Zdenko Bergmann

Zdenko Bergmann
Jiná jménaZděnko Bergmann, Zdeněk Bergmann
Narození25. srpna 1895
Pardubice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942
KT Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěElišky Krásnohorské 10/2, Praha 1
Povoláníbankovní úředník
Nábož. vyznánížidovské
PříbuzníHilda Bondyová (sestra), Alexander Bondy (švagr), Jiří Bondy (synovec), Lydie Bondyová (manželka synovce)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenko Bergmann (též Zděnko[1] či Zdeněk Bergmann[2]) (25. srpna 1895 Pardubice – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl židovský bankovní úředník, nacisty považován za podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid. Jeho synovec Jiří Bondy byl manžel Lydie Bondyové, původní majitelky jízdního kola, které použil Jozef Gabčík při útoku na R. Heydricha.[3][4]

Život

Zdenko Bergmann se narodil do židovské rodiny Adolfa Bergmanna a Anny Bergmannové, rozené Munkové.[3] Byl nejmladší ze čtyř sourozenců, měl sestru Hildu (* 1887) a dva bratry: Quida (* 1889) a Lea (* 1893).[5]

Zdenkův bratr Leo Bergmann padl v první světové válce.[5] Bratr Quido byl ženatý s Bertou Herschmann (zemřela v roce 1934), se kterou měl syny Karla (* 1921) a Adolfa (* 1924). Syna Adolfa poslal v říjnu 1939 vlakem do Dánska (v rámci organizovaného transportu českých židovských dětí do Dánska), čímž mu zachránil život.[6][7] Sám Quido byl 26. října 1941 transportován do Lodže[1], a v roce 1942 do Osvětimi, kde zahynul.[8][6] Quidův syn Karel byl 5. května 1942 transportován do Mauthausenu a tam 18. května 1942 zavražděn.[6] Zdenkova sestra Hilda se provdala za židovského lékaře-gynekologa Alexandra Bondyho (* 1874). Narodili se jim dva synové: Jiří Bondy (* 1910) a Karel Bondy (1914–1941), kteří stejně jako jejich otec studovali medicínu.[9]

Zdenko Bergmann utrpěl v první světové válce zranění lebky. Nikdy se neoženil a pracoval jako bankovní úředník.[4] V Praze žil na adrese Slezská 1459/72 na Vinohradech[10] a v Lucemburské ulici 1876/44 na Žižkově.[4] Za protektorátu byl hlášen v bytě v ulici Elišky Krásnohorské 10/2, poblíž Staroměstského náměstí.[1][3], kde bydleli kromě Zdenkovy sestry Hildy a jejího manžela MUDr. Alexandra Bondyho i jejich syn MUDr. Jiří Bondy s manželkou, zdravotní sestrou Lydií Bondyovou, rozenou Holznerovou (nar. 3. září 1921 Teplice-Šanov). Lydie se s rodinou po Mnichovské dohodě přistěhovala do Prahy z Teplic, odkud si přivezla svoje dámské jízdní kolo a jezdila na něm do práce.[11]

Příběh kola

Podrobnější informace naleznete v článku Kola Gabčíka a Kubiše.
Kolo Lydie Bondyové

Protižidovská opatření zakazovala Židům vlastnit dopravní prostředky a tedy i jízdní kola, a proto Lydie Bondyová darovala svůj bicykl kolegyni, zdravotní sestře Marii Šebestové (nar. 31. října 1908), která pro něj ale neměla využití. Kolo tedy přenechala svojí sestře Barboře Kuthanové (nar. 4. února 1904), ale ta jí ho ze stejného důvodu vrátila zpět. Před Vánoci roku 1941 nabídla Lydie kolo Vlastimilu Moravcovi, s jehož rodinou se dobře znala. Od Vlastimila Moravce se bicykl dostal k Jozefu Gabčíkovi, který ho zanechal na místě útoku na Reinharda Heydricha. Tak se kolo dostalo do rukou německých vyšetřovatelů a bylo vystaveno ve výkladní skříni Baťova obchodu na Václavském náměstí. I přes slibovanou finanční odměnu se žádná z předchozích majitelek kola nepřihlásila.[12]

