Volchv
Volchv (вълхвъ) je staroruské označení pro kouzelníka, mága, čaroděje či pohanského kněze. Jako volchové byli označováni nejen Slované, toto označení se používalo například i pro biblické mudrce z východu, finské šamany nebo mongolské obětníky. Až do 20. století se slovo v ruštině používalo obecně pro čaroděje.[1]
Slavista Michal Téra se domnívá, že volchvové mohli být ochránci a vykonavateli slovanského kultu, specifickou vrstvou společnosti analogickou keltským druidům nebo baltským vaidelotům.[1] Archeolog Zdeněk Váňa odvozuje výraz od vъlsnǫti (blábolit) a připomíná analogický český výraz vlchvec a balkánské vlhvica. Domnívá se, že je možné že souvisí také s jménem boha Velese, s výrazem víla, a snad také se staroseverským vǫlva (vědma, věštkyně) a případně i finským velho (čaroděj).[2]
Prameny
Volchové jsou několikrát zmiňováni ve Vyprávění o minulých letech:
- V zápisu k roku 912 je zmiňováno že se jich kníže Oleg ptal na radu jak zemře.[3]
- V zápisu k roku 1024 je zmiňováno jak povstali volchvové v okolí Suzdalu, obviňovali staré lidi ze zadržování úrody a zabíjeli. Kníže Jaroslav je zajal, část vyhnal a část popravil.[3]
- V zápisu k roku 1071 jsou zmiňováni volchvové působící v okolí Rostova a Bělozersku. Ti během neúrody obviňovali ze zadržování úrody urozené ženy, „prořezávali jim záda“ a vytahovali z nich potraviny. Toto zabíjení ukončil Jan Vyšatič, který je nechal pověsit. Druhé noci pak jejich těla sežral medvěd. Volchové podle kroniky Janovi Vyšatičovi také vyprávěli o tom jak byl stvořen svět součinností Boha a Ďábla. Téhož roku jiný volvch v Kyjevě pronášel své věštby a pak zmizel beze stopy, jiný volchv patřil mezi Čudy a nechával se posednout běsy. Poslední zmíněný volchv vedl povstání v Novgorodu, byl ale zabit Glebem Svjatoslavičem.[3]
Staroruský penitenciál Otázky Kirikovy zmiňuje pokání určená věřícím, kteří přivádí děti ke katolickým kněžím či „léčitelům volchvům“. Za léčitele jsou označováni i v Kázání i o těch, kteří léčí nemoci čarováním, text Pravidlo svatých apoštolů a svatých otců volchvy spojuje s věštěním a „čarodějnými uzly“, tedy amulety.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b TÉRA, Michal. Poznámky a komentáře. In: Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. ISBN 978-80-7465-119-9. S. 227.
- ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 51, 191–192.
- ↑ a b c Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. ISBN 978-80-7465-119-9. S. 68–69, 136, 153–156.
- ↑ DYNDA, Jiří. Slovanské pohanství ve středověkých ruských kázáních. Červený Kostelec: Scriptorium, 2019. ISBN 978-80-88013-87-7. S. 37-38, 176, 180.