Zână

Zână, v plurálu zîne, je vzdušná víla v rumunském folklóru. Zîne se objevují pouze v noci, kdy tančí v kruzích nad zemí a hrají na větrné nástroje. Někdy také sestupují na zem a zanechávají po sobě stopy. Člověk, který se objeví na místě, kde se shromáždily, je ihned zabit nebo je do konce života znehybněn či přijde o rozum.^[1] Vládkyní zîne je Doamna Zînelor „královna víl“, která zasvěcuje tajné bratrstvo koledníků zvané călușari. Koledníci svými písněmi odvrací nebezpečná kouzla víl, zároveň jsou ale vílami trestáni za porušení své přísahy.^[2]

Výraz zână vychází z jména římské bohyně Diany. Stejným způsobem vznikly v mnoha dalších evropských jazycích výrazy pro vílu: zanë (albánština), jana (srbština), anjana (kantabrijština); případně pro čarodějnici: jánara (neapolština), jarrá/džana (sardština). Říká se jim také výrazy s významy „Krásky“, „Větrnice“ nebo „Letnice“, z důvodu tabuizace pak také Iely („Ony“).^[1]

Historik náboženství Ioan Culianu zîne přirovnává vzhledem k jejich nebezpečným nočním zjevením k Divokému honu, známému především z folklóru německy mluvících zemí. Na druhou stranu upozorňuje, že přes podobnost mezi představou víly a čarodějnice není v rumunském folklóru mezi zîne a čarodějnicemi (strigoaice) žádný vztah. Původ víry v zîne spojuje se římským záborem Dácie a tajným vojenskými kulty, které měly uctívat Dianu a nymfy.^[1] Podle historika náboženství Mircey Eliadeho římská Diana zastoupila nějakou domorodou bohyni, snad Bendis. Připomíná také rumunský výraz zânateci („potřeštění“), původně snad dianataci („Dianou posedlí“).^[3] S bláznovstvím souvisí i slovanský výraz víla.^[4]