Vodárenská věž (Jičín)

Věž Jičín
Účel stavby

Romantický apartmán pro 2

Základní informace
SlohRenesance
Výstavba1543
MateriálKámen
StavebníkVilém Trčka z Lípy a na Veliši
Poloha
AdresaKollárova 532, Jičín, ČeskoČesko Česko
UliceKollárova
Souřadnice50°26′22,05″ s. š., 15°20′59,24″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky45094/6-1097 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.vezjicin.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodárenská věž Jičín, v historických pramenech označovaná prostě jako „Věž“, je nejstarší dochovanou světskou stavbou města a výraznou dominantou severozápadní části historického centra. Nachází se na hrázi rybníka Kníže v rámci I. ochranného pásma městské památkové rezervace. První písemná zmínka o ní pochází z listiny Mikuláše Trčky z Lípy ze dne 6. července 1502. Roku 1543 byla Vilémem Trčkou z Lípy a na Veliši přestavěna do současné renesanční podoby. Stavba je významným dokladem stavebního vývoje Jičína, technické vyspělosti a estetické úrovně své doby a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod číslem rejstříku 45094/6-1097.

Historie

První písemná zmínka o věži, v historických pramenech označované prostě jako „Věž“, pochází z listiny Mikuláše staršího Trčky z Lípy ze dne 6. července 1502. Stavba vznikla na hrázi rybníka Kníže nad tokem Cidliny, jejíž voda napájela vodárenské zařízení. Původně dřevěná konstrukce byla roku 1543 přestavěna Vilémem Trčkou z Lípy do renesanční podoby; na výstavbu poskytla knížecí komora půjčku 500 zlatých a materiál v hodnotě 148 zlatých a 40 krejcarů.

K zásadní opravě došlo roku 1649. V roce 1845 opravil pražský mechanik Romuald Božek pumpy vodovodu nákladem 196 zlatých a 30 krejcarů. Další významná úprava proběhla v roce 1876, kdy byla po zřízení třetí kamenné kašny na Valdštejnově náměstí instalována nová čerpací soustava od firmy Frič a Macháček z Chlumce nad Cidlinou. Náklady činily 1750 zlatých za stroj, 870 zlatých za jeho umístění a 720 zlatých za nové potrubí; místní spořitelna přispěla tisícem zlatých.

Význam věže postupně zanikl po vybudování moderního vodovodu ze Studeňan v roce 1907. Při elektrifikaci města byla následně adaptována na transformační stanici. Roku 1993 ji odkoupil jičínský výtvarník Petr Heber a zřídil v ní galerii svých děl založených na recyklaci nalezených předmětů. Po roce 2013, kdy věž převzali noví majitelé, proběhla kompletní rekonstrukce s důrazem na využití původních materiálů a dobového mobiliáře. Stavba dnes slouží jako umělecká galerie a netradiční ubytovací zařízení.

Současnost

Vodárenská věž dnes slouží jako netradiční ubytovací zařízení doplněné uměleckou expozicí. Interiér je uspořádán do pěti podlaží, která tvoří ložnice, koupelna, salonek, vstupní hala a sklepní šenk. Součástí je také expozice uměleckých děl a sběratelských předmětů vztahujících se k historii věže i k tradici pohádkového města Jičína.

Stavební popis

Stavba má čtvercový půdorys a je vystavěna z masivních kamenných kvádrů. Člení ji pět podlaží zakončených stanovou střechou, která byla původně kryta šindelem a později nahrazena břidlicí. Na východní fasádě se nacházejí sluneční hodiny. V přízemí byl umístěn čerpací tlakostroj poháněný vodním kolem, který dopravoval vodu železnými rourami do měděné nádrže v nejvyšším patře. Odtud byla voda rozváděna do městských kašen a do zámku prostřednictvím borových rour spojených železnými zděřemi.

Pověst o smilném Janovi

Podle pověsti se ve Věži za Valdštejnových časů tajně scházela vnadná rychtářova dcera Anděla s urostlým katovským pacholkem Janem. Když jedné noci rychtář zjistil, že jeho dcera vychází pokradmu z domu, vydal se skrytě za ní. Ve zdejším sklepení pak oba milence přistihl, "kterak spolu zprudka koštovali". Zhrzený otec jediným úderem rychtářského práva srazil Jana k zemi a jeho bezvládné tělo svrhl do sklepní studny. Neřestnou dceru hned druhého dne odvezl do ženského kláštera v Chotěšově. Po čase ji, údajně polepšenou přísnou výchovou premonstrátek, dobře provdal za obchodníka se suknem z Mladé Boleslavi. Místní lidé tvrdí, že duch smilného Jana ve studni stále přebývá. Za klokotavého sténání prý vyplavuje sklep vodou ve snaze smýt svou vinu a dojít věčného klidu.

Je skutečností, že k záhadnému zaplavování věžního sklepení ještě donedávna docházelo. V roce 2013 hladina vody vystoupala až do výše 82 centimetrů. Při opravě Věže proto bylo do studny zapuštěno samočinné čerpadlo a zřízen odtokový kanál, který účinně brání dalším nadpřirozeným vzedmutím vodní hladiny.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.