Tritiová voda
| tritiová voda | |
|---|---|
 Oxid tritia | |
 | |
| Obecné | |
| Sumární vzorec | T₂O |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 14940-65-9 |
| PubChem | 104752 |
| ChEBI | CHEBI:29374 |
| SMILES | [3H]O[3H] |
| InChI | InChI=1S/H2O/h1H2/i/hT2 Key: XLYOFNOQVPJJNP-PWCQTSIFSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 22,027 013 Da |
| Teplota tání | 4,48 °C[1] |
| Teplota varu | 101,51 °C[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tritiová voda, oxid tritia, tritiový analog vody, trojnásob těžká voda,[2] supertěžká voda, chemicky T2O, 3H2O, je voda, jejíž molekuly obsahují místo obou atomů vodíku jeho izotop tritium – tedy vodík s jádrem tvořeným jedním protonem a dvěma neutrony. Tím se liší i od těžké vody (D2O), která obsahuje izotop vodíku deuterium jen s jedním neutronem. Tritiová voda je radioaktivní,[3] má vyšší teplotu tání (4,48 °C) i varu (101,51 °C).[1]
Příprava
Tritiovou vodu lze připravit katalytickou oxidací tritia kyslíkem, jako katalyzátor se využívá palladium. Druhým možným způsobem je redukce oxidů kovů, např. oxidu měďnatého:[3]
- T2 + CuO → T2O + Cu
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PubChem. Tritium oxide. PubChem [online]. [cit. 2025-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-14. (anglicky)
- ↑ KOTYŠKA, Václav; TEYSSLER, Vladimír. Technický slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie věd technických. Svazek 14. Praha: Borský a Šulc, 1938. Dostupné online. S. 94.
- ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s. s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 68-71.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tritiová voda na Wikimedia Commons
Portály: Chemie