ULF

ULF
ULF A1 ve Vídni
ULF A1 ve Vídni
TypULF
VýrobceSGP Verkehrstechnik
Siemens
Prototyp(y)1995
Výroba v letech1997–2017
Vyrobeno kusů342, z toho:
  • 51 ks A, 90 ks A1
  • 101 ks B, 100 ks B1
Technické údaje
Délka (bez spřáhel)A, A1: 24 210 mm
B, B1: 35 470 mm
Šířka2400 mm
Max. rychlost70 km/h
Rozchod1435 mm
Obsaditelnost
Míst k sezeníA, A1: 42
B, B1: 56 / 66
Míst k stáníA, A1: 94
B, B1: 141 / 157
Motory a elektrická výzbroj
Počet a výkon motorůA: 6×60 kW, A1: 6×35 kW
B: 8×60 kW, B1: 8×35 kW
Napájecí napětí600 V
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ULF (zkratka z Ultra Low Floor) je nízkopodlažní článková tramvaj, kterou v 90. letech 20. století vyvinulo konsorcium rakouských společností SGP Verkehrstechnik a Elin EBG Traction, obě v průběhu let převzaté společností Siemens.[1] Vývoj i výroba probíhaly na popud dopravce Wiener Linien, který pro vídeňský tramvajový systém pořídil většinu vyrobených vozů. V letech 1994–2017 bylo vyrobeno celkem 342 tramvají ULF ve čtyřech variantách, z toho deset vozidel zakoupilo rumunské město Oradea.

Prototypy

Zkušební vůz v roce 1994

Ideu tramvajového vozu s podlahou umístěnou co nejníže (vstup do tramvají ULF se nachází ve výšce 197 mm nad temenem kolejnice, podlaha v celém vozu pak ve výšce 220 mm nad temenem kolejnice) prosadila firma SGP Verkehrstechnik, v průběhu vývojových prací částečně převzatá společností Siemens. S myšlenkou přišel vrchní inženýr Leopold Lenk.[2] Ten navrhl článkové vozidlo s pojezdem portálového uspořádání, což byl v té době novátorský počin. Zhotovení prototypů předcházela stavba zkušebního „nosiče“ – funkčního vzorku nové tramvaje. Pokusné vozidlo posloužilo nejen k ověření zvolené koncepce, ale také umožnilo otestovat motory na třífázový proud vyvinuté firmou Elin. Obyvatelé Vídně tak mohli potkat neobvyklou soupravu tvořenou třemi články. Krajní části pocházely z vlečných vozů typu c2 (evidenční čísla 1053 a 1054), zatímco střední nízkopodlažní díl vznikl jako novostavba. Funkci řídicího vozu původně plnil dvounápravový motorák typu L (evidenční číslo 541). Média tuto novinku, označenou jako ULF 197, představila 6. listopadu 1991. V roce 1992 obdržela souprava nový krajní článek a vlastní stanoviště řidiče.[3] Vzhled předního dílu, ze kterého pak vycházela podoba prototypů a sériových ULFů, navrhlo designérské studio Porsche. Čelo vozu bylo (poprvé v historii vídeňských tramvají) vybaveno elektronickým transparentem zobrazujícím cílovou zastávku a číslo linky.[4] Atypický stroj se dochoval coby exponát muzea v dolnorakouském Traiskirchenu. Někdejší řídicí vůz číslo 541 byl prodán do japonského města Kóči.

Prototypový vůz A č. 1 v původním barevném provedení (1998)

V roce 1994 byla v montážním závodě ve vídeňské čtvrti Simmering zahájena výroba dvou prototypů – tříčlánkového o délce 24 metrů a pětičlánkového o délce 35 metrů. Cestující se s novinkou seznámili v prosinci 1995.[1] Pětičlánkový prototyp č. 601 byl z výroby opatřen širším červeným pruhem, který se následně uplatnil na sériově dodávaných vozidlech. Šlo o odkaz na tradiční zbarvení vídeňských tramvají.[2]

Výroba

Sériová výroba ULFů začala v roce 1997 a trvala do roku 2017. Vídeň získala celkem 332 vozů, z toho 131 tříčlánkových (verze A a A1) a 201 pětičlánkových (verze B a B1).[2] Dalších 10 vozidel verze A1 pořídilo v letech 2008–2009 rumunské město Oradea.

