Vojtěch Ruffer
| Jeho Milost Vojtěch Ruffer | |
|---|---|
 | |
.jpg) Vojtěch Ruffer | |
| Církev | římskokatolická |
| Předchůdce | Josef Alois Jüstel |
| Nástupce | Václav Štulc |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1817 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 14. prosince 1790 |
| Místo narození | Česká Skalice České království |
| Datum úmrtí | 15. června 1870 (ve věku 79 let) nebo 16. června 1870 (ve věku 79 let) |
| Místo úmrtí | Vyšehrad Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Vyznání | římskokatolické |
| Povolání |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Ruffer, také Paul Adalbert Ruffer Timothaeus (14. prosince 1790 Česká Skalice[1] – 15. června 1870 Vyšehrad[2]) byl český římskokatolický duchovní, od roku 1843 sídelní kanovník Vyšehradské kapituly a od roku 1858 až do své smrti také její probošt.
Život
Rodák z České Skalice, Vojtěch Ruffer, žil od svých sedmnácti let v Praze a studoval zde nejprve gymnázium a později bohosloví v kněžském semináři. Během studií jej velmi podporoval vyšehradský kanovník, dr. Josef Dittrich. Po přijetí kněžského svěcení v roce 1817 pak Ruffer nastoupil na Vyšehrad, kde se staral o kapitulní archiv a zároveň ve městě Vyšehrad vyučoval náboženství.
V roce 1843 byl zvolen sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly a zároveň povýšen do úřadu vyšehradského faráře. Roku 1850 se pak stal děkanem kapituly a o osm let později zvolen také jejím proboštem. Podařilo se mu stabilizovat hospodaření kapituly. Rovněž započal do postupně uvolňovaných kanonikátů vyšehradských jmenovat české, vlastenecky orientované kněze a zároveň literáty. Hned v roce 1859 povolal na Vyšehrad Karla Aloise Vinařického, v roce 1860 Václava Štulce (svého pozdějšího nástupce v proboštském úřadu) a roku 1868 Josefa Ehrenbergera. Kromě svých parktických činností Ruffer zůstal badatelem, archivářem a spisovatelem. Roku 1868 na univerzitě v Lipsku obhájil svou disertační práci s titulem De philosophiae Xenophanis Colophonii parte morali, která téhož roku vyšla tiskem.
Ruffer měl také ambice politické, v únoru roku 1870 kandidoval do sněmovny Království českého, ale s jedním hlasem se ocitl na samém konci volební kandidátky. [3]
Vedle těchto činností inicioval Vojtěch Ruffer stavbu nové vyšehradské školy a začal se stavbou nových kanovnických domů. Mikuláš Karlach jeho působení v úřadu probošta zhodnotil zcela pozitivně.[4]
Vojtěch Ruffer zemřel 15. června 1870. Následujícího roku kapitula zvolila do proboštského úřadu Václav Štulc, který na Rufferovo dílo navázal a rozvinul je.
Bibliografie
- Trh ďáblův a Kristův
- Historie Vyšehradská, neb vypravování o hradu, o kapitole a městě Hory Vyšehradu u Prahy v Království Českém
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1775-1823 v České Skalici, sign.21-6, ukn.1074, str.64. Dostupné online
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
- ↑ Webové stránky Poslanecké sněmovny
- ↑ Mikuláš Karlach: Paměti proboštů Vyšehradských z poslední doby a sice od roku 1781 až do roku 1905. Praha 1905, s. 140
Literatura
- PUTNA, Martin C.: Česká katolická literatura 1848–1918. Praha, Torst 1998, s. 170.
Související články
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Ruffer na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Ruffer
Digitalizovaná díla Vojtěcha Ruffera v České digitální knihovně- Vyšehradská kapitula - Vojtěch Ruffer Archivováno 5. 8. 2016 na Wayback Machine.
| Předchůdce: Josef Alois Jüstel |
|
58. probošt vyšehradské kapituly 1858–1870 |
|
Nástupce: Václav Štulc |
