Vladislav Čaloun

Ing. Vladislav Čaloun
Narození11. prosince 1907
Benešova hora
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943 (ve věku 35 let)
Koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěSoukenická 1196/11, Praha-Nové město
Povoláníprokurista u dopravní společnosti
ZaměstnavateléIntercontinentale Plohn a spol.
Nábož. vyznánířímskokatolické
ChoťAnna Letenská (1904-1942)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav Čaloun (11. prosince 1907 Benešova hora – 26. ledna 1943 Koncentrační tábor Mauthausen)[1] byl český odbojář, spolupracovník výsadku Anthropoid a blízký přítel Mudr. Břetislava Lyčky (který ošetřil Jana Kubiše po atentátu na Reinharda Heydricha), druhý manžel herečky Anny Letenské.

Život

Vladislav Čaloun se narodil 11. prosince 1907 v Benešově hoře do rodiny Františka Čalouna a Marie Čalounové, rozené Loucké. Před okupací působil na Slovensku. V březnu 1939 byl donucen odejít do Čech (sám přitom pomáhal pronásledovaným lidem). V Praze byl zaměstnán jako prokurista německé dopravní akciové společnosti Intercontinentale, Plohn a spol. 10. října 1941 se oženil s herečkou Annou Letenskou, která byla v té době již rozvedená. Manželé získali byt v Praze v Soukenické ulici.[2]

Ilegální činnost, zatčení

Vladislav Čaloun se ochotně zapojil do pomoci lidem odcházejícím do zahraničí, ve vlacích pašoval dokumenty, devizy a různá zavazadla. Byl aktivní člen Sokola stejně jako jeho blízký přítel Mudr. Břetislav Lyčka. Po zákazu Sokola patřil stejně jako Lyčka k ilegální organizaci JINDRA. Čalounovi byli jedni z podporovatelů parašutistů ze skupiny Anthropoid, kteří seskočili v Nehvizdech u Prahy v noci z 28. na 29. prosinec 1941. Věděli, že doktor Lyčka ošetřoval zraněného Jozefa Gabčíka. Lyčka rovněž ošetřil Jana Kubiše, jemuž bomba po útoku zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha způsobila zranění u levého oka.[3][4]

Když v první polovině července 1942 začalo gestapo hromadně zatýkat v nejužším okruhu sokolské organizace Jindra, přijal Břetislav Lyčka nabídku bezpečného úkrytu na Moravě pro svou manželku, zprostředkovanou Ladislavem Vaňkem. Dne 14. července se manželé Lyčkovi setkali v bytě u Čalounových, Františka Lyčková zde přečkala noc. V noci bylo vyhlášeno pátrání po manželech Lyčkových. Františka Lyčková byla zatčena v budově Hlavního nádraží v Praze poté, co její plán odjezdu někdo vyzradil gestapu. Lyčka stačil odjet do Ouběnic u Votic, kde měl domluven úkryt. Gestapo ho nakonec vypátralo, spáchal sebevraždu.

Vladislav Čaloun byl zatčen 17. července 1942. Jeho manželka Anna Letenská nebyla kvůli natáčení komedie Přijdu hned uvězněna, ale musela se každý den hlásit v Petschkově paláci. Zatčena byla až 3. září 1942, den po natočení posledního záběru filmu. Z věznice na Pankráci byla 5. září převezena do Malé Pevnosti Terezín a 22. října 1942 zařazena do transportu do KT Mauthausen. Tam byla 24. října zavražděna střelou do týla. Film Přijdu hned měl premiéru dva měsíce po její smrti, 25. prosince 1942.[5]

Úředníkům gestapa se zprvu zdálo, že Vladislav Čaloun vypovídá celkem ochotně, a tak ho pustili jako volavku. Brzy ale zjistili, že to jen předstírá a zostřili výslech. Dne 19. září 1942 byl převezen do Terezína, 29. září 1942 byl stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.[5] Dne 15. ledna 1943 byl zařazen do transportu do KT Mauthausen, kde byl 26. ledna 1943 popraven zastřelením.[6]

Připomínka

Jeho jméno (Čaloun Vladislav Ing. *11. 12. 1907) a jméno jeho manželky (Čalounová-Letenská Anna roz. Svobodová *29. 8. 1904) je uvedeno na pomníku spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků, kteří byli popraveni v německém koncentračním táboře Mauthausenu. V lednu 2011 byl slavnostně odhalen na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.[7]

Galerie

  • Manželka Anna Čalounová-Letenská
    Manželka Anna Čalounová-Letenská
  • Mudr. Břetislav Lyčka
    Mudr. Břetislav Lyčka
  • Františka Lyčková, manželka Břetislava Lyčky
    Františka Lyčková, manželka Břetislava Lyčky
  • Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul. v Praze
    Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul. v Praze

Reference

  1. ↑ Vladislav Čaloun [online]. Památník Terezín [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Z jeviště na popraviště. Příběh herečky Anny Čalounové-Letenské. Paměť a dějiny [online]. 2009 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ KRUPKA, Jaroslav. Tragický konec herečky Anny Letenské: Pozdravila kolegu a zamířila na gestapo [online]. Denik, 2022-09-02 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ CHMEL DENČEVOVÁ, Ivana. Popravili ji v Mauthausenu, zatímco se diváci bavili jejím posledním filmem. Osudové ženy: Anna Letenská [online]. Český rozhlas, 2023-10-21 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ŠMEJKAL, Pavel. Herečku zavraždili nacisté kvůli zapojení do odboje. Musela ale dotočit film [online]. Forum24, 2022-08-29 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Vladislav Čaloun, Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ N, Resslova 9a 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 33 1932"; MAPY, 14° 25' 0 0336" EZobrazit na mapě: Google. Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-01-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.