Volavka agami

Volavka agami
Volavka agami v Kostarice
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	ptáci (Aves)
Řád	brodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleď	volavkovití (Ardeidae)
Rod	volavka (Agamia) Reichenbach, 1853
Binomické jméno
Agamia agami (Gmelin, 1789)
Rozšíření volavky agami (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volavka agami (Agamia agami) je pták z čeledi volavkovití (Ardeidae), jediný zástupce rodu Agamia. Vzhledem i chováním se od ostatních volavek v mnohých ohledech odchyluje, evolučně jde o jednu z bazálních linií celé čeledi. Dospělci dorůstají délky 60–75 cm a vyznačují se velmi dlouhým, hadovitým krkem a dýkovitým zobákem. Zbarvení bývá obecně leskle zelené až pudrově modré svrchu a kaštanové zespodu. Jedinečným rysem je modravé okrasné peří na krku, během období rozmnožování vytvářející i chocholku na hlavě. Neobjevuje se výrazný pohlavní dimorfismus.

Volavka agami se endemitně vyskytuje v neotropické oblasti od Mexika po Peru, Bolívii a Brazílii, rozšíření ale zůstává nerovnoměrné. Jde o obtížně spatřitelného ptáka, jenž žije samotářsky u vodních toků v hustých nížinných tropických lesích a krmí se zejména drobnými rybami. Během hnízdění, které nastává v období dešťů, se však tyto volavky sdružují do kolonií. Hnízdo si budují z volně pospojovaných větví a kladou nejčastěji 2, někdy až 4 vejce. Po skončení hnízdní sezóny se z hnízdišť volavky rozptylují, někdy i do vzdálenosti mnoha stovek kilometrů.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje volavku agami ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2023 za téměř ohrožený druh, zejména kvůli ztrátě přirozeného prostředí.

Za popisnou autoritu volavky agami je považován německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin, jenž ji roku 1789 popsal jako Ardea Agami.^[2] Současná systematika ji řadí do monotypického rodu Agamia v čeledi volavkovití (Ardeidae), přičemž popisnou autoritou tohoto rodu je německý přírodovědec Ludwig Reichenbach (1853).^[3] Atypické jméno „agami“ vychází z jazyka původních obyvatel z okolí Cayenne a znamená „lesní pták“. Totéž jméno nese například i volavkám nepříbuzný trubač agami (Psophia crepitans).^[4]

Volavka agami mezi ostatními volavkami vyniká některými specifickými morfologickými a behaviorálními znaky, včetně krátké holeně (tibiotarsu), dlouhého a velmi tenkého zobáku, dlouhého krku,^[5] charakteristik peří či námluvního chování. Přesto byl zvažován její příbuzenský vztah s volavkami rodů Egretta a Ardea. Tento pohled nicméně narušila molekulární fylogenetika, podle jejíchž výsledků by volavka agami měla představovat spíše reliktní druh některé z bazálních linií volavkovitých.^[6] Rozsáhlá studie z roku 2023 tuto hypotézu podpořila, když volavku agami identifikovala jako sesterskou skupinu vůči volavkovitým z podčeledí Botaurinae (bukači) a Ardeinae (pravé volavky), tj. vůči prakticky všem ostatním zástupcům čeledi. Bazálnější postavení má pouze volavčík člunozobý (Cochlearius cochlearius) a klad tvořený bukači rodů Tigriornis a Tigrisoma.^[7] Na základě těchto výsledků Sangster et al. (2023) pro volavku agami formálně vytyčili novou podčeleď volavkovitých Agamiinae, byť tento taxon se používal již v některých starších publikacích.^[8]

Níže zobrazené příbuzenské vztahy volavky agami vůči jiným volavkovitým vycházejí ze studie Hruska et al. (2023):^[7]

Volavka agami dosahuje velikosti asi 60–75 cm a hmotnosti 475–535 g, samice bývají o něco menší než samci. Stavbou těla se jedná o středně velkou volavku s nápadně dlouhým, až jakoby hadovitým krkem, stejně jako dlouhým dýkovitým zobákem. Ten dosahuje délky asi 14 cm, někdy dokonce více než 16 cm.^[6] Křídla jsou relativně široká, s 9 až 11 ručními letkami. Celkové rozpětí křídel činí asi 100 cm. Volavky agami postávají ve skrčeném postoji a nezdají se být příliš vysoké.^[9]