Zatčení, smrt

Zrada parašutisty Karla Čurdy a následné intenzivní vyšetřování dovedly nakonec gestapo k postupnému odhalení sítě podporovatelů parašutistů. Manželka jeho synovce Jiřího Bondyho, Lydie Bondyová, coby původní majitelka kola, byla zatčena, protože nic neohlásila. S ní byla zatčena i její matka Frieda Holznerová, dále pak Jiří Bondy a Zdenkova sestra Hilda s manželem Alexandrem Bondym. Gestapu neunikly ani Marie Šebestová s manželem Karlem Šebestou (nar. 25. října 1898) a Barbora Kuthanová s manželem Antonínem Kuthanem (nar. 7. června 1896).

Z policejní vazby v Praze byli všichni převezeni do Malé pevnosti Terezín, kde byl 21. července 1942 Zdenkův synovec Jiří Bondy utýrán k smrti.[13][14] Zdenko Bergmann a ostatní členové rodiny, Šebestovi a Kuthanovi byli deportování 22. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen a zde 24. října zastřeleni při fingované zdravotní prohlídce společně s desítkami dalších českých odbojářů a jejich rodinných příslušníků. Děti Kuthanových Antonín (nar. 1929) a Libuše (nar. 1934) skončily v internačních táborech Jenerálka, poté Svatobořice a Planá nad Lužnicí, kde se dočkaly konce války.[3]

Synovec Adolf

Zdenkův synovec Adolf (celým jménem Adolf Ozer ben Aharon Bergmann), zvaný Dasha, kterého jeho otec (Zdenkův bratr Quido) v roce 1939 poslal záchranným transportem do Dánska, válku přežil. V roce 1943 uprchl z nacisty obsazeného Dánska do Švédska. V letech 1944 až 1945 sloužil jako dobrovolník ve Svobodné československé armádě ve Velké Británii a Francii, později byl vyznamenán Československým válečným křížem. Po válce vystudoval mlékárenskou technologii na Zemědělské univerzitě v Dánsku. S manželkou a čtyřmi dětmi žil v Kodani. Zemřel v Dánsku v roce 2001 ve věku 76 let.[15]

Připomínka

  • Jeho jméno (Bergmann Zdeněk *25. 8. 1895), jméno jeho sestry (Bondyová Hilda roz. Bergmannová *8. 6. 1887), jméno jeho švagra (Bondy Alexander MUDr. *3. 10. 1874), jméno synovcovy manželky (Bondyová Lydie roz. Holznerová *3. 9. 1921) a její matky (Holznerová Sára Frida roz. Grünhutová *24. 5. 1898) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[16][17]
  • Pamětní deska věnována příslušníkům rodin Bergmannových, Bondyových a Holznerových se nachází na domě v ulici Elišky Krásnohorské 10/2 v Praze 1. Na desce je nápis: "V tomto domě žili obětaví členové odboje Hilda BONDYOVÁ, MUDr. Alexander BONDY, Lydie BONDYOVÁ, MUDr. Jiří BONDY, Frieda HOLZNEROVÁ a Zdenko BERGMANN. Podpořili splnění úkolu výsadku ANTHROPOID. Zavražděni 22.7.1942 v Terezíně a 24.10.1942 v KT Mauthausen."[18]
  • Na Novém židovském hřbitově na Olšanech se nachází kenotaf Zdenka Bergmanna a dalších rodinných příslušníků. Na desce je nápis: "IN MEMORIAM / Oběti Heydrichyády / ZDENKO BERGMANN / HILDA BERGAMANN-BONDY / ALEXANDER BONDY / JIŘÍ BONDY / LYDIA HOLZNER-BONDY."[8]
  • Kamen zmizelých věnovaný Zdenku Bergmannovi se nachází na chodníku na adrese Lucemburská 1876/44, Praha 3 - Žižkov[4] a dva kameny připomínající jeho bratra Quida Bergmanna a synovce Karla Bergmanna se nacházejí na adrese Záhořanského 1644/3, Praha 2 - Nové Město.[6] V červnu 2025 byl odhalen kámen zmizelých jeho sestře Hildě Bondyové na chodníku před domem na adrese Široká 37/7, Praha 1 - Josefov.[19][20]

