Třída Wittelsbach
| Třída Wittelsbach | |
|---|---|
 SMS Wittelsbach | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg.png){kind=small} Kaiserliche Marine |
| Typ | predreadnought |
| Lodě | 5 |
| Zahájení stavby | 1899–1900 |
| Spuštění na vodu | 1900–1901 |
| Uvedení do služby | 1902–1904 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Kaiser Friedrich III |
| Nástupce | třída Braunschweig |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 12 596 t (standardní) 12 798 t (plný) |
| Délka | 125,2 m (na vodorysce) 126,8 m (celková) |
| Šířka | 20,8 m |
| Ponor | 8,04 m |
| Pohon | 12 kotlů 3 parní stroje s trojnásobnou expanzí 3 lodní šrouby |
| Rychlost | 17,5 uzlu |
| Dosah | 5000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 683 |
| Výzbroj | 4× 240mm kanón (2×2) 18× 150mm kanón (18×1) 12× 88mm kanón (12×1) 6× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 100–225mm boky 50mm paluba s 75–120mm konci 250mm dělové věže 150mm sekundární věže 70mm štíty děl 140mm kasematy 140–250mm velitelská věž |
Třída Wittelsbach byla lodní třída predreadnoughtů Kaiserliche Marine. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1902–1904. Všech pět lodí bylo na počátku první světové války v aktivní službě. Během války byly převedeny k pomocným úkolům.
Stavba
Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice Kaiserliche Werft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu, Schichau-Werke v Danzigu, Germaniawerft v Kielu a AG Vulcan Stettin v Hamburku.[1]
Jednotky třídy Wittelsbach:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Wittelsbach | Kaiserliche Werft Wilhelmshaven | 1899 | 3. července 1900 | 15. října 1902 | Od roku 1916 cvičná a depotní loď minolovek. Sešrotována 1921. |
| Wettin | Schichau-Werke | 1899 | 6. června 1901 | 1. října 1902 | Od roku 1916 cvičná a depotní loď minolovek. Sešrotována 1921. |
| Zähringen | Germaniawerft | 1899 | 12. června 1901 | 25. října 1902 | Od roku 1916 cvičná loď. Od roku 1917 cílová loď. Po válce vyřazena. Roku 1926 modernizována na rádiem řízenou cílovou loď. Roku 1944 v Gdyni potopena náletem. Po vyzvednutí podruhé potopena k zablokování přístavu. Po válce sešrotována. |
| Schwaben | Kaiserliche Werft Wilhelmshaven | 1900 | 19. srpna 1901 | 13. dubna 1904 | Od roku 1916 cvičná loď. Sešrotována 1921. |
| Mecklenburg | AG Vulcan Stettin | 1900 | 9. listopadu 1901 | 25. června 1903 | Od roku 1916 vězeňská loď. Sešrotována 1921. |
Konstrukce
Koncepčně lodi navazovaly na třídu Kaiser Friedrich III. Hlavní výzbroj tvořily čtyři 240mm kanóny ve dvouhlavňových věžích. Sekundární ráži zastupovalo osmnáct 150mm děl (čtyři v jednohlavňových věžích, zbytek v kasematách), které doplňovalo dvanáct 88mm děl a šest 450mm torpédometů.[2] Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů a tři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 14 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Osudy
Všech pět lodi bylo na počátku první světové války v aktivní službě. Byly součástí německého Širokomořského loďstva, konkrétně 4. eskadry viceadmirála Erhardta Schmidta.[3] Operovaly v Baltském moři. V letech 1915–1916 byly jednotlivé lodě, kvůli zastaralosti a nedostatku personálu, převedeny k pomocným úkolům. Wittelsbach, Wettin, Schwaben a Mecklenburg byly sešrotovány nedlouho po válce. Pouze Zähringen německé námořnictvo používalo nadále jako cílovou loď a potopen byl až na sklonku druhé světové války.
Odkazy
Reference
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 94–95.
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 248.[Dále jen Hrbek (2001)]
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Wittelsbach na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek o třídě Wittelsbach