Zbarvení dospělců je velmi nápadné. Hřbet, křídla i ocas mají leskle zelené zbarvení, někdy připomínající pudrově modrou. Hrdlo je bílé, bílé zbarvení v podobě proužků zasahuje i na krk. Linie podél hrdla a krku, boky krku a také spodní část ramenní perutě a břicho mají kaštanové zbarvení. Hruď je světle šedá až břidlicově šedozelená. Charakteristickým rysem volavky agami je krátké, úzké a místy srpkovité peří světle modrošedého zbarvení na krku, u rozmnožujících se jedinců pak také široká a kopinatá pera podobného zbarvení na hlavě a na ramenní peruti. Během rozmnožování dorůstá ozdobný chochol na hlavě délky až 125 mm. Čelo, temeno, příuší a zadní část krku mají tmavě modré až černé zbarvení.^[6][8] Končetiny jsou žluté až nazelenalé, zobák zelenožlutý až namodralý. Duhovka má zbarvení světle hnědočervené, oranžové nebo světle červené. Neopeřené části těla mohou během období rozmnožování procházet změnou zbarvení.^[2]

Ve zbarvení peří se neobjevuje výrazný pohlavní dimorfismus, samci však mohou mít peří v o něco výraznějších odstínech, jak je typické i pro velké množství dalších ptáků.^[9] Dospívající jedinci mají na svrchních partiích matně hnědé peří, na temeni a hřbetě až načernalé. Na spodních partiích je u juvenilů opeření bělavé, s pruhovaným vzorem na hrudi.^[2] Od dospělců se různí také poněkud odlišnými odstíny duhovky, zobáku či končetin. Mláďata porůstá pouze černé prachové peří na růžové kůži.^[6]

Charakteristikami opeření představuje volavka agami nezaměnitelný druh.^[2] Výjimečná je již svými srpovitými ozdobnými pery na krku.^[10]

Volavka agami se endemitně vyskytuje v neotropické oblasti. Areál výskytu zahrnuje území od východního Mexika přes další státy pevninské Střední Ameriky až do Kolumbie, odtud se táhne jihovýchodně od And přes Ekvádor a Peru až do Bolívie a směrem na východ pak do Venezuely, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyany a severních a centrálních oblastí Brazílie. Nejde však o nijak hojný druh a jeho rozšíření je navíc nerovnoměrné.^[11] Poněvadž hustota populací i velikost efektivního areálu výskytu zůstává nejistá, není jasná ani celková populační velikost. Podle některých odhadů se snad pohybuje mezi 25 000–50 000 jedinci, ale i tento rozsah se může výrazně odchylovat od reality.^[12] Nejpočetněji volavky agami žijí v povodích řek Orinoka a Amazonky.^[9]

Volavky agami obývají zejména vnitrozemská mokřadní stanoviště. Využívají zvláště okraje potoků, malých řek a bažin v hustých tropických lesích, méně často na okrajích tůní, u mrtvých ramen řek a u jiných menších vodních ploch. V podobných lokalitách mohou volavky shánět potravu broděním se ve vodě a zároveň zde mají dostatek stromů k hnízdění. Zřídkavěji žijí také v suchých lesích, někdy v mangrovníkových porostech.^[6][9] Většina obývaných stanovišť leží v nížinách pod 300 metrů, ve východních Andách v Kolumbii však byla volavka agami pozorována i v nadmořské výšce 2 600 metrů.^[2][11]

Volavka agami je vzácný a ve volné přírodě jen obtížně spatřitelný pták. Po většinu roku totiž žije samotářsky a neopouští podrost tropických deštných lesů.^[13] Typicky lze volavky pozorovat pouze při shánění potravy, zbytek času snad tráví skryté v korunách stromů.^[9] Během období hnízdění se však sdružují do velkých kolonií a tento extrémní přechod mezi zcela samotářským a koloniálním životem představuje unikátní behaviorální rys tohoto druhu. Hnízdiště jsou roztroušena napříč celým areálem výskytu, od Mexika po Brazílii, přičemž řada z nich může zůstávat neobjevená. Například v Ekvádoru se podařilo existenci prvního hnízdiště odhalit teprve roku 2019.^[14] Některé kolonie mohou být dosti početné, ve Francouzské Guyaně jedna zaznamenaná čítala i 900 hnízd.^[15]

