Velbloud divoký

Jak číst taxoboxVelbloud divoký
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Doménajaderní (Eukaryota)
Říšeživočichové (Metazoa)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
NadřádLaurasiatheria
Řádsudokopytníci (Cetartiodactyla)
Čeleďvelbloudovití (Camelidae)
Rodvelbloud (Camelus)
Binomické jméno
Camelus ferus
(Przewalski, 1878)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velbloud divoký (Camelus ferus) je kriticky ohroženým druhem velblouda, který byl donedávna považován za divokého předchůdce nebo zdivočelou formu velblouda dvouhrbého domácího. Genetické studie potvrzují, že se jedná o dva různé druhy, které se od sebe oddělily zhruba před 0,7–1,1 miliony let.[2][3][4][5] Velbloud divoký se vyskytuje v pouštích Číny a Mongolska v počtu okolo 1 000 jedinců.[4]

Názvy

Velbloud divoký byl vědecky popsán polsko-ruským průzkumníkem a geografem Nikolajem Převalským roku 1878 jako Camelus bactrianus ferus a tradičně byl ztotožňován s domestikovaným velbloudem dvouhrbým (Camelus bactrianus) jako jeho divoce žijící poddruh. V češtině se pro oba používalo souhrnné označení ‚velbloud dvouhrbý‘ s případným přídomkem ‚divoký‘, respektive ‚domácí‘, před či za jménem.[5][6][7] Po uznání za samostatný druh bylo vědecké jméno velblouda divokého změněno na Camelus ferus (ferus = lat. divoký), zatímco C. bactrianus zůstalo velbloudu dvouhrbému domácímu, jehož divoký předek v přírodě již vyhynul.[4]

Nejednotnost v názvosloví, která dosud přetrvává v řadě institucí (některé zoologické zahrady, mezinárodní databáze…), však komplikuje osvětu a ochranu, pro něž je důležité jasné odlišení obou druhů při komunikaci s veřejností nebo obyvateli v místech výskytu velbloudů. Mongolština kupříkladu oba druhy rozlišuje: тэмээ [temee] = domestikovaný velbloud, хавтгай [chavtgaj] = velbloud divoký.[8]

Základní charakteristika

Velbloud divoký v současnosti zbytkově obývá pouště Taklamakan a Gobi ve Střední Asii. Areál výskytu se nachází v nadmořské výšce 1400 až 2000 m n. m. a teploty zde vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na −40 °C.[9]

Stejně jako ostatní velbloudovití je velbloud divoký životu v nehostinných podmínkách dobře přizpůsoben. K jeho adaptacím patří hrby sloužící jako zásobárna tuku, hustá zimní srst, dlouhé oční řasy chránící oči před sluncem a prachem, plochá rozložitá kopyta s rohovitými mozoly usnadňující pohyb na sypkém i drsném podkladě. Je dokonce schopný přijímat vodu slanější než mořská.[9][10]

Od velblouda dvouhrbého se velbloud divoký odlišuje štíhlejší postavou, kuželovitými hrby, které jsou asi o polovinu menší než u domestikovaného druhu, a plošší lebkou.[4] Výzkumy mitochondriální DNA odhalily divergenci okolo 2–3 % mezi oběma druhy. Divoký předek domestikovaného velblouda dvouhrbého z přírody vymizel, buďto vyhubením nebo splynutím se zdomácnělou formou. Totéž platí pro velblouda jednohrbého, který dnes existuje pouze ve zdomácnělé formě (místy opětovně zdivočelé – ferální). Velbloud divoký je tak posledním skutečně divokým druhem velblouda na světě.[4]

Stádo velbloudů v národním parku v Mongolsku

Ohrožení a ochrana

Velbloudy divoké ohrožuje především ztráta přirozeného prostředí, lov, kompetice o prostor s člověkem a jeho dobytkem, křížení s domácími velbloudy a rozdrobení populací, mezi nimiž tak nemůže docházet k migraci (například vlivem vzdálenosti nebo hraničního oplocení mezi Čínou a Mongolskem).[11][12]

V současnosti druh přežívá ve čtyřech populacích, tři jsou v Číně (Lobnor, Taklamakan, Altyn-tag), kde žije úhrnem asi 600 jedinců, a jedna v Mongolsku s asi 650 jedinci v poušti Gobi.[4][11]

