UK Championship

UK Championship
Informace o turnaji
Místo konání	Barbican Centre York, Anglie
Rok založení	1977
Pořadatel	World Professional Billiards and Snooker Association
Formát	bodovaný turnaj
Finanční dotace	£850 000
Finále
Vítěz	Mark Selby

UK Championship je druhým největším bodovaným turnajem ve snookeru po mistrovství světa a je součástí Triple Crown, kam kromě zmíněného mistrovství světa patří ještě Masters.

UK Championship vznikl v roce 1977 a hrál se v Tower Circus v Blackpoolu. Prvním vítězem byl irský hráč snookeru Patsy Fagan, který vyhrál nad Dougem Mountjoyem z Walesu 12-9. Po tomto roce se hrál UK Championship až do roku 1997 v Guild Hall, v Prestonu.

V roce 1984 byla změněna pravidla, když turnaj dostal status bodované událostí a mohli do něj vstoupit všichni profesionálové.^[1]

Prestižní turnaj zaznamenal mnoho nezapomenutelných finálových zápasů. V roce 1980 zde Angličan Steve Davis vyhrál první ze svých 73 vítězství v profesionálních turnajích, když porazil hráče Severního Irska Allexe Higginse 16-6.

V roce 1989 to byl Stephen Hendry ze Skotska, který zvedl poprvé titul UK, když porazil již tehdy 6násobného vítěze turnaje Steva Davise 16-12 a začala jeho slavná éra. Stephen Hendry obhájil tento titul v roce 1990 a další získal v letech 1994–1996.

V roce 1993 se stal v 17 letech nejmladším vítězem Angličan Ronnie O'Sullivan, který porazil Stephena Hendryho 10-6.

V letech 1998 až 2000 se pořádal turnaj v Bournemounthu a od roku 2001 do roku 2006 v Barbican Centre v Yorku.

V roce 2005 byl ve finále poprvé Ding Junhui, 18letý mladík z Číny, který prohrál se Stevem Davisem 10-6.

V letech 2007 až 2010 se hrál UK Championship v Telfordu.

V roce 2007 Ronnie O'Sullivan rozhodl semifinále maximálním breakem v posledním framu . Vyhrál turnaj počtvrté, když porazil Skota Stephena Maguireho 10-2. Odehrál se zde také nejdelší frame televizního vysílání mezi hráčem Hongkongu Marcem Fu a Markem Selbym z Anglie, který trval 77 minut.

V roce 2009 úřadující mistr světa John Higgins ze Skotska prohrál ve finále s Dingem Junhui 10-8^[2] poté, co minul hnědou a ztratil šanci jít do vedení na 8-6.

V roce 2010 vyhrál John Higgins napínavé finále plné zvratů nad Markem Williamsem z Walesu 10-9 a své poděkování za vítězství věnoval po zápase svému těžce nemocnému otci, který trpěl rakovinou a rodině.^[3]

Od roku 2011 se událost vrátila do Barbican Centre v Yorku. Od tohoto roku nastupuje do turnaje všech 128 hráčů.

V roce 2011 Angličan Judd Trump porazil Marka Allena ze Severního Irska 10-8.^[4]

V roce 2012 se dostali do finále Angličané Mark Selby se Shaunem Murphym. Selby porazil Murphyho 10-6.^[5] O rok později se Selby dostal opět do finále s Neilem Robertsonem. Australan Robertson porazil Selbyho 10-7.^[6]

V roce 2014 vyhrál v Yorku Ronnie O'Sullivan svůj pátý titul. Ve finále se utkal s Juddem Trumpem, který prohrával 9-4, ale srovnal na 9-9. O'Sullivan pak rozhodl zápas v posledním framu.^[7]

Ročník 2015 znovu opanoval Neil Robertson, který ve finále přehrál Lianga Wenba z Číny poměrem 10-5. Následující rok se do finále opět podíval Ronnie O'Sullivan, nestačil však na Marka Selbyho a prohrál s ním 7-10.

Ve vysoce hodnoceném turnaji se v průběhu let vystřídalo mnoho sponzorů včetně Super Crystalate, Tennents, StormSeal, Royal Liver Assurance, Liverpool Victoria, PowerHouse, Travis Perkins, Maplin Electronics, Pukka Pies, 12BET.com, williamhill.com, Coral a Betway, který je sponzorem dodnes.

Rok	Vítěz	Poražený	Skóre	Sezóna
Nebodovaný turnaj
1977	Patsy Fagan	Doug Mountjoy	12–9	1977/78
1978	Doug Mountjoy	David Taylor	15–9	1978/79
1979	John Virgo	Terry Griffiths	14–13	1979/80
1980	Steve Davis	Alex Higgins	16–6	1980/81
1981	Steve Davis	Terry Griffiths	16–3	1981/82
1982	Terry Griffiths	Alex Higgins	16–15	1982/83
1983	Alex Higgins	Steve Davis	16–15	1983/84
Bodovaný turnaj
1984	Steve Davis	Alex Higgins	16–8	1984/85
1985	Steve Davis	Willie Thorne	16–14	1985/86
1986	Steve Davis	Neal Foulds	16–7	1986/87
1987	Steve Davis	Jimmy White	16–14	1987/88
1988	Doug Mountjoy	Stephen Hendry	16–12	1988/89
1989	Stephen Hendry	Steve Davis	16–12	1989/90
1990	Stephen Hendry	Steve Davis	16–15	1990/91
1991	John Parrott	Jimmy White	16–13	1991/92
1992	Jimmy White	John Parrott	16–9	1992/93
1993	Ronnie O'Sullivan	Stephen Hendry	10–6	1993/94
1994	Stephen Hendry	Ken Doherty	10–5	1994/95
1995	Stephen Hendry	Peter Ebdon	10–3	1995/96
1996	Stephen Hendry	John Higgins	10–9	1996/97
1997	Ronnie O'Sullivan	Stephen Hendry	10–6	1997/98
1998	John Higgins	Matthew Stevens	10–6	1998/99
1999	Mark Williams	Matthew Stevens	10–8	1999/00
2000	John Higgins	Mark Williams	10–4	2000/01
2001	Ronnie O'Sullivan	Ken Doherty	10–1	2001/02
2002	Mark Williams	Ken Doherty	10–9	2002/03
2003	Matthew Stevens	Stephen Hendry	10–8	2003/04
2004	Stephen Maguire	David Gray	10–1	2004/05
2005	Ding Junhui	Steve Davis	10–6	2005/06
2006	Peter Ebdon	Stephen Hendry	10–6	2006/07
2007	Ronnie O'Sullivan	Stephen Maguire	10–2	2007/08
2008	Shaun Murphy	Marco Fu	10–9	2008/09
2009	Ding Junhui	John Higgins	10–8	2009/10
2010	John Higgins	Mark Williams	10–9	2010/11
2011	Judd Trump	Mark Allen	10–8	2011/12
2012	Mark Selby	Shaun Murphy	10–6	2012/13
2013	Neil Robertson	Mark Selby	10–7	2013/14
2014	Ronnie O'Sullivan	Judd Trump	10–9	2014/15
2015	Neil Robertson	Liang Wenbo	10–5	2015/16
2016	Mark Selby	Ronnie O'Sullivan	10–7	2016/17
2017	Ronnie O'Sullivan	Shaun Murphy	10–5	2017/18
2018	Ronnie O'Sullivan	Mark Allen	10–6	2018/19
2019	Ding Junhui	Stephen Maguire	10–6	2019/20
2020	Neil Robertson	Judd Trump	10–9	2020/21