Radiotelemetrie ukázala, že volavky agami mají značné nároky na velikost obývaného území a během roku se přesouvají na velké vzdálenosti. Jedinci z kolonie ve Francouzské Guyaně pozorovaní v letech 2012 a 2013 využívali během hnízdění oblast o rozloze 100 až 200 km² kolem místa kolonie. Po konci hnízdní sezóny se odtud někteří ptáci rozptýlili podél pobřeží Atlantského oceánu, a to různými směry do vzdálenosti 280 až 1 250 km (s jednou dlouhou zastávkou, trvající u studovaných jedinců 24–61 dní).^[16] Před těmito zjištěními se u volavky agami migrační chování víceméně nepředpokládalo.^[12]

Volavky agami se ozývají zejména charakteristickým hlubokým chrastivým zvukem, jenž připomíná chrochtání prasat a bývá přepisován jako „gr“.^[9] Některé studie jej vyhodnotily jako kontaktní volání,^[15] podle jiné studie jej mohou volavky používat také jako reakci na vyrušení.^[17]

Volavka agami si shání potravu v mělkých vodách, kořistí se jí stávají zejména různé druhy ryb. Ze zaznamenané kořisti lze jmenovat vrubozubcovité rodu Aequidens a trnobřiché rodu Triportheus nebo Astyanax.^[6] Většina zachycené kořisti nicméně bývá drobná, jen asi 1–2 cm dlouhá, a proto při terénním pozorování obtížně identifikovatelná.^[17]

Volavky agami typicky loví tím způsobem, že se pomalu a s pravidelnými zastávkami pohybují ve vodě nebo po okolní vegetaci, plovoucích kládách atp. a rozvážně se zmocňují kořisti na nebo těsně pod vodní hladinou, využívajíce přitom svého dlouhého krku a zobáku. Ačkoli má dýkovitý tvar, se zobákem zacházejí spíše jako s pinzetou než jako s dýkou. Ryby následně usmrtí sklapnutím zobáku, někdy i zatřesením s nimi, a polykají je vcelku. Někdy ve vodě jednoduše přistanou nohama napřed, zmocní se kořisti a zase vyletí zpět na vhodný posed. Na základě pozorování z volné přírody se některé volavky zmocňují také létajícího hmyzu, například much nebo vážek. Loví je však vestoje nebo vsedě, nikoli za letu.^[17]

Hnízdění volavek agami probíhá v období dešťů, mezi jednotlivými regiony se různí. Ve Venezuele tak probíhá hnízdní sezóna od června do září, v Kostarice od března do července a v Brazílii byla mláďata na hnízdě zaznamenána v květnu.^[6] Během námluvního chování mají volavky agami výraznější zbarvení a vyvíjejí se jim nápadná okrasná pera, zvláště na hlavě. V průběhu několika sekund až minut také dokážou měnit barvu uzdičky mezi okem a zobákem. Při tvorbě páru si však samice většinou trvaleji udržují červenou, zatímco samci žlutou uzdičku.^[17] Volavka agami vykazuje jedinečný námluvní rituál známý jako „tanec a poklona“, při němž vypíná hruď a plynule kymácí tělem, přičemž ve střední poloze potřepává hlavou, zobákem i chocholkou, aby posléze s napůl roztaženými křídly rozechvěle ohnula hlavu k jedné a ke druhé noze.^[6] Jednotlivé prvky tohoto chování však volavky praktikují i samostatně a v různém pořadí. Námluvní rituály často doprovází klapání zobáky, které lze v nevyrušovaných koloniích slýchat prakticky nepřetržitě, ovšem pro volavkovité je spíše výjimečné.^[17]