Populaci v okolí jezera Lobnor, kde Čína v minulosti prováděla jaderné testy, se paradoxně dařilo dobře. Radiace jim neuškodila, naopak byli díky uzavřené vojenské zóně chráněni před pytláky. Její zrušení následně vedlo k propadu početnosti populace. V současnosti je zde zřízena velbloudí rezervace.[9][13]

V roce 2018 se do ochrany velbloudů divokých zapojila Zoo Praha, a to v návaznosti na své in situ aktivity v Mongolsku.[12][14] Uzavřela partnerství s organizací Wild Camel Protection Foundation, která již v roce 2004 založila v Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A chovné centrum Zakhyn us.[15] V roce 2024 bylo díky většinovému financování Zoo Praha dostavěno druhé chovné centrum Toli bulag[16] v nárazníkové zóně Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A na jihu Mongolska. V září 2024 sem bylo přepraveno sedm velbloudů divokých a první tři mláďata se zde narodila na jaře 2025.[17] Další spolupráce na ochraně velblouda divokého byla podepsána v březnu 2025. Zoo Praha se stala hlavním partnerem Ministerstva pro životní prostředí a klimatickou změnu Mongolska při záchraně tohoto kriticky ohroženého druhu. Obě strany začnou společně spolupracovat na záměru vytvořit jeho záložní populaci v evropských zoologických zahradách.[18]

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ JI, R.; CUI, P.; DING, F. Monophyletic origin of domestic bactrian camel (Camelus bactrianus) and its evolutionary relationship with the extant wild camel (Camelus bactrianus ferus). Animal Genetics. 2009-08, roč. 40, čís. 4, s. 377–382. PMID: 19292708 PMCID: PMC2721964. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 1365-2052. doi:10.1111/j.1365-2052.2008.01848.x. PMID 19292708. 
  3. ↑ MOHANDESAN, Elmira; FITAK, Robert R.; CORANDER, Jukka. Mitogenome Sequencing in the Genus Camelus Reveals Evidence for Purifying Selection and Long-term Divergence between Wild and Domestic Bactrian Camels. Scientific Reports. 2017-08-30, roč. 7, čís. 1, s. 9970. PMID: 28855525 PMCID: PMC5577142. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 2045-2322. doi:10.1038/s41598-017-08995-8. PMID 28855525. 
  4. ↑ a b c d e f JEMMET, Anna Mary. Conservation genetics and population surveys of the critically endangered wild camel Camelus ferus in Mongolia [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Živa – Domácí savci a jejich původ 3. Druhá domestikační vlna (Jan Zima). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ https://www.researchgate.net/publication/39947633_Ceske_nazvy_zivocichu_II_Savci_Mammalia
  7. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ JEMMETT, Anna M.; GROOMBRIDGE, Jim J.; HARE, John. What's in a name? Common name misuse potentially confounds the conservation of the wild camel Camelus ferus. Oryx. 2023-03, roč. 57, čís. 2, s. 175–179. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 0030-6053. doi:10.1017/S0030605322000114. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Wild Camels | The Wild Camel Protection Foundation [online]. 2010-05-17 [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ HARE, John. Mysteries of the Gobi: searching for wild camels and lost cities in the heart of Asia. London: I.B. Tauris 237 s. ISBN 978-1-84511-512-8. 
  11. ↑ a b XUE, Yadong; LI, Jia; LI, Diqiang. The wild camel (Camelus ferus) in China: Current status and conservation implications. Journal for Nature Conservation. 2021-04-01, roč. 60, s. 125979. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 1617-1381. doi:10.1016/j.jnc.2021.125979. 
  12. ↑ a b Velká Gobi A – ochrana velblouda divokého. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ 'New' camel lives on salty water. news.bbc.co.uk. 2001-02-06. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. (anglicky) 
  14. ↑ Na hlídce v Gobi. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ Background | The Wild Camel Protection Foundation [online]. 2019-05-15 [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Zapamatujte si jméno Toli bulag. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Východ slunce s divokými velbloudy. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ Mongolský prezident pojmenoval klisnu koně Převalského v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-03-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.