Zlatí úhoři

Zlatí úhoři
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	83 min
Žánr	filmové drama
Předloha	Zlatí úhoři
Námět	Ota Pavel
Scénář	Karel Kachyňa Dušan Hamšík
Režie	Karel Kachyňa
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Vladimír Menšík Rudolf Hrušínský Radoslav Brzobohatý Eliška Balzerová Zdeněk Martínek
Produkce	Jaromír Lukáš
Hudba	Luboš Fišer
Kamera	Jan Čuřík
Střih	Jiří Brožek
Zvuk	Pavel Jelínek
Architekt	Jan Oliva
Výroba a distribuce
Premiéra	4. září 1979 (Československo)
Produkční společnosti	Československá televize Barrandov Studio
Zlatí úhoři na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlatí úhoři jsou československé filmové drama režiséra Karla Kachyni z roku 1979 natočené Hlavní redakcí vysílání pro děti a mládež Československé televize ve filmovém studiu Barrandov. Jde o adaptaci autobiografických povídek Oty Pavla Jak jsem potkal ryby z roku 1974. V hlavních rolích Vladimír Menšík, Martin Mikuláš a Rudolf Hrušínský, hudbu složil Luboš Fišer. Film získal v roce 1979 cenu na festivalu Prix Italia v kategorii Drama.^[1]

Malý chlapec Prdelka (Martin Mikuláš) prožívá své dětství u břehu Berounky spolu se svojí maminkou, tatínkem a dvěma bratry. Otec spolu s rodinným přítelem Proškem (Rudolf Hrušínský) učí všechny kluky rybařit, ctít rytmus této řeky, její zákony. Vypráví svým synům o zlatých úhořích, kteří jednoho dne připlují. To se děje na počátku II. světové války, která přeruší nejen cyklus klidných předválečných časů, ale posléze i pospolitost jejich rodiny. Nacisty okupované Československo coby Protektorát Čechy a Morava totiž zavedlo Norimberské zákony, a tak musí v půli války židovský otec a bratři coby míšenci druhého stupně odejít do Terezína. Stín války tak leží nejen na řece, ale i na rodině. Prdelka zůstává sám s matkou, pokouší se díky svým místním znalostem i znalostí řeky pomáhat všemi silami. Načerno rybaří, směňuje ryby za jiné potraviny, a tak pomáhá nejen mamince, ale také mohou něco poslat tatínkovi a bratrům do tábora na přilepšenou. V konci příběhu Prdelka nachytá zlaté úhoře, ale nezabije je. Vrací je do řeky, protože to jsou ti tatínkovi zlatí úhoři.

• Soubor povídek s názvem Zlatí úhoři vyšel po smrti Oty Pavla v roce 1985 ve výboru Bohumila Svozila.^[2]
• Natáčení probíhalo v Praze na Starém městě, na Berounce v Týřovicích, v Bechyni, u rybníka v Bzí. ^[3]
• Roli Prdelky měl nejprve hrát Tomáš Holý.^[4] Režisér Karel Kachyňa s ním točil film Setkání v červenci, který získal dvě ceny na MFF v Panamě, z toho jednu přímo pro Tomáše, za nejlepší herecký výkon. Proto chtěl Tomáše i pro tento film. Tomáš byl ale na léto 1978 zamluvený už pro dva filmy (Jak dostat tatínka do polepšovny a Na pytlácké stezce), a tak rodiče roli odřekli. Produkce narychlo našla náhradu, kterou byl Martin Benda, bratr dlouholetého poslance Marka Bendy.^[5][6] Když byla natočena většina záběrů s ním, tak vyšlo najevo, že je to syn disidenta a signatáře Charty 77 Václava Bendy. To způsobilo nevoli tehdejších funkcionářů na Barrandově. Dali Kachyňovi najevo, že film půjde rovnou do trezoru. Karel Kachyňa se odhodlal k riskantnímu kroku: Všechny záběry s Prdelkou se přetočí. Produkce se opět dala do hledání a našla Martina Mikuláše, který později chodil s Tomášem na gymnázium, do stejného ročníku ale do paralelní třídy.

• Zlatí úhoři ve Filmovém přehledu
• Zlatí úhoři v Česko-Slovenské filmové databázi
• Zlatí úhoři ve Filmové databázi
• Zlatí úhoři na Kinoboxu
• Zlatí úhoři v Internet Movie Database (anglicky)
• Dokument České televize Jak jsem se zbláznil o životě a díle Oty Pavla