Hnízdo si volavky staví z volně pospojovaných větví, typicky několik metrů nad vodou. Průměr hnízda činí asi 15 cm, výška asi 8 cm. Vejce měří zhruba 48 × 38 mm a váží okolo 35 g. Snůška činí nejčastěji 2, někdy až 4 vejce.^[6][15] Členové páru přidávají větvičky do hnízda ještě během inkubace.^[17] Mláďata se vyvíjejí rychle, v prvním týdnu se jejich hmotnost více než zdvojnásobí. Dospělci o ně pečují i mimo hnízdo, například je stíní za slunečného počasí.^[6] Podle pozorování v Kostarice mláďata volavek agami možná podstupují dlouhá období půstu, kdy dospělci shánějí potravu daleko od své kolonie a potomstvo krmí jen občasně.^[17] Na základě starší studie snad mohou pátrat po potravě dokonce až 100 km od hnízdiště.^[15] Zatímco jeden z rodičů shání potravu, druhý hlídá hnízdo. Po návratu k mláďatům se dospělci ozývají krátkým, hlasitým voláním, zatímco mláďata odpovídají vysokým tónem.^[9]

Poněvadž k inkubaci dochází již před nakladením celé snůšky, mláďata se nelíhnou synchronně a prvně vyklubané mládě bývá dominantní nad svým mladším sourozencem.^[9] Mláďata se často napadají zobáky, opeření se však mohou dožít obě dvě.^[6] V Kostarice jsou hnízdní kolonie aktivní přes 180 dní, poté volavky agami hnízdní oblast opouštějí až do další sezóny. Opuštěná hnízda po nich mohou využívat jiné druhy ptáků, jako je volavka rusohlavá (Bubulcus ibis) nebo volavčík člunozobý (Cochlearius cochlearius).^[12]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje volavku agami ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2023 za téměř ohrožený druh, na základě vyhodnocení z let 2012 a 2016 byla vedena jakožto druh zranitelný, předtím ještě jako druh málo dotčený vyhynutím.^[11]

Ačkoli je celkovou velikost populace obtížné odhadovat, populační trend je zřejmě klesající. Hlavním důvodem úbytku populací je ztráta přirozeného prostředí, spočívající zejména v odlesňování pro těžbu dřeva, chov dobytka a pěstování plodin. Právě příbřežní vegetace, kterou volavky agami obývají, bývá podobným ohrožujícím faktorům vystavena relativně často. Na základě vyhodnocení IUCN z roku 2023 během posledních tří generací (~ 18,1 let) pokleslo množství vhodných stanovišť v areálu výskytu volavky agami o 9 %, přičemž od roku 2016 se rychlost jejich poklesu zvýšila na úroveň asi 12 % během tří generací. Vyjma ztráty habitatu bývají volavky citlivé také na různé vyrušování a hluk, stejně jako znečišťování vodních toků, jejich populace tedy mohou ubývat ještě rychleji než obývané lesní porosty. Hrozbu může představovat také postupující klimatická změna, konkrétně zvyšování hladiny vod.^[11] V určité míře snad dochází také k lovu nebo sběru vajec lidmi. Například již z 19. století existují zprávy, že obyvatelé místních vesnic využívají peří volavek agami k výrobě ceněných pokrývek hlavy.^[9]

Co se týče ochranných snah, Komise pro přežití druhů IUCN specializovaná na volavky (IUCN Species Survival Commission Heron Specialist Group) vypracovala roku 2015 pro volavku agami ochranný plán,^[12] přičemž v rámci ní existuje také specializovaná pracovní skupina zaměřená čistě na volavku agami (Agami Heron Working Group). Za prioritní cíl si Agami Heron Working Group stanovila detekci a ochranu hnízdních kolonií.^[18] V některých případech se již tento cíl podařilo naplnit, například hlavní hnízdní kolonie ve Francouzské Guyaně žije v místní Národní přírodní rezervaci Kaw-Roura.^[11] V roce 2019 byl zase zveřejněn objev hnízdní kolonie v Národním parku Yasuní v Ekvádoru.^[14] V zajetí jde o vzácného chovance, v srpnu 2025 nebyla volavka agami držena v žádné zoologické zahradě. Historicky se v Evropě objevila v Zoo Duisburg a v Londýnské zoologické zahradě.^[19]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu volavka agami na Wikimedia Commons
• Taxon Agamia agami ve Wikidruzích