Tramvaje Graz série 1–41 (Brno)

Tramvaje Graz série 1–41
Muzejní vůz č. 10 v Brně
Výrobce	Grazer Waggon- & Maschinen-Fabriks-AG vorm. Joh. Weitzer
Výroba v letech	1899–1900
Vyrobeno kusů	41
Technické údaje
Délka (bez spřáhel)	7 500 mm
Šířka	2 070 mm
Výška skříně	3 250 mm
Pohotovostní hmotnost	9 400 kg
Rozchod	1435 mm
Obsaditelnost
Míst k sezení	20
Míst k stání	18
Motory a elektrická výzbroj
Motory	GE 58
Počet a výkon motorů	2×25,74 kW
Elektrická výzbroj	odporová OeUEG
Napájecí napětí	550 V
multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tramvaje série 1–41 jsou typ dvounápravové obousměrné tramvaje, vyrobené pro Společnost brněnských elektrických pouličních drah podnikem Grazer Waggon- & Maschinen-Fabriks-Aktiengesellschaft vorm. Joh. Weitzer ve Štýrském Hradci. Tyto vozy, vyráběné v letech 1899–1900 a zařazené v letech 1900–1903, zahajovaly provoz elektrické tramvaje v Brně. Společně s nimi byly vyrobeny vlečné vozy stejného vzhledu.

Tramvaje byly na tehdejší dobu obvyklé konstrukce s otevřenými plošinami. Skříň vozu byla dřevěná, vně oplechovaná se základnou v podobě roštu z válcovaných ocelových profilů. Dolní část bočnice byla obložena pásem dřevěných peřejek. Střecha a nástřešek byly zhotoveny z dřevěných palubek pokrytých plátnem. Na nástřešku se nacházel tyčový sběrač, který byl později nahrazen lyrovým. V interiéru, který byl od plošin oddělen jednoduchými přepážkami s posuvnými dveřmi, se nacházely podélné laťkové lavice. Pojezd vozu tvořil dvounápravový podvozek s rozvorem 1800 mm, který byl během první světové války prodloužen na 2200 mm. Pohon zajišťovaly dva motory typu GE 58, napojené na nápravy pomocí převodu z ozubených soukolí s převodovým poměrem 1:6.^[1] Regulace výkonu byla prováděna pomocí odporů umístěných pod podlahou. Ovládání zajišťovaly kontroléry B 6-8 s devíti jízdními stupni (z toho pěti pro sériové zapojení motorů) a sedmi stupni elektrodynamické brzdy. Vnitřní osvětlení a osvětlení linkové orientace bylo žárovkové, s žárovkami na 120 V, vždy s pěti zapojenými do série. Čelní osvětlení bylo zprvu realizováno petrolejovou lampou, aby bylo zajištěno osvětlení i při výpadku proudu, později bylo nahrazeno elektrickým.^[1][2]

V letech 1899–1900 bylo vyrobeno celkem 41 vozů tohoto typu.

Současný stát	Město	Článek	Roky dodávek	Počet vozů	Evidenční čísla při dodání	Poznámky	Zdroj
Česko Česko	Brno	článek	1899–1900	41	1–41	vozy 1–7 v letech 1903–1904 přečíslovány na 42–48	[3]

Vozy série 1–41 byly do provozu u Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen (GBES; Společnost brněnských elektrických pouličních drah) uváděny postupně. V roce 1900 začalo jezdit prvních 27 vozů, v následujícím roce dalších dvanáct. Zbylé tři kusy byly zprovozněny do roku 1903.^[4] V letech 1903 a 1904 byly zakoupeny tramvaje čísel 1–5 a 6–7 od strojírny Lederer & Porges v Králově Poli, takže prvních sedm vozů ze Štýrského Hradce bylo přečíslováno na čísla 42–48. Mezi lety 1906–1910 byly všechny tramvaje série 8–48 přelakovány z původního hnědého nátěru do bílo-červené kombinace. Vozy jezdily pravidelně až do poloviny 20. let 20. století, kdy se začalo projevovat jejich stáří, nízká kapacita a vyšší poruchovost oproti nově dodávaným vozům z Královopolské. Od druhé poloviny 20. let začaly být vyřazovány, či převáděny do služebního stavu.^[2]

Od roku 1930 jezdilo v běžném provozu pouze 14 vozů z této série. Roku 1935 byly tři dlouhodobě odstavené tramvaje prodány do Olomouce. Kvůli vypuknutí druhé světové války byla část odstavených vozů vrácena do provozu, v letech 1943–1944 a 1946 bylo několik z nich upraveno na vlečné vozy. Po skončení války v roce 1945 jezdilo devět tramvají, které v roce 1950 získaly souvislou číselnou řadu 4–12. Z osobního provozu byly definitivně vyřazeny v roce 1954. Dva vozy byly odprodány do Olomouce, jeden do Ostravy. Tramvaje přestavené na vlečné vozy (č. 192–195) byly vyřazovány v letech 1957–1964.^[4]

Po roce 1945 bylo využíváno devět vozů jako služebních, ty získaly nová čísla 503–511. V roce 1954 k nim přibyly další tři (č. 512–514). Část jich byla vyřazena do roku 1963, celkem šest jich bylo nadále využíváno i po tomto roce, kdy služební vozy získaly novou číselnou řadu 800. Téměř všechny služební tramvaje z původní série 1–41 byly vyřazeny do roku 1967. Jako jediný zůstal kolejový brus č. 803, který k tomuto účelu sloužil již od roku 1930. V roce 1969 byl přečíslován na č. 4030, k jeho odstavení došlo o rok později po dodání nového brusu Schörling.^[4]

Brousicí vůz č. 4030 byl posledním dochovaným zástupcem série 1–41. Po svém odstavení byl během roku 1971 v Ústředních dílnách Dopravního podniku města Brna kompletně zrenovován do stavu z let 1911–1930 (vyjma lyrového sběrače, který byl osazen v polovině 30. let) a se svým původním číslem 10 následně zakoupen Technickým muzeem v Brně, které jej zařadilo do své sbírky vozidel MHD.^[5]

• KOCMAN, Tomáš. Historická vozidla MHD ve sbírce Technického muzea v Brně. Praha – Brno: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství a Technické muzeum v Brně, 2009. ISBN 978-80-87047-17-0, ISBN 978-80-86413-60-0. S. 127. 
• NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 47–51. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tramvaje Graz série 1–41 na Wikimedia Commons