Yolština

Yolština je vymřelé anglické nářečí. Vyvíjelo se mezi Angličany, kteří v roce 1169 následovali normanské barony Richarda Strongbowa a Roberta Fitzstephena do východního Irska. Yolštinou se mluvilo především v jižní části hrabství Wexfordu přibližně až do první poloviny 19. století, kdy byl jazyk postupně nahrazen moderním anglickým dialektem Hiberno-English.

Yolský dialekt, který byl znám ve staré Anglii pod názvem „Yola“ (znamená starý), se vyvíjel odděleně od hlavního proudu angličtiny. Nehledě na mnoho převzatých irských slov se yolština v průběhu století změnila jen minimálně. Na začátku 19. století se již výrazně lišila od běžné angličtiny. V polovině 19. století se yolský dialekt využíval jen v odlehlých částech panství Forth. Dialekt podlehl stejným sociálním, politickým a ekonomickým vývojům, které potlačovaly také irštinu. Na konci 19. století již z tohoto jedinečného jazykového dědictví zbývalo velmi málo.

Jeho poslední mluvčí, Jack Devereux, zemřel v roce 1998.

Yolština se používala převážně ve Wexfordu v panství Forth a Bargy na jihovýchodě Irska.

Dialekt střední angličtiny blízce příbuzný s dialekty Jihozápadní Anglie (Devon a Somerset) a také s nářečím v Jižním Pembrokeshiru.

Městská sídla Wexford a Dublin byla založena Vikingy. Přestože neexistují žádné důkazy podporující tuto domněnku, můžeme připustit, že vzkvétající angličtina byla tehdy do jisté míry ovlivněna severskými dialekty.

Stejně jako v nizozemštině a v jihozápadních variantách angličtiny se většina neznělých souhlásek přeměnila na znělé. Samohlásky střední angličtiny se zachovaly, není patrný vliv samohláskového posunu. Jedním z charakteristických znaků yolštiny byl přízvuk na druhé slabice slov: morsaale anglicky "morsel" (sousto), hatcheat "hatchet" (sekyrka), dineare "dinner" (večeře), readeare "reader" (čtenář), weddeen "wedding" (svatba), atd. (O'Rahilly 1932).

Yolská zájmena jsou podobná zájmenům v současné angličtině s výjimkou první osoby jednotného čísla a třetí osoby množného čísla.^[1]

Yolská slovesa mají poměrně starobylé rysy. Druhá a třetí osoba mívá někdy koncovku -eth (jako v chaucerovské angličtině). Příčestí minulé si ponechalo předponu "y" ze střední angličtiny ve formě "ee."^[1]

Dochovaný slovník sestavený sedlákem Jacobem Poolem nám poskytuje mnoho ze slovní zásoby yolštiny. Poole byl členem Společnosti přátel (jinak také Kvakeři). Působil v Growntownu v Taghmonské farnosti na hranici panství Bargy a panství Shelmaliers.^[2] Shromažďoval různá slova a slovní spojení od svých nájemců a pracovníků na statku v období let 1800 až do své smrti roku 1827.

Ačkoli většina slov je anglosaského původu, obsahuje yolština mnoho převzatých slov z irštiny a z francouzštiny.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu yolština na Wikimedia Commons