Václav Antonín Chotek

Václav Antonín Chotek z Chotkova a Vojnína
Portrét Václava Antonína Chotka v hlavním sále zámku Veltrusy
Císařský tajný rada
Ve funkci: 1743 – 2. května 1754
Panovník	Marie Terezie, František I.
Místodržící Českého království
Ve funkci: 1731 – ?
Panovník	Karel VI.
Přísedící Českého zemského soudu
Ve funkci: 1727 – ?
Panovník	Karel VI.
Hejtman Litoměřického kraje
Ve funkci: 1723 – 1729
Předchůdce	Jan Antonín Hýzrle z Chodů
Nástupce	Zikmund Gustav Hrzán z Harasova
Hejtman Chrudimského kraje
Ve funkci: 1722 – 1723
Předchůdce	Leopold Bernard Schmiedel von Schmieden
Nástupce	Jan Josef hrabě Špork
Hejtman Rakovnického kraje
Ve funkci: 1711 – 1712
Předchůdce	Karel Maxmilián Příchovský z Příchovic
Nástupce	Jan Oldřich z Klebelsbergu
Hejtman Slánského kraje
Ve funkci: 1707 – 1710
Panovník	Josef I.
Předchůdce	Jan Václav Valkoun z Adlaru
Nástupce	Ferdinand Saur von Schreyerhof
Přísedící české komory
Ve funkci: 1700 – ?
Panovník	Leopold I.
Císařský komoří
Ve funkci: 1700 – 2. května 1754
Panovník	Leopold I., Josef I., Karel VI., František I.
Narození	26. února 1674 Bělušice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	2. května 1754 (ve věku 80 let) Praha
Místo pohřbení	Kostel svatého Martina
Titul	1702 svobodný pán 1723 hrabě 1745 říšský hrabě
Choť	(1698) Marie Terezie ze Scheidlernu (1684–1709)
Rodiče	Jiří Rudolf Chotek (1628–1673) a Johanna Sabina Proyová († 1692)
Děti	1. František (1700–1708) 2. Marie Anna (1701–po 1770) 3. Terezie (1702–1749) 4. Václav (1703–1725) 5. Jan Karel (1704–1787) 6. Rudolf (1706–1771) 7. Alžběta (1708–1712)
Příbuzní	Jan Rudolf Chotek z Chotkova (vnuk)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Antonín hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (26. února 1674, Bělušice – 2. května 1754) byl český šlechtic a politik ze starobylého rodu Chotků. Zastával řadu zemských úřadů a zasloužil se o vzestup Chotků mezi významnou šlechtu habsburské monarchie. V roce 1723 získal hraběcí titul, jeho jméno je spojeno hlavně s výstavbou zámku ve Veltrusích.

Po pobělohorských konfiskacích živořili Chotkové na okraji šlechtické společnosti a od poloviny 17. století jim patřil jen malý statek Bělušice na Mostecku. Na tamní tvrzi se narodil Václav Antonín jako syn Jiřího Rudolfa Chotka (1628–1673) a Johanny Sabiny, rozené Proyové († 1692). Přes skromný původ se Václavu Antonínovi dostalo vysokého vzdělání dokončeného cestou po Evropě (Holandsko, Francie, Itálie). Ovládal několik jazyků a spolu s majetkově výhodným sňatkem se mu podařilo pozvednout jméno Chotků mezi přední šlechtu Českého království.

Společenský vzestup zahájil v roce 1698 sňatkem s Marií Terezií ze Scheidlernu (1682–1709), dědičkou statků na Mělnicku. V roce 1700 se stal císařským komořím a přísedícím české komory a v roce 1702 získal titul svobodných pánů. Poté byl pověřen správou několika krajů, od roku 1707 byl postupně hejtmanem kraje slánského, rakovnického, chrudimského a litoměřického. Později se stal přísedícím zemského soudu (1727) a členem sboru místodržících Českého království (1731). Na aktivní politiku rezignoval v roce 1740, ale pak byl jmenován ještě císařským tajným radou (1743). Vyvrcholením jeho dlouhé kariéry byl titul říšských hrabat udělený v roce 1745, v tom ale byly zohledněny již i zásluhy jeho synů.

Rodovým sídlem i po sňatku s Marií Terezií ze Scheidlernu zůstávala bělušická tvrz. Když Václav Antonín začal zastávat zemské úřady v Praze, koupil v roce 1705 Dům U Zlatého melounu na Starém Městě. Své ambice pak promítl vybudováním sezónního sídla ve Veltrusích na pozemcích u Vltavy na Mělnicku zděděných po manželce.

Václav Antonín Chotek zemřel ve věku osmdesáti let, pohřben je v rodinné hrobce kostela sv. Martina v Kozlech nedaleko od původního rodového sídla v Bělušicích. Jeho portrét je k vidění v hlavním sále na zámku ve Veltrusích.

Z manželství s Marií Terezií von Scheidlern měl sedm dětí. Nejstarší syn František (1700–1708) zemřel v dětství, z dcer se dospělého věku dožily Marie Anna a Terezie. Nadějí rodu byl druhorozený syn Václav (1703–1725), který však zemřel v mladém věku v Itálii. O rozdílném přístupu Václava Antonína k dcerám a synům svědčí jeho vlastní zápisky v deníku a také fakt, že dcery byly z nedostatku financí poslány do kláštera, zatímco na vzdělání a zahraniční cesty tří synů vynaložil značné prostředky. Pokračovateli dalšího vzestupu Chotků byli mladší synové Jan Karel a Rudolf.

• BROŽOVSKÝ, Miroslav: Veltrusy; Praha, 1973
• CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5
• SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4

• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)