Trdelník

Trdelník
Hotové trdelníky
Základní informace
Kategorie	pečivo
Tvar	dutý válec
Místo původu	Rumunsko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trdelník je sladké pečivo ve tvaru podobném velké duté kremroli, ovšem bez krémové náplně.

Vyrábí se z kynutého těsta, které se rozválené v pruzích navíjí na bukový válec (dnes také kovový) o průměru 8 až 10 cm, zvaný trdlo^[1], a peče se v žáru dřevěného uhlí. Při pečení se otáčí, potírá mlékem, dokud nezíská zlatočervenou barvu. Pak se z válce opatrně stáhne, aby se neporušil tvar. Běžně se podává posypaný cukrem, objevují se i varianty s jinými příchutěmi (skořice, vanilka, ořechy, čokoláda, ad.).

Trdelník pochází zřejmě ze Sedmihradska, tedy historického regionu na území dnešního Rumunska. Předpokládá se, že k jeho rozšíření mimo toto území došlo v důsledku vpádu Tatarů, kdy část obyvatelstva utekla na severozápad^[2].

Podobné výrobky jsou známy ve světě a také jinde mají v některých případech (Švédsko, Slovensko) registrovánu značku PGI. V Maďarsku je trdelník znám jako kürtőskalács, je považován za téměř „národní symbol“.^[zdroj?] Mezi další podobné výrobky patří:

• Rakousko: známý jako Prügelkrapfen
• Německo: známý jako Baumstriezel nebo Baumkuchen
• Lucembursko známý jako Baamkuch, kde je tradičním jídlem na svatbách a jiných slavnostech
• Litva: Šakotis nebo Raguolis (v západní Litvě jako Bamkuchinas)
• Polsko: Sękacz podobný zákusek
• Slovensko: Skalický trdelník, pro tento název má Slovensko registrovánu unijní značku PGI
• Švédsko: pro název spettekaka má Švédsko také registrovánu unijní značku PGI

Název trdelník se v české a slovenské literatuře objevuje od počátku 19. století. Josef Heřman Agapit Gallaš zmiňuje trdelník v několika básních ve sbírce Múza Morawská^[3], vydané roku 1813. Překlad kuchařské knihy rakouské autorky Sybilly Dorizio, vydaný patrně v roce 1816, obsahuje recept na litý trdelník (Prügelkrapfen)^[4].

Heslo pro trdelník se také vyskytuje ve slovnících z první poloviny 19. století. Josef Jungmann uvádí jako alternativní názvy vaječník a kotúč, německy Ringelkrapfen, Spießkrapfen, Prügelkrapfen nebo Ringkuchen, latinsky obelia ^[5]. V heslu pro vaječník pak uvádí, že koláč vaječný jest pečité jídlo, těsto na koláče se rozválí, při plamenu na způsob kuřete se otáčí a peče, pak cukrem posypané se jedí. Německý překlad je Spießkuchen, Spießkrapfen, Ringelkrapfen. Další významy slova vaječník podle Jungmanna jsou koláč z mouky a vajec na pánvi nebo rendlíku pečený, nebo vysoký koláč, uprostřed děravý, po stranách vroubkovaný^[6].

Josef Dobrovský uvádí pod heslem Spießkuchen překlad m. vaječník, sl. trdelník, obelia^[7]. Karel Ignác Thám uvádí trdelník jako překlad pro heslo Prügelkarpfen a vaječník pro heslo Spießkuchen^[8].

Před 19. stoletím se místo trdelníku používal název vaječník. Tento název ovšem může označovat podle Jungmanna^[6] i jiné pokrmy, konkrétně omeletu nebo bábovku. Není tedy jisté, že každá zmínka v literatuře skutečně označuje předchůdce trdelníku.

Čeněk Zíbrt ve své knize Staročeské umění kuchařské^[9] cituje několik starších zdrojů, které se zmiňují o vaječníku. V dopise z roku 1464 se píše, že vévodkyni saskou při cestě z Mostu do Prahy vítali vesničané mazanci, sýry, vaječníky atd^[10]. Klaret ve svých slovnících z 60. let 14. století zařadil vaječník mezi pečivo^[11]. Slovník trojjazyčný z roku 1513 také umístil vaječník mezi pečivo, s německým překladem Ayerkuch^[12]. Bavor Rodovský mladší z Hustiřan ve svém Kuchařství z roku 1591 uvádí recept na varmuži z vaječníka^[13]. Jan Amos Komenský v knize Zlaté dveře jazykův otevřené z roku 1669 uvádí vaječník (Spiesskuchen) mezi koláči^[14].

Marie Úlehlová-Tilschová ve své knize Česká strava lidová zmiňuje trdelník v pamětech obyvatel ze Slovácka a Podřipska z poloviny 19. století. Úlehlová-Tilschová uvádí, že trdelníky byly populární, protože umožňovaly využít dohořívajícího ohně či žhavých uhlíků po opékání masa na rožni, které u nás však postupně ztratilo na popularitě.^[15]

Bratři Mrštíkové zmiňují trdelníky v románové kronice Rok na vsi, která se odehrává ve fiktivní slovácké vesnici Hrabůvka v 90. letech 19. století.^[16]

Recept na trdelník jako jihomoravské jídlo je uváděn v publikaci z roku 1900.^[17] Augusta Šebestová uvádí ve své knize Lidské dokumenty, též z roku 1900, že trdelníky se na Slovácku tradičně posílaly ženám tzv. do kouta (část obytné místnosti pro ženy v šestinedělí).^[18] Majitel pekařství ve Vidči, které začalo vyrábět trdelníky ve stáncích po celém Zlínském kraji pod značkou Valašský trdelník v roce 2004, přičemž předtím se v regionu neprodávaly, zmiňuje, že se u nich v rodině návod na výrobu dědil z generace na generaci. Uvádí, že trdelník pochází z Rumunska a do Beskyd se dostal společně s přistěhovalci někdy kolem 17. století. Pekl se jen pro slavnostní příležitosti.^[19]

K náhlému nárůstu popularity trdelníku došlo na počátku 21. století. Trdelník (či nesprávně trdlo) se stal součástí stánkového prodeje během různých slavností, jarmarků, festivalů, ale i v mnoha turistických oblastech.^[20] Po roce 2015 se začala objevovat verze trdelníku plněná zmrzlinou.^[21] Označení „staročeský trdelník“ je často považováno za pouhý marketingový trik.^[22][23]

Historie trdelníku ze Skalice, slovenského městečka na slovensko-moravském pomezí, se odvíjí z historického Sedmihradska. Odtud se s Maďary dostal do slovenské Skalice. Za člověka, který ve Skalici trdelníky zpopularizoval, je považován sedmihradský kuchař hraběte Gvadániho, který zde působil v druhé pol. 18. stol.^[24] Od roku 2007 je Skalický trdelník chráněn jako zeměpisné označení – PGI (protected geographical indication).^[25][26]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu trdelník na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo trdelník ve Wikislovníku
• Trdelník pochází ze Sedmihradska. Češi pro něj nadchli celý svět
• (anglicky) Trdelník: The Czech food that's not Czech, BBC, 15. října 2024