Velkopolské knížectví

Velkopolské knížectví (polsky Księstwo wielkopolskie, latinsky Ducatus Poloniae Maior) byl středověký administrativní celek ve Velkopolsku, které bylo lénem Polského království. Velkopolsko v roce 1138, na základě určení nástupnictví Boleslava III. Křivoústého, připadlo jeho synovi Měškovi III. Starému. Na tomto území vládli velkopolští Piastovci, a dočasně též Jindřich I. Bradatý a Jindřich II. Pobožný, představitele slezské linie téže dynastie.

Po vyhasnutí mužské linie velkopolských Piastovců v roce 1296 se Velkopolsko stalo předmětem bojů mezi Jindřichem III. Hlohovským a Vladislavem I. Lokýtkem. V letech 1299–1305 zde panoval Václav II., český král z dynastie Přemyslovců. Nakonec v roce 1314 Velkopolsko ovládl Vladislav Lokýtek. Tímto způsobem Velkopolsko připadlo do nově vzniklého Polského království (Vladislav Lokýtek byl korunoval na krále v roce 1320).

Z dalších velkopolských panovníků byli též korunováni Přemysl II. Velkopolský v roce 1295 a po něm český král Václav II. v roce 1300.

Reference