD Blansko
• Předávací nádraží Praha-východ
• Seznam lokomotiv ČKD
• Tramvaje Tatra

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ČKD na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky ČKD Group Archivováno 18. 1. 2012 na Wayback Machine.
• VYKOUKAL, Petr. ČKD: pýcha a pád největšího výrobce tramvají na světě. Peníze.cz [online]. 2006-05-26 [cit. 2018-4-25]. Dostupné online.