Velbloud divoký
![]() | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | jaderní (Eukaryota) |
| Říše | živočichové (Metazoa) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | Laurasiatheria |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Čeleď | velbloudovití (Camelidae) |
| Rod | velbloud (Camelus) |
| Binomické jméno | |
| Camelus ferus (Przewalski, 1878) | |
![]() | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velbloud divoký (Camelus ferus) je kriticky ohroženým druhem velblouda, který byl donedávna považován za divokého předchůdce nebo zdivočelou formu velblouda dvouhrbého domácího. Genetické studie potvrzují, že se jedná o dva různé druhy, které se od sebe oddělily zhruba před 0,7–1,1 miliony let.[2][3][4][5] Velbloud divoký se vyskytuje v pouštích Číny a Mongolska v počtu okolo 1 000 jedinců.[4]
Názvy
Velbloud divoký byl vědecky popsán polsko-ruským průzkumníkem a geografem Nikolajem Převalským roku 1878 jako Camelus bactrianus ferus a tradičně byl ztotožňován s domestikovaným velbloudem dvouhrbým (Camelus bactrianus) jako jeho divoce žijící poddruh. V češtině se pro oba používalo souhrnné označení ‚velbloud dvouhrbý‘ s případným přídomkem ‚divoký‘, respektive ‚domácí‘, před či za jménem.[5][6][7] Po uznání za samostatný druh bylo vědecké jméno velblouda divokého změněno na Camelus ferus (ferus = lat. divoký), zatímco C. bactrianus zůstalo velbloudu dvouhrbému domácímu, jehož divoký předek v přírodě již vyhynul.[4]
Nejednotnost v názvosloví, která dosud přetrvává v řadě institucí (některé zoologické zahrady, mezinárodní databáze…), však komplikuje osvětu a ochranu, pro něž je důležité jasné odlišení obou druhů při komunikaci s veřejností nebo obyvateli v místech výskytu velbloudů. Mongolština kupříkladu oba druhy rozlišuje: тэмээ [temee] = domestikovaný velbloud, хавтгай [chavtgaj] = velbloud divoký.[8]
Základní charakteristika
Velbloud divoký v současnosti zbytkově obývá pouště Taklamakan a Gobi ve Střední Asii. Areál výskytu se nachází v nadmořské výšce 1400 až 2000 m n. m. a teploty zde vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na −40 °C.[9]
Stejně jako ostatní velbloudovití je velbloud divoký životu v nehostinných podmínkách dobře přizpůsoben. K jeho adaptacím patří hrby sloužící jako zásobárna tuku, hustá zimní srst, dlouhé oční řasy chránící oči před sluncem a prachem, plochá rozložitá kopyta s rohovitými mozoly usnadňující pohyb na sypkém i drsném podkladě. Je dokonce schopný přijímat vodu slanější než mořská.[9][10]
Od velblouda dvouhrbého se velbloud divoký odlišuje štíhlejší postavou, kuželovitými hrby, které jsou asi o polovinu menší než u domestikovaného druhu, a plošší lebkou.[4] Výzkumy mitochondriální DNA odhalily divergenci okolo 2–3 % mezi oběma druhy. Divoký předek domestikovaného velblouda dvouhrbého z přírody vymizel, buďto vyhubením nebo splynutím se zdomácnělou formou. Totéž platí pro velblouda jednohrbého, který dnes existuje pouze ve zdomácnělé formě (místy opětovně zdivočelé – ferální). Velbloud divoký je tak posledním skutečně divokým druhem velblouda na světě.[4]

Ohrožení a ochrana
Velbloudy divoké ohrožuje především ztráta přirozeného prostředí, lov, kompetice o prostor s člověkem a jeho dobytkem, křížení s domácími velbloudy a rozdrobení populací, mezi nimiž tak nemůže docházet k migraci (například vlivem vzdálenosti nebo hraničního oplocení mezi Čínou a Mongolskem).[11][12]
V současnosti druh přežívá ve čtyřech populacích, tři jsou v Číně (Lobnor, Taklamakan, Altyn-tag), kde žije úhrnem asi 600 jedinců, a jedna v Mongolsku s asi 650 jedinci v poušti Gobi.[4][11]
Populaci v okolí jezera Lobnor, kde Čína v minulosti prováděla jaderné testy, se paradoxně dařilo dobře. Radiace jim neuškodila, naopak byli díky uzavřené vojenské zóně chráněni před pytláky. Její zrušení následně vedlo k propadu početnosti populace. V současnosti je zde zřízena velbloudí rezervace.[9][13]
