Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog
Původní název	L'Ennemi public n° 1
Země původu	Francie Francie Kanada Kanada Itálie Itálie
Jazyky	francouzština a angličtina
Délka	128 min
Žánry	životopisný film filmové drama
Scénář	Jean Richet Abdel Raouf Dafri
Režie	Jean Richet
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Vincent Cassel Ludivine Sagnierová Mathieu Amalric Samuel Le Bihan Olivier Gourmet
Produkce	Thomas Langmann
Hudba	Marco Beltrami
Kamera	Robert Gantz
Kostýmy	Virginie Montel
Střih	Hervé Schneid
Zvuk	François Groult Jean Minondo
Architekt	Emile Ghigo
Výroba a distribuce
Premiéra	2008 21. května 2009 (Německo)
Produkční společnost	Eagle Pictures
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (v originále L'Ennemi public n^o 1) je francouzsko-kanadsko-italský hraný film z roku 2008, který režíroval Jean-François Richet podle autobiografické knihy L'Instinct de mort Jacquese Mesrineho. Film navazuje na předchozí část díl Veřejný nepřítel č. 1. Snímek měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu dne 22. října 2008.^[1]

Po několika letech strávených v Kanadě se Jacques Mesrine vrací do Francie. V roce 1978 se setkává s Françoisem Besse ve věznici La Santé, odkud společně utečou. Tím se dostává do zájmu médií.

• Mezinárodní filmový festival v Tokiu: nejlepší herec (Vincent Cassel)
• César: nejlepší zvuk (Jean Mimondo, Gérard Hardy, Alexandre Widmer, Hervé Buirette), nejlepší režie (Jean-François Richet), nejlepší herec (Vincent Cassel); nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší adaptace (Abdel Raouf Dafri a Jean-François Richet), nejlepší filmová hudba (Marco Beltrami a Marcus Trumpp), nejlepší kamera (Robert Gantz), nejlepší výprava (Émile Ghigo), nejlepší střih (Hervé Schneid a Bill Pankow), nejlepší kostýmy (Virginie Montel)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Ennemi public no 1 (film, 2008) na francouzské Wikipedii.