Ze života hmyzu (opera)

Ze života hmyzu (v originále Zo života hmyzu) je poslední dokončená opera slovenského skladatele Jána Cikkera na vlastní libreto podle stejnojmenné hry bratří Karla a Josefa Čapků.

Cikker napsal svou poslední dokončenou operu Ze života hmyzu (pozdější Antigóna zůstala torzem) v letech 1984–1986.^[1]

K volbě tématu při příležitosti premiéry napsal: „Je to hluboký námět, ve kterém by se člověk měl učit chápat a odpouštět. Nejkrásnějším pocitem pro autora opery je, když může jednoduchými, ale hluboce lidskými a skromnými prostředky vyslovit, že člověk není ubožák, pokud sám umí podat pomocnou ruku. Stojím v hluboké pokoře před zázraky lidského srdce, lidské radosti, lidské sounáležitosti. V této mé opeře jde právě o to. V podstatě je oslavou lidské dobroty a opovrhováním nelidskostí. Jako skladatel jsem se možná měnil, jako člověk jsem zůstal takový, jako při svých skladatelských i operních začátcích. Jestliže ve smyslu těchto mých myšlenek nová opera zarezonuje a zasáhne posluchače, budu spokojen.“^[2]

Autor při přepracování textu hry na libreto zasahoval do textu jen minimálně, mírně krátil a škrtnul některé epizodní postavy ve třetím dějství (Posel, Generální ubytovatel, Novinář, Dobroděj). Ostatní postavy ze hry zůstávají, přičemž sbor vystupuje v úloze mravenců ve třetím dějství a jepic v epilogu^[3] Ještě více než ve hře samotné je v opeře autorským alter ego postava Tuláka, který utíká do přírody zklamán lidskou společností a v chování hmyzu vidí podobenství lidských nectností, zejména různých podob sobectví. Tulákovi patří také nejlyričtější pasáže opery, která má jinak konverzační a hudebně ryze deklamační podobu.^[3] Cikker se s ním výslovně ztotožňuje: „I v textu i v mojí hudbě jsem na straně tohoto Tuláka, dobráka, trochu slabocha, ale v jádru nesmírně čistého člověka. A takového ho přivádějí na scénu autoři hry – a ve službě jejich velké myšlence i já ve své opeře.“^[2] Miloslav Blahynka vidí v Tulákovi „obraz apolitického hrdiny povzneseného nad všechnu hamižnost a kořistnictví všedního života“ a v tomto smyslu v něm vidí paralelu s hrabětem Pongráczem z předchozí Cikkerovy opery Obléhání Bystrice; jeho pohled na věčný koloběh života a závěrečný monolog zase připomenou Lesníka z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky.^[4]

Opera byla poprvé provedena 21. února 1987 ve Slovenském národním divadle. Dirigoval Viktor Málek, režii měl Branislav Kriška.^[1] Další inscenace dosud nejsou.^[3]

Děj opery – včetně členění na prolog, tři dějství a epilog – sleduje s jen drobnými změnami děj hry bratří Čapků (viz).

Tři flétny, tři hoboje, čtyři klarinety, tři fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, bicí souprava; dvě harfy; celesta; xylofon; zvony; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).^[6]