Větrná hora
| Větrná hora | |
|---|---|
| Země původu | Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 100 min |
| Žánr | dobrodružný |
| Námět | Miloš Velínský |
| Scénář | Miloš Velínský, Jiří Sequens |
| Režie | Jiří Sequens |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Josef Vinklář, Stanislav Fišer, Zdeněk Braunschläger, Rudolf Deyl, Rudolf Hrušínský |
| Hudba | Miloš Vacek |
| Kamera | Rudolf Milič |
| Kostýmy | Anna Kuchačevičová, Marie Malá |
| Střih | Jan Chaloupek |
| Zvuk | Dobroslav Šrámek |
| Architekt | Karel Lier |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra |  3. února 1956 |
| Produkční společnost | Studio uměleckých hraných filmů Praha |
| Větrná hora na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Větrná hora je československý dobrodružný film z roku 1956.
Děj
Dvanáct nových pracovníků a pracovnic odjíždí do rudného dolu v českém pohraničí. Jeden však nedojede.
Obsazení
| Josef Vinklář | Antonín Homolka |
| Stanislav Fišer | Ctirad Šantora |
| Zdeněk Braunschläger | Vojta Dufek |
| Rudolf Deyl mladší | Karel Škvajn |
| Rudolf Hrušínský | Alois Pohanka |
| Miloš Kopecký | Melichar Hnátek |
| Robert Vrchota | Ludvík Mikula |
| Josef Kemr | František Ježek |
| Eva Kubešová | Ivanka Bartáková |
| Stella Zázvorková | Květa Vejvodová |
| Marie Kyselková | Anička Šafránková |
| Otto Lackovič | Rudolf Pecián |
| Radovan Lukavský | závodní |
| Jaroslav Mareš | šofér |
| Bohuš Záhorský | Renner |
| Václav Voska | Terský |
| Stanislav Neumann | Jonáš |
| Miloš Vavruška | poručík Plotek |
| Oldřich Vykypěl | Jiřička |
| Jiřina Steimarová | Jiřičková |
| Lubomír Lipský | staršina Pohraniční stráže |
| Ladislav Herbert Struna | minér |
| Miroslav Svoboda | havíř |
| Josef Chvalina | hlavní geolog |
| Jiří Smutný | geolog |
| Karel Kocourek | |
| Vladimír Linka |
Zajímavosti
Film byl natočen na řadě míst v oblasti Labských pískovců a Krušných hor: na příjezdu k turistické chatě u vstupu do Tiských stěn[1] (turistická chata), na silnici II/248 mezi Telnicí a Nakléřovem[1] (průjezd krajinou k Větrné hoře), na příjezdu do Nakléřova se siluetou zaniklého kostela svatého Josefa[1] (krajina se siluetou domu a kostela), na cestě k Děčínskému Sněžníku[1] (před poslední zatáčkou), na cestě na vrchol Děčínského Sněžníku k rozhledně[1] (vrchol Větrné hory), u restaurace na Děčínském Sněžníku[1] (ubytovna na Větrné hoře), na příjezdové cesta s pohledem na rozhlednu[1] (cesta k Větrné hoře) a ve fluoritovém dole na úbočí Děčínského Sněžníku.
Dobová recenze v Rudém právu uvádí autora námětu Miloše Velínského[2] předsedu MNV ve Sněžníku, což je omyl způsobený podobností jmen[3], předsedou MNV byl učitel Velimský. Miloš Velínský byl scenáristou řady filmů s kriminální zápletkou (105% alibi, Zlatý pavouk, Dva tygři a dalších).
Reference
- ↑ a b c d e f g Větrná hora [online]. Filmová místa.cz [cit. 2014-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Plachetka. Nový český film „VĚTRNÁ HORA“. Rudé právo. 3. 2. 1956, roč. 36 (Právo lidu ročník 59), čís. 34, s. 3. Dostupné online [png, cit. 2014-7-6].
- ↑ NEDVĚDOVÁ, Petra. Kamenná dáma aneb život rozhledny a pod rozhlednou. Jílové: Město Jílové, 2014. 41 s. (Historická ohlédnutí). Kapitola Filmaři na Sněžníku, s. 38.
