Victor Noir
| Victor Noir | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Yvan Salmon |
| Narození | 27. července 1848 Autigny-la-Tour |
| Úmrtí | 11. ledna 1870 (ve věku 21 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | zastřelen v duelu |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′39,04″ s. š., 2°23′47,82″ v. d.) |
| Národnost | francouzská |
| Povolání | novinář |
| Zaměstnavatel | La Gazette de Java |
| Rodiče | Joseph Jacques Salmon a Joséphine Élisabeth Noir |
| Příbuzní | Louis Noir (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Victor Noir (27. červenec 1848 Autigny-la-Tour – 11. leden 1870 Paříž), vlastním jménem Yvan Salmon, byl francouzský novinář a socialista. Znám je hlavně kvůli okolnostem své smrti, jelikož byl zastřelen v duelu synovcem Napoleona Bonaparteho Pierrem Napoléonem Bonapartem.
Život
Narodil se jako syn mlynáře (později hodináře) Josepha Jacquese Salmona a Joséphine Élisabeth Noirové. Jeho starší bratr Louis byl bojovníkem v krymské válce a šéfredaktorem novin Le Peuple.
Victor se sám roku 1867 stal šéfredaktorem, konkrétně novin La Gazette de Java, který byly psány v jávánštině a jež o rok později vyměnil za týdeník Le Pilori.[pozn. 1]
Smrt
Ke konci roku 1869 vyšel v bastijském časopise La Revanche článek, urážející Napoleonovu památku. Přes skandální výroky v článku se nedokázal přenést jeho synovec Pierre Napoléon Bonaparte a to i přesto, že se zcela stáhl z politického života. Sepsal velmi expresivní odpověď, uveřejněnou v listu L’Avenir de la Corse. Do střetu se vmísil rovněž pařížský list La Marseillaise, vedený Henrim Rochefortem, známým kritikem císařství. Pierre Bonaparte nakonec Henriho vyzval na souboj.
O plánovaném duelu se dozvěděl Paschal Grousset, další korsický vlastenec, a vyslal do princova bytu své dva sekundanty, kterými byli Ulric de Fonvielle a Victora Noir. Sám čekal před domem v kočáře. Princ však ve stejnou dobu očekával opoždivší se sekundanty od Rocheforta. Příchod Fonvielleho a Noira ho zaskočil. Posměšně se jich vyptával, zda doopravdy souzní s lidmi kolem Rocheforta.[pozn. 2] Výměna názorů přerostla v otevřenou potyčku, při níž princ vytáhl nabitý revolver, šestkrát vystřelil a smrtelně zranil Noira. Osudná mu byla však pouze jediná z kulek, která ho zasáhla do hrudi. Stihl ještě seběhnout schody do přízemí, kde se v podloubí zhroutil. Podle úmrtního listu zemřel ve 14 hodin v domě čp. 27 (dnes čp. 42) na pařížské ulici d’Auteui, kde dříve sídlila lékárna.
Pohřeb se konal následujícího dne v Neuilly-sur-Seine a zúčastnil se ho dav s téměř 200 tisíci lidmi, kteří této příležitosti využili k veřejné kritice tehdejšího politického zřízení.[2] Tato událost podnítila zintentivnění aktivit protibonapartistické hnutí a předznamenala pád Druhého císařství.[3]
Hrob
Roku 1891 došlo k přemístění jeho hrobu na pařížský hřbitov Père-Lachaise (oddělení 92). Náhrobek je dílem Julese Daloua stal se symbolem fertility. Ženy, které nemohou počít dítě, sahají do oblasti třísel bronzové sochy či na ni dokonce usedají, což jim má pomoci s otěhotněním.[pozn. 3]
Roku 2004 byl prostor hrobu dokonce obehnán plotem, jenž měl zamezit dalšímu poškozování náhrobku. Plot byl však po krátké době deinstalován.[4]
-
Smuteční průvod v Neuilly-sur-Seine -
Celkový pohled na hrob -
Detail korodující části náhrobku, vystavovanou častým dotykům žen
Recepce
Roku 1997 vydal Adrian Matthews detektivní příběh The Hat of Victor Noir, inspirovaný dobovým kontextem.[5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victoir Noir na francouzské Wikipedii.
- ↑ MAUROIS, André. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994. 495 s. ISBN 80-7106-098-4. Kapitola Jak se císařství stalo liberálním a jak válka roku 1870 přivodila jeho pád, s. 359-366.
- ↑ BRAKA, Florence. Assassinat de Victor Noir. France Mémoire [online]. [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Victor Noir. Britannica [online]. 2025-07-23 [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The bizarre fame of Victor Noir. European Cemeteries Route [online]. [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MATTHEWS, Andrian. The Hat of Victor Noir. New York: Trafalgar Square, 1997. 288 s. ISBN 9781857025699. (anglicky)
Literatura
- EMELYANOVA-GRIVA, Marina. La tombe de Victor Noir au cimetière du Père-Lachaise. S. 89–108. Archives de sciences sociales des religions [online]. Éditions de l’EHESS, 2010 [cit. 2025-08-13]. Čís. 149, s. 89–108. Dostupné online. doi:10.4000/assr.21870. (francouzsky)
- MUNIER, Bertrand. Victor Noir et son gisant turgescent. Martyr du Second Empire et héros malgré lui. Štrasburk: Éditions du signe, 2019. 176 s. ISBN 978-2-7468-3790-4. (francouzsky)
- Pierre Bonaparte, Meurtre de Victor Noir. Paříž: Haut Cour de Justice, 2008. 222 s. ISBN 9780559283918. (francouzsky)
- PIERRE, Caterina. The pleasure and piety of touch in Aimé-Jules Dalou's Tomb of Victor Noir. S. 173-185. Sculpture Journal [online]. Liverpool University Press, 2010 [cit. 2025-08-13]. Roč. 19, čís. 2, s. 173-185. Dostupné online. doi:10.4000/assr.21870. (anglicky)
- ZÉVAÈS, Alexandre. L'affaire Pierre Bonaparte: (le meurte de Victor Noir). Paříž: Librairie Hachette, 1929. 121 s. (francouzsky)
Poznámky
- ↑ Zvláštností tohoto týdeníku bylo, že byl tištěn červeným písmem. Mezi jeho přispěvovatele patřili Arthur Arnould, Alexis Bouvier, Louis Combes, Édouard Lockroy, Eugène Razoua či Jules Vallès.
- ↑ Rochefort skrze tuto kauzu nasbíral cenné politické body a v září 1870 byl zvolen do prvního kabinetu Třetí Francouzské republiky.[1]
- ↑ Podobnému počínání je na témže hřbitově vystaven hrob Oscara Wilda, který je zdoben barevnými otisky rtěnek od polibků jeho příznivců.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Noir na Wikimedia Commons
- ANCERY, Pierre. Victor Noir, journaliste martyr du Second Empire. RetroNews [online]. 2017-08-30 [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. (francouzsky)
