Vjosa
| Vjosa | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 249 km |
| Plocha povodí | 6600 km² |
| Průměrný průtok | 160 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Pramen | |
| Katáras | |
| Ústí | |
| Jaderské moře 40°38′34″ s. š., 19°19′2″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Albánie (Vlorský, Fierský, Gjirokastërský kraj),  Řecko (Epirus) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Středozemní moře, Jaderské moře | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vjosa (řecky Αωος [Aoos]) je řeka v Albánii (kraje Vlora, Fier, Gjirokastër) a Řecku (kraj Epirus). Je 249 km dlouhá. Povodí má rozlohu 6 600 km². Dne 15. března 2023 byla oblast toku řeky Vjosy prohlášena národním parkem.[1]
Průběh toku
Vjosa pramení v Řecku na svahu hory Katáras v pohoří Pindos. Na albánské území vtéká nedaleko vesnice Vllaho-Psilloterë[2]. Teče v hluboké soutěsce a na dolním toku přes pobřežní rovinu. Ústí do Jaderského moře severně od města Vlára.
Vodní stav
Vysoký vodní stav je od října do května a nízký v létě. Průměrný průtok činí přibližně 160 m³/s.
Využití
Řeka se využívá pro zavlažování zemědělské půdy a také v rámci rozvoje turismu. Podle původních plánů albánské vlády z počátku 21. století mělo být na Vjose vybudováno osm vodních elektráren a další dvacet na jejích přítocích. Na základě několikaleté protestní kampaně ekologických aktrivistů, albánských i zahraničních vědců a rovněž i místních obyvatel vláda od těchto plánů ustoupila a 15. března 2023 prohlásila území, kterým jedna z posledních dosud zcela nedotčených evropských řek protéká, jako Národní park Vjosa (albánsky Parku Kombëtar i lumit Vjosa).[1][3] Jako správní centrum národního parku bylo ustanoveno město Tepelenë. Vyhlášením národního parku se v této oblasti vytvořily podmínky pro rozvoj turistického ruchu, na jehož podpoře se podílejí místní obyvatelé.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Vjosa, one of our last wild rivers, becomes Europe's first Wild River National Park [online]. IUCN, 2023-03-15 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TŘEŠŇÁK, Jakub. Vjosa, poslední divoká řeka Evropy. Země světa. 8.7.2023, roč. 22, čís. 7, s. 58–63. Dostupné online.
- ↑ a b HORKÝ, Petr. Teče, kudy se jí chce. Výprava za jednou z posledních opravdu divokých řek v Evropě. Respekt. 2023-04-17, roč. XXXIV, čís. 16, s. 30–37.
Literatura
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Вьоса“.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vjosa na Wikimedia Commons
