Třída Zwaardvis
| Třída Zwaardvis | |
|---|---|
 Ponorka třídy Zwaardvis | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Nizozemské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Dolfijn |
| Nástupce | třída Walrus |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2408 t (na hladině) 2640 t (pod hladinou) |
| Délka | 66,92 m |
| Šířka | 8,4 m |
| Ponor | 7 m |
| Pohon | 3 dieselgenerátory, 1 elektromotor |
| Rychlost | 13 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 9 uzlech |
| Posádka | 65 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
Třída Zwaardvis byla třída ponorek nizozemského královského námořnictva. Skládá se z jednotek Zwaardvis (S 806) a Tijgerhaai (S 807), postavených loděnicí Rotterdamse Droogdok Maatschappij v Rotterdamu a zařazených do služby v roce 1972. Obě lodi byly postaveny jako náhrada za druhoválečné ponorky třídy Balao, dodané po válce z USA. Obě ponorky již nizozemské námořnictvo vyřadilo. Podle vylepšeného projektu byly postaveny ještě dvě ponorky třídy Chaj-lung pro námořnictvo Čínské republiky.
Stavba
Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy.
Konstrukce
Konstrukce ponorek byla inspirována americkou třídou Barbel. Výzbroj ponorek tvořilo šest 533mm torpédometů. Z nich mohla být vypouštěna torpéda, kterých ponorka nesla 20 kusů. Pohonný systém tvořily tři dieselgenerátory a jeden elektromotor. Ty poháněly jeden lodní šroub. Ponorky dosahovaly nejvyšší rychlosti 13 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 9 uzlů.
Odkazy
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Zwaardvis na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil třídy na serveru Globalsecurity.org