Výběrové řízení na dodávku dalších tramvají proběhlo v letech 2013–2014. Tentokrát uspěla konkurenční společnost Bombardier. Nabídla vůz Flexity, u dopravce Wiener Linien označený jako typ D. Premiéru na vídeňských kolejích měl roku 2018.[5]

Posledním krátkým ULFem se stala tramvaj A1 s evidenčním číslem 131, kterou dopravce převzal v říjnu 2015. Pokračovala však výroba pětičlánkových vozidel B. Koncem června 2017 dorazily do Ústředních dílen společnosti Wiener Linien nejnovější vozy typu B1 (evidenční čísla 800 a 801), čímž se dodávky ULFů po dvaceti letech završily.[2]

Dodávky

Současný stát Město Článek Typ Roky dodávek Počet vozů Evidenční čísla
při dodání 		Poznámky Zdroj
RakouskoRakousko Rakousko Vídeň článek ULF A 1995–2005 51 1–51 č. 1 – prototyp [6]
ULF B 1995–2005 101 601–701 č. 601 – prototyp [7]
ULF A1 2007–2015 80 52–131 [8]
ULF B1 2009–2017 100 702–801 [9]
RumunskoRumunsko Rumunsko Oradea článek ULF A1 2008–2009 10 50–59 [10]

Provoz

Vídeň

Interiér verze B1</

Tramvaje ULF byly zpočátku vypravovány na linky č. 65 a 67, postupně se však jejich provoz rozšířil do celé sítě pouličních drah. Novinka si samozřejmě vyžádala četné úpravy tratí a provozního zázemí. O bezbariérovou dopravu měly zájem ústavy pro hendikepované, domovy důchodců i městské části. Dopravce tedy dostával mnoho žádostí, jejichž pisatelé usilovali o provoz ULFů na „svých“ linkách. Dělo se tak na úkor provozních úspor. Teprve na podzim roku 2005 se podařilo zájemce uspokojit. Tehdy byl na vídeňských linkách plošně zaveden smíšený provoz nízkopodlažních tramvají a starších souprav.[2]

V dubnu 2001 se spolkové ministerstvo dopravy, inovací a technologií rozhodlo omezit provoz tramvají ULF na podzemních tratích, ve Vídni známých pod označením USTRAB. Reagovalo tak na tragický požár lanovky v rakouském Kaprunu. Zákaz, který se vztahoval na 105 vozů (mezi ně byla v roce 2002 zahrnuta i dvojice prototypů, upravených tehdy po vzoru sériových vozidel) způsobil dlouhodobé potíže s vypravením. Tramvaje evidenčních čísel 2–11 (typ A) a 602–638 (typ B) směly do tunelů i nadále. Zbývající vozy se do vídeňského podzemí vrátily teprve v roce 2007, po splnění všech potřebných náležitostí.[11]

ULFy ve Vídni postupně prodělaly více drobných změn. Dopraváci upustili od používání hydraulického systému určeného pro zdvihání a spouštění vozových skříní. Starší provedení umožňovalo střídání „letní“ a „zimní“ úrovně. Výška pak zůstala pevně nastavena v dosavadním „zimním“ režimu. Na vozy byla přimontována zpětná zrcátka (u vídeňských tramvají se stala samozřejmostí až v prvních letech 21. století). Práci řidiče dále usnadnilo doplnění kamerového systému, který také funkci zrcátek částečně převzal. Důležité prvenství patří vozům A1 od evidenčního čísla 52 výše a B1 počínaje číslem 702. Jako první tramvaje ve Vídni nabídly cestujícím svezení v klimatizovaném prostoru.[2]

Galerie

  • ULF A ve Vídni
    ULF A ve Vídni
  • ULF A1 ve Vídni
    ULF A1 ve Vídni
  • ULF B ve Vídni
    ULF B ve Vídni
  • ULF B1 ve Vídni
    ULF B1 ve Vídni
  • ULF A1 v Oradei
    ULF A1 v Oradei

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BITTNER, Jaromír. ULF – tramvaj s nejnižší podlahou na světě. Železnice. 1997, roč. 5, čís. 1, s. 17. 
  2. ↑ a b c d e f BADER, Peter. Ein Vierteljahrhundert ULF: Wie Niederflur in 25 Jahren Wien verändert hat.. Tramway & Modell. Das Wiener Strassenbahnmagazin. 2023, roč. 28, čís. 4, s. 11–15. 
  3. ↑ MARINCIG, Harald. Die Wiener Linien – 140 Jahre ÖPNV in Wien. 2. vyd. Wien: Bahn im Film, 2005. 256 s. ISBN 3-9500853-4-3. S. 160. 
  4. ↑ BADER, Peter. Abschied vom Schilderwald. Tramway & Modell. Das Wiener Strassenbahnmagazin.. 2022, roč. 27, čís. 2, s. 12–19. 
  5. ↑ BADER, Peter. Von Bombardier zu Alstom: Das 1000-Wagen-Jubiläum. Tramway & Modell. Das Wiener Strassenbahnmagazin. 2023, roč. 28, čís. 2, s. 11. 
  6. ↑ Seznam vozového parku: Vídeň, Siemens ULF-A [online]. Transphoto.org [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Seznam vozového parku: Vídeň, Siemens ULF-B [online]. Transphoto.org [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ Seznam vozového parku: Vídeň, Siemens ULF-A1 [online]. Transphoto.org [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Seznam vozového parku: Vídeň, Siemens ULF-B1 [online]. Transphoto.org [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ Seznam vozového parku: Oradea, Salca, Siemens ULF-A1 [online]. Transphoto.org [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kaprun und die Folgen für die Wiener Linien. Tramway & Modell. Das Wiener Strassenbahnmagazin. 2021, roč. 26, čís. 2, s. 8–9. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ULF na Wikimedia Commons
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.