V roce 2018 se do ochrany velbloudů divokých zapojila Zoo Praha, a to v návaznosti na své in situ aktivity v Mongolsku.[12][14] Uzavřela partnerství s organizací Wild Camel Protection Foundation, která již v roce 2004 založila v Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A chovné centrum Zakhyn us.[15] V roce 2024 bylo díky většinovému financování Zoo Praha dostavěno druhé chovné centrum Toli bulag[16] v nárazníkové zóně Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A na jihu Mongolska. V září 2024 sem bylo přepraveno sedm velbloudů divokých a první tři mláďata se zde narodila na jaře 2025.[17] Další spolupráce na ochraně velblouda divokého byla podepsána v březnu 2025. Zoo Praha se stala hlavním partnerem Ministerstva pro životní prostředí a klimatickou změnu Mongolska při záchraně tohoto kriticky ohroženého druhu. Obě strany začnou společně spolupracovat na záměru vytvořit jeho záložní populaci v evropských zoologických zahradách.[18]
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ JI, R.; CUI, P.; DING, F. Monophyletic origin of domestic bactrian camel (Camelus bactrianus) and its evolutionary relationship with the extant wild camel (Camelus bactrianus ferus). Animal Genetics. 2009-08, roč. 40, čís. 4, s. 377–382. PMID: 19292708 PMCID: PMC2721964. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 1365-2052. doi:10.1111/j.1365-2052.2008.01848.x. PMID 19292708.
- ↑ MOHANDESAN, Elmira; FITAK, Robert R.; CORANDER, Jukka. Mitogenome Sequencing in the Genus Camelus Reveals Evidence for Purifying Selection and Long-term Divergence between Wild and Domestic Bactrian Camels. Scientific Reports. 2017-08-30, roč. 7, čís. 1, s. 9970. PMID: 28855525 PMCID: PMC5577142. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 2045-2322. doi:10.1038/s41598-017-08995-8. PMID 28855525.
- ↑ a b c d e f JEMMET, Anna Mary. Conservation genetics and population surveys of the critically endangered wild camel Camelus ferus in Mongolia [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Živa – Domácí savci a jejich původ 3. Druhá domestikační vlna (Jan Zima). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online.
- ↑ https://www.researchgate.net/publication/39947633_Ceske_nazvy_zivocichu_II_Savci_Mammalia
- ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online.
- ↑ JEMMETT, Anna M.; GROOMBRIDGE, Jim J.; HARE, John. What's in a name? Common name misuse potentially confounds the conservation of the wild camel Camelus ferus. Oryx. 2023-03, roč. 57, čís. 2, s. 175–179. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 0030-6053. doi:10.1017/S0030605322000114. (anglicky)
- ↑ a b c Wild Camels | The Wild Camel Protection Foundation [online]. 2010-05-17 [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARE, John. Mysteries of the Gobi: searching for wild camels and lost cities in the heart of Asia. London: I.B. Tauris 237 s. ISBN 978-1-84511-512-8.
- ↑ a b XUE, Yadong; LI, Jia; LI, Diqiang. The wild camel (Camelus ferus) in China: Current status and conservation implications. Journal for Nature Conservation. 2021-04-01, roč. 60, s. 125979. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. ISSN 1617-1381. doi:10.1016/j.jnc.2021.125979.
- ↑ a b Velká Gobi A – ochrana velblouda divokého. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online.
- ↑ 'New' camel lives on salty water. news.bbc.co.uk. 2001-02-06. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. (anglicky)
- ↑ Na hlídce v Gobi. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Background | The Wild Camel Protection Foundation [online]. 2019-05-15 [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zapamatujte si jméno Toli bulag. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Východ slunce s divokými velbloudy. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Mongolský prezident pojmenoval klisnu koně Převalského v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2025-03-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu velbloud dvouhrbý divoký na Wikimedia Commons