Galerie

  • Sestra Hilda Bondyová
    Sestra Hilda Bondyová
  • Švagr Alexander Bondy
    Švagr Alexander Bondy
  • Synovec Jiří Bondy s manželkou Lydií Bondyovou
    Synovec Jiří Bondy s manželkou Lydií Bondyovou
  • Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
    Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
  • Pamětní deska na domě v ulici Elišky Krásnohorské v Praze 1, kde Bondyovi bydleli po přestěhování
    Pamětní deska na domě v ulici Elišky Krásnohorské v Praze 1, kde Bondyovi bydleli po přestěhování
  • Kamen zmizelých věnovaný Zdenku Bergmannovi v Lucemburské ulici v Praze 3
    Kamen zmizelých věnovaný Zdenku Bergmannovi v Lucemburské ulici v Praze 3
  • Kamen zmizelých věnovaný jeho sestře Hildě Bondyové v Široké ulici v Praze 1
    Kamen zmizelých věnovaný jeho sestře Hildě Bondyové v Široké ulici v Praze 1
  • Kameny zmizelých věnované Zdenkovu bratru Quidu Bergmannovi a synovci Karlu Bergmannovi v ulici Záhořanského, Praha 2
    Kameny zmizelých věnované Zdenkovu bratru Quidu Bergmannovi a synovci Karlu Bergmannovi v ulici Záhořanského, Praha 2
  • Hrob a kenotaf rodiny Bergmannovy a Bondyovy na Novém židovském hřbitově na Olšanech, Praha 3
    Hrob a kenotaf rodiny Bergmannovy a Bondyovy na Novém židovském hřbitově na Olšanech, Praha 3
  • Kenotaf rodiny Bergmannovy a Bondyovy na Novém židovském hřbitově na Olšanech, Praha 3
    Kenotaf rodiny Bergmannovy a Bondyovy na Novém židovském hřbitově na Olšanech, Praha 3

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Zděnko Bergmann | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zdeněk Bergmann, Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3. 
  4. ↑ a b c d BERGMANN ZDENKO – Stolprestiene [online]. 2025-06-18 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b BONDYOVÁ HILDA – Stolprestiene [online]. 2025-06-18 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d BERGMANN QUIDO – Stolprestiene [online]. 2025-06-18 [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Bergmann Adolf: Žádost o vydání cestovního pasu | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Kenotaf Quido, Zdenko a Hilda Bergmannovi a Alexander, Jiří a Lydia-Bondyovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ MATYASOVA, Judita. juditastoryteller: Story of bike - unknown chapter of assasination of Heydrich [online]. Úterý 27. srpna 2013 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa, události, lidé = A Guide through Prague under the Protectorate = Der Reiseführer durch Prag in dem Protektorat. Vydání první. vyd. Praha: Academia : Archiv hlavního města Prahy 804 s. (Průvodce). ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. 
  11. ↑ Aktuality. zamek-teplice.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ MORAVEC, Martin. Nová pamětní deska v ulici Elišky Krásnohorské 2 [online]. 2020-10-29 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ Jiří Bondy, Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: vojáci - odbojáři - památníky. Vydání první. vyd. Praha: Academia 1127 s. (Průvodce). ISBN 978-80-200-2614-9. 
  15. ↑ Adolf Dasha Bergmann, BohMor Authors and Contributors. www.jewishgen.org [online]. [cit. 2025-08-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Pomník Obětem 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthrophoid | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ BOUČEK, Jiří. Na Praze 1 přibyly nové kameny zmizelých [online]. 2025-06-19 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ Kameny zmizelých - Hilda Bondyová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. 
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.