Vojtěch III. Salcburský

Vojtěch III. Salcburský
Jeho biskupská Milost; Vojtěch III. Salcburský
	salcburský arcibiskup
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	salcburská
Jmenování	1168
Zasvěcený život
Institut	premonstráti
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	mělnický probošt (1168–1172, 1178–1200); salcburský arcibiskup (1168–1177, 1183–1200);
Osobní údaje
Rodné jméno	Vojtěch/Adalbert; (něm. Adalbert III. von Böhmen)
Datum narození	1145
Datum úmrtí	8. dubna 1200 (ve věku 54–55 let)
Místo úmrtí	Salcburk
Rodiče	Vladislav II. Český a Gertruda Babenberská
Příbuzní	Anežka Přemyslovna, Richsa Česká, Bedřich I. Český, Přemysl Otakar I., Vladislav Jindřich a Svatopluk (sourozenci)
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch III. Salcburský, jinak též Adalbert (německy Adalbert III. von Böhmen; 1145 – 8. duben 1200) byl třetí syn českého knížete a krále Vladislava II. a jeho první manželky Gertrudy Babenberské, salcburský arcibiskup v letech 1168–1177 a 1183–1200 z dynastie Přemyslovců.

Arcibiskup

Jako u mnoha Přemyslovců se o Vojtěchově vládě příliš mnoho neví.^[ujasnit] V mládí vyrůstal ve Strahovském klášteře a vstoupil do premonstrátského řádu. V roce 1168 se stal proboštem mělnické kapituly a poté byl v témže roce 1168 zvolen salcburským arcibiskupem. Jeho předchůdcem v tomto úřadě byl Konrád Babenberský, jeho strýc z matčiny strany. Vojtěch ovšem musel respektovat vůli salcburské kapituly, která byla nakloněna papeži Alexandrovi III., nikoli Kalixtovi III., který byl zvolen z vůle císaře Fridricha I. Barbarossy. Vladislav II. sice Barbarossovi nabídl finanční částku na respektování Vojtěcha v úřadu arcibiskupa, ale ten Vojtěcha na sněmu v Bamberku v roce 1169 odmítl uznat.^[1]

Císaři se nakonec přece jen podařilo Vojtěcha/Adalberta sesadit v roce 1177 a na jeho místo se dostal Konrád II. z Wittelsbachu. Vojtěch odjel do Čech, kde ho přijal kníže Soběslav II. Na tehdejší dobu to bylo velice ušlechtilé gesto, protože mezi sebou právě v tu dobu soupeřili potomci Vladislava I. (Vojtěch) a Soběslava I. (tedy Soběslav II.)

V roce 1183 se mohl Vojtěch vrátit do salcburského episkopátu – Barbarossovi se zřejmě zdáli synové Vladislava dostatečně nakloněni. V roce 1184 nepřítomnosti knížete Bedřicha využil syn Soběslava I. Václav, jenž přitáhl k Pražskému hradu, který hájila Bedřichova manželka Alžběta Uherská. Zatímco Bedřich se snažil získat pomoc v zahraničí, táhl mu na pomoc za velkého plenění jeho bratr arcibiskup Vojtěch. Před blížícím se vojskem Václav uprchl ze země.^[2]

Coby arcibiskup Vojtěch zakládal špitály a díky privilegiu Filipa Švábského z roku 1198 postavil i velký románský dóm. V jeho době byla na pozemcích arcidiecéze objevena ložiska soli a význam arcibiskupství tak vzrůstal. Velmi nápomocen byl po roce 1197 i českým zájmům v říši. Zemřel na jaře 1200 a byl pohřben před oltářem sv. Ondřeje v salcburském dómu.

Vývod z předků

Poppo z Bergu-Schelklingenu

Jindřich z Bergu

Žofie Uhorská

Richenza z Bergu

Diepold II. z Vohburgu

Adelheid z Mochentalu

Luitgarda Zähringenská

Vojtěch III. Salcburský

Arnošt Babenberský

Leopold II. Babenberský

Adelaida Wettinská

Leopold III. Babenberský

Rapoto I. ze Chamu

Mathilde

Ota Savojský

Adelheid Turínská

Odkazy

Literatura

Meiller: Regesta archiepiscoporum Salisburgensium.

Reference

↑ ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 660 s. ISBN 80-7106-196-4. S. 263.
↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